Cvět granata
Farba granátového jablka
The Color of Pomegranates
The Colour of Pomegranates
Režie:
Sergej ParadžanovScénář:
Sergej ParadžanovKamera:
Suren ShakhbazyanHudba:
Tigran MansurjanObsahy(1)
Barva granátového jablka se svým pojetím nepodobala ničemu, co bylo do té doby v zemích bývalého Sovětského svazu natočeno. Film o arménském básníkovi osmnáctého století jménem Sajat-Nova se radikálně rozešel s tradicí životopisných filmů. Ve statických, plošných obrazech se po vzoru perských miniatur a křesťanských ikon odvíjí básníkův život od jeho narození až po smrt v klášteře. Snímek je rozdělen do osmi kapitol. V úvodu vidíme básníka coby chlapce obklopeného bezpočtem knih a rukopisů, jejichž stránky obrací vítr. Básník se dostává ke dvoru, potkává múzu poezie, jež se stane jeho milenkou. Jako mnich v kostele vyzdobeném freskami prosí svou múzu o rozhřešení. Dále ho vidíme v rodinném kruhu a konečně vizi jeho smrti. Závěr se vztahuje k zavraždění básníka perskými dobyvateli před tbiliskou katedrálou roku 1795. U oficiálních kruhů vyvolala Barva granátového jablka značnou nevoli. Prominentní režisér Sergej Jutkevič provedl v rámci větší srozumitelnosti některé úpravy, ale i tato druhá verze byla sovětskou distribucí sabotována. V příštích letech byl Sergej Paradžanov opakovaně vězněn, sedmnáct let mu nebylo dovoleno režírovat filmy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Nikdy, nikdy, nikdy bych se sama od sebe nedívala na film s tímhle názvem. Asi to je malicherné jako důvod, ale nemám ráda granátová jablka. A nemám ráda filmy bez děje. Taky nemám ráda životopisy lidí, o nichž jsem v životě neslyšela a zejména spisovatelů, od nichž jsem nic nečetla. Ještě že mám starší sestru, která občas neváhá použít přesvědčovací metody tzv. sourozenecké. ()
Tenhle film je pro mě nehodnotitelný - obrazově samozřejmě podmanivý a fascinující a nádherně barevný, ale obsahově jsem se prakticky nebyla schopna chytit. Jedná se o filmovou poezii, pro mě naprosto neprostupnou, protože Sajata Novu znám tak maximálně podle jména a nikoli podle veršů - vrstvení symbolů a metafor pro mě nemělo žádný větší význam. Takže pardon pane Sergeji, snad příště a u jiného filmu. ()
aj pri urcitej davke skormnosti nie je problem namyslat si, ze som uz videl vsetko. chut granatovych jablk je strateny klenot ruskej kinematografie, ktory ma prekvapil. iste, na lyricky film bez deja, so statickou kamerou, skor pohyblivymi fotografiami ako filmom samym je potrebne iste dusevne rozpolozenie. no ak sa to podari, monzo aj nejaky ten transcedentny okami sa dostavi. :) ()
Nádherný film, na kterém je ale poznat, že je neúplný - už bez Parajanovy přítomnosti byl notně zkrácen a sestříhán jiným režisérem - původní verze měla prý být mnohem delší. Barva granátového jablka (neboli Sajat Nova - Král básníků / Král slunce) je spíše než příběhem poezií, spíše než portrétem je absrtaktním obrazem - ale přesto přece tolik filmem. Jedna z bran k novým možnostem filmového umění. ()
Dokonalý príklad neohodnotiteľného filmu. Farba granátového jablka je aj so svojimi statickými zábermi a divnou poetikou jednak neuveriteľne fascinujúca a jednak (v horšom zmysle slova) absolútne neuchopiteľná. Neľutujem, že som si film pozrel, ale zároveň som sa ďalším Paradžanovovým dielam oblúkom vyhol. ()
Galerie (32)
Zajímavosti (7)
- Režisér měl s uvedením titulu velké problémy, jelikož film neprošel při schvalovacím procesu tehdejší sovětskou cenzurou. Přestože byl radikálně zkrácen a přejmenován, byl nakonec v Sovětském svazu zakázán. V roce 1973 byl po dalších roztržkách se sovětskými úřady režisér Paradžanov dokonce uvězněn. (ČSFD)
- Ačkoli mnohé náboženské rekvizity, které ve filmu vidíme, jsou vzácné artefakty, Paradžanov, jehož jméno je ve filmu uvedeno jako „autor“, je doplnil vlastními prvky. Navrhl řadu kostýmů, včetně zelených šatů, které má na sobě Anděl v závěru filmu. (Fediak22)
- Film inšpiroval Arama Bajakiana, amerického gitaristu arménskeho pôvodu, k vytvoreniu samostatného albumu, ktorý pomenoval "Music Inspired By the Color of Pomegranates". (vypravěč)
Reklama