एक ही रास्ता
Recenze (1)
Zde jsem šlápl trochu vedle. Nechal jsem se zlákat akční vizáží snímku a obsazením. Inu, ne vždy se zadaří, i když jsem v podstatě chtěné dostal. Bhagat (K. Kharbanda), sloužící v armádě jako úředník a poskok, má velký sen. Přeje si, aby se jeho syn Karan (A. Devgan) stal jako první v rodině důstojníkem. Ještě před nástupem zachrání Karan půvabnou Priyu (R. Tandon) ze spárů jedné bandy. Poté zjistí, že je Priya dcerou vrchního velitele (S. Jaffrey), což do budoucna nepřinese nic dobrého, neb se Priya s Karanem do sebe zamilují. Karan si zatím musí při výcviku projít mnohými příkořími. Když se o jeho vztahu s Priyou velitel dozví, zuří a rozhodne se Karana zničit. K tomu všemu se ještě objeví zrádce, který chce získat vojenská tajemství pro nepřátele Indie a ničemní teroristé, začne ta pravá mela..... Začátek sic nebyl ničím vyjimečný, ale ani ničím nepohoršoval a líbil se mi. Výcvik také nebyl špatný a klasické humorné vsuvky mi nijak nevadily. Od té doby, kdy otec zjistil, jak se věci mezi hlavní dvojicí mají, děj postupně uvadal. Alespoň jsem mohl sledovat, že v Indii snižují stav populace i během motocyklových závodů. Poté jsem se dočkal i klasičtější cesty formou zbraní a vším, co bylo po ruce. Tato závěrečná akční část na způsob „indický Komando-Rambo“ a její zmatená zápletka byla i na mě přespříliš a nedávala valného smyslu. Výstřel po výstřelu jsem se těšil, až se dovystřelí naposledy. Ale píše se rok 1993 a jsme v Indii. Však podobné „perly“ chrlil i Západ. Hudba se mi naopak líbila a taková „Pyar Ghazab Ki Cheez Hai“ mě až uchvátila. Z kvalitních tří hvězd jsem hodnocení doslova musel snížit na výsledné dvě silnější. Ale jo... ()