Cvět granata
Farba granátového jablka
The Color of Pomegranates
The Colour of Pomegranates
Režie:
Sergej ParadžanovScénář:
Sergej ParadžanovKamera:
Suren ShakhbazyanHudba:
Tigran MansurjanObsahy(1)
Barva granátového jablka se svým pojetím nepodobala ničemu, co bylo do té doby v zemích bývalého Sovětského svazu natočeno. Film o arménském básníkovi osmnáctého století jménem Sajat-Nova se radikálně rozešel s tradicí životopisných filmů. Ve statických, plošných obrazech se po vzoru perských miniatur a křesťanských ikon odvíjí básníkův život od jeho narození až po smrt v klášteře. Snímek je rozdělen do osmi kapitol. V úvodu vidíme básníka coby chlapce obklopeného bezpočtem knih a rukopisů, jejichž stránky obrací vítr. Básník se dostává ke dvoru, potkává múzu poezie, jež se stane jeho milenkou. Jako mnich v kostele vyzdobeném freskami prosí svou múzu o rozhřešení. Dále ho vidíme v rodinném kruhu a konečně vizi jeho smrti. Závěr se vztahuje k zavraždění básníka perskými dobyvateli před tbiliskou katedrálou roku 1795. U oficiálních kruhů vyvolala Barva granátového jablka značnou nevoli. Prominentní režisér Sergej Jutkevič provedl v rámci větší srozumitelnosti některé úpravy, ale i tato druhá verze byla sovětskou distribucí sabotována. V příštích letech byl Sergej Paradžanov opakovaně vězněn, sedmnáct let mu nebylo dovoleno režírovat filmy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Lol ? Dopsáno po vychladnutí: LFŠ 2007 ... Jsou filmy, jejichž poetičnost mi opravdu uniká... když někdo kyne z okna džbánem plným bahna, nezažívám žádnou duševní katarzi, či co že sem to měl zažít... "Básník zemřel, ale jeho básně přežijí navždy"...howgh... A pro všechny kdo se na mě sesypou - poezii mám vážně rád, moc...ale tohle nebyla poezie ale sračka :)) ()
Nikdy, nikdy, nikdy bych se sama od sebe nedívala na film s tímhle názvem. Asi to je malicherné jako důvod, ale nemám ráda granátová jablka. A nemám ráda filmy bez děje. Taky nemám ráda životopisy lidí, o nichž jsem v životě neslyšela a zejména spisovatelů, od nichž jsem nic nečetla. Ještě že mám starší sestru, která občas neváhá použít přesvědčovací metody tzv. sourozenecké. ()
Tenhle film je pro mě nehodnotitelný - obrazově samozřejmě podmanivý a fascinující a nádherně barevný, ale obsahově jsem se prakticky nebyla schopna chytit. Jedná se o filmovou poezii, pro mě naprosto neprostupnou, protože Sajata Novu znám tak maximálně podle jména a nikoli podle veršů - vrstvení symbolů a metafor pro mě nemělo žádný větší význam. Takže pardon pane Sergeji, snad příště a u jiného filmu. ()
Nenarativní filmy to u mně mají hodně špatné, filmy se statickou kamerou ještě horší. Namlsal jsem se u Stínů zapomenutých předků, ale Kyjevské fresky (resp. patnáctiminutové torzo) z roku 1966 mě měly varovat... Přiznám se, že moje znalosti o Arménii končí u zeměpisné polohy a hlavního města, o její kultuře nevím naprosto nic. Nemůžu říct, že by mě Barva granátového jablka nějak obohatila, ale některé obrazy (ve větru se otáčející listy knih, kopání hrobu v kostele uprostřed stáda ovcí) byly hodně působivé. ()
Můj druhý dnešní Paradžanov. Bohužel se naplnily mé nejčernější představy. Stále jej uznávám jako režiséra, který má své pevné místo v kinematografii takřka jisté, avšak to není důvod, abych bezhlavě adorovala jeho filmy, když s nimi, tedy hlavně s tímto, mám zásadní problém. Vidět něco podobného v divadle, budiž. Nebyla bych nadšená, ale zřejmě ani znuděná k smrti. Tady je to jiné. Co z toho, že jsou to vizuální orgie a spousta nápadů, které v době svého uvedení byly v sovětském filmu nové a zajímavé, když je to tak nudné a o ničem. I ten náboženský zpěv mi už za oněch 80 minut lezl krkem. Citáty byly zajímavé a k zamyšlení, ale hledat význam v celém filmu jsem už neměla sílu. ()
Galerie (32)
Zajímavosti (8)
- Ačkoli mnohé náboženské rekvizity, které ve filmu vidíme, jsou vzácné artefakty, Paradžanov, jehož jméno je ve filmu uvedeno jako „autor“, je doplnil vlastními prvky. Navrhl řadu kostýmů, včetně zelených šatů, které má na sobě Anděl v závěru filmu. (Fediak22)
- FIlm byl v roce 1996 použitý k přípravě videoklipu skupiny Juno Reactor - píseň "God is God". Juno Reactor následně vytvořili v roce 2014 celý nový soundtrack k filmu. (AdaMM)
- Režisér měl s uvedením titulu velké problémy, jelikož film neprošel při schvalovacím procesu tehdejší sovětskou cenzurou. Přestože byl radikálně zkrácen a přejmenován, byl nakonec v Sovětském svazu zakázán. V roce 1973 byl po dalších roztržkách se sovětskými úřady režisér Paradžanov dokonce uvězněn. (ČSFD)
Reklama