Paměť stromů

Na začátku nebylo slovo, ale strom. Sebejistě se rozkročil v prázdné krajině. Tak ho objevil člověk. Poseděl pod ním, sešel se pod ním s jiným člověkem, zmínil se o něm v kronice, podepsal pod ním smlouvu, počal nový život, ano, i umíral. A strom trval. Přežil desítky lidských životů a stal se památným stromem - živým organismem, který nás všechny přesahuje, dominantou krajiny a času. Postůjme pod ním s vážností a respektem, zamysleme se nad jeho existencí a hodnotami, které nám přináší. Nejprve jsem sledoval Zpět k pramenům, poté Stromy a na závěr mám Rozhledny. Postupuji tedy přesně obráceně, než v jakém pořadí byly tyto dokumenty točeny. Paměť stromů je opět zdařilým počinem, jehož největší sílou je vedle samotné přírody průvodní slovo a provádění Luďka Munzara za tónů chytlavé melodie Bedřicha Ludvíka. Za největší vadu na kráse považuji extrémně rušivé prostřihy na letící vrtulník. Člověk se vždy pomalu lekne a nadskočí v křesle. Nechápu tento tvůrčí záměr. Pointou mělo být, že se štáb přemísťuje na jiné místo, ale takto hrozným způsobem? V porovnání s Prameny je tento cyklus o vlásek slabší, ale stále na vynikající úrovni. A nezapomeňte. Stromy se na nás dívají. Tam v korunách se člověku dech zatají. Tam v korunách se člověk a strom potkají. Tam v korunách má člověk nebe na dosah Tam v korunách tam člověk ztrácí z času strach! (02.12.2019)

Tak tohle je prosím pěkně dokument s velkým D. Dost možná by v mém hodnocení předčil i leckteré válečné, na které také jinak nedám dopustit. A čím je tak vyjímečný? Člověk při jeho sledování absolutně zapomene na tu dnešní uspěchanou dobu plnou chaosu a techniky a skvěle si zarelaxuje pohledem na naši nádhernou přírodu. Luděk Munzar nejenom že je skvělým hercem, on i výborně vypráví. Jeho poučný přednes jistě každého zahřeje na duši. A opomenout nemohu téměř dokonalou ustřední píseň Bedřicha Ludvíka "Stromy", která je takovou tou pomyslnou třešničkou na dortu.100% (26.06.2007)

Tak tímhle mě pan Munzar totálně dostal!! Nevím, kdo je autorem oněch textů, které pronášel, ale jeho přednes byl tak fenomenální a přesvědčivý, že Shakespearův Hamlet je oproti tomu pouťový žvanil. Měl jsem pocit, jako by vyprávěl o mých významných předcích a já pocítil neuvěřitelnou hrdost, že s takovými stromy mohu sdílet stejnou planetu. A měl-li nějaký z těch stromů pohnutý osud, měl jsem pocit, jako by mně umřel člen rodiny. Jasně, trochu přeháním, ale tohle se zkrátka povedlo. Oddechový pořad plný rozjímání. A divák zjistí, že všechna ta klišé typu "jak jsme malí proti dlouhověkosti stromů, které toho tolik pamatují" opravdu platí :-) Třešničkou na dortu je nádherná titulní píseň. (02.12.2012)

Od rozhleden uplynuly 4 roky a Munzar-Ludvík se opet pustili do toulek po vlasti aby nam tentokrat predstavily jake skvostné stromy se nachazejí na nasem uzemí a pridali nepostradatelné príbehy a povestí o stromech které nam predstaví.A pan ludvík pridal další skvelou totulní písen "Být jako on,nemyslet na dejiny......" (20.02.2008)

nezlobte se na mě, ale tohle je k čemu? k pravidelnému sledování? ne, to bych asi vážně nevydržel... Munzarovo předramatické filosofování a vyprávění je zdlouhavé, nudné, bezpředmětné... jako chvilka poezie dobré, ale jako seriál o něčem se to fakt nevyvedlo... a ta úvodní (průvodní) píseň... uff! oscilujíc nad odpadem, drží to jen těch několik hezkých záběrů a PÁR skutečně zajímavých informací... ale to je na dvacetiminutový dokument pro mě trochu málo, pardon. 20% (12.02.2008)