Rolande met de blés
Chronicle of Passion
Režie:
Roland VerhavertScénář:
Roland VerhavertHudba:
Hans-Martin MajewskiHrají:
Jan Decleir, Élizabeth Teissier, Dora van der Groen, Raoul de Manez, Liliane Vincent, Hilde Uitterlinden, Luc PhilipsVOD (1)
Obsahy(2)
Mladý ovdovělý aristokrat se zamiluje do ženy, která ho ošetřovala za první světové války, a rozhodne se oženit se s ní i přes nesouhlas rodiny. (Netflix)
Recenze (5)
Konec ještě nikdy nekorunoval dílo tak výrazně. Závěrečný záběr je naprosto geniální, nezemský a utvrzuje film na jasných 5, pokud vám to ještě opravdu nedošlo ani při předchozí scéně. Podobně jako u pozdějších vyndaných Brugg a vůbec celého Verhaverta je třeba ignorovat ty české rychlonázvy, zvláště když tu mají postavy tak skvělá jména. Rolande je film o lásce, jeden z mála, dalšími jsou už jen: Max et les ferrailleurs, Les Amants du Pont-Neuf, Átame!, Blue Velvet a samozřejmě Inherent Vice. ()
Je nádherná! Položil bych své panství jí vplen zrovna tak! Mazací hlava ku Belledejour ku Possession, jen pomalinku. ()
První výzvou je tu už samotný název filmu. "Mettre de blés" znamená "vložit / investvat / našetřit peníze". Blés (zrní) zastupuje české prachy, německé Kohle. Herri met de Bles (Henri místo Rolande) byl malíř, známý svým zobrazením pekla. Další možností výkladu je "Rolande met de blaze, tj „rozpuštěný pramen vlasů", dodávající Rolandě ohnivého, pekelného vzezření, i díky jejímu nepopíratelnému satanismu. Snad to jde trochu dohromady. Mně by se líbil název Académie de Beauté (Salón krásy). - Vášeň a obsese vedoucí k degeneraci (slepota, možná též v důsledku válečných událostí) a smrti. Vražda kočky, první násilný krok Reniera Joskina de Lamarache (příslušnost k poválečené šlechtě je významová, už vzhledem k okultismu, který tu také hraje svoji roli), z něj dělá "homme fatal", uzurpátora, který v milostném boji s Rolandou, "femme fatale", má naději jen tehdy, pokud předčí její pekelnou podstatu. Zajímavá je proto i úvaha René Wezela (rezenze Teirlinckovy knihy): Pro Reniera mají světlo a tma často silné náboženské konotace. Jeho poslední dopis obsahuje hymnus na světlo; a i když tráví konec svého života v rostoucí temnotě kvůli své oční chorobě, stále zažívá „jasnost z nebeského obrazu“ (s. 710). O Kristu mluví jako o „Božím Bohu, Světle Světla“ (str. 529) - přkl. pan Google. ()
Melodram vysokého ražení i s komentářem. ()
Rolande met de blés je podmanivým dobovým filmom o démonickej láske-posadnutosti, konflikte tradičných hodnôt a modernej neviazanosti, rovnako ako aj o spore dvoch generácií – predvojnovej a povojnovej. Mizanscéna je fantastická, či sa už jedná o Art Nouveau vitrážové okná a zábradlia, alebo honosný interiér Renierovho panstva. Samotná Rolande je secesnou bohyňou a démonickou femme fatale. Je to postava, ktorá v sebe nesie symbol novej doby – divokých "roaring twenties". Renierov postupný úpadok nie je len úpadkom jeho rodu, ale aj celej generácie – tento motív je podporený finálnou scénou. Zaujímavá je taktiež postava doktora Fergusona zbierajúceho rôzne anomálie a kuriozity, ktorý mal paradoxne jednu takú anomáliu celý čas pred sebou – postupujúcu Renierovu obsesiu. Fascinujúca bola aj rovina zahŕňajúca diskusie o smrteľnosti a zachovaní večnej mladosti cez šíriacu sa výstavbu sietí salónov krásy – žeby úvaha nad tým ako nastupujúca povojnová generácia vďaka rozmáhajúcemu sa materializmu zabúda na hodnoty, ktoré majú potenciál prekonať krátkodobé módne výstrelky ? ()
Reklama