Aniki Bóbó
Obsahy(1)
Nad prvním dlouhometrážním filmem Manoela de Oliveiry se vznáší aura předchůdce neorealistické estetiky a dílem i tematiky. Jeho hlavními hrdiny jsou děti, ale zápletka a morální naučení už náleží světu dospělých. Aniki-bóbó je bojovým pokřikem dětské party z chudých čtvrtí Porta. V souboji o přízeň mladé Terezinhy stojí proti sobě její vůdce Eduardinho a odstrkovaný Carlitos, který najde odvahu a z výlohy Krámku pokušení ukradne panenku, o níž dívka sní. Děj zvolna plynoucí pod jasnou oblohou je o vině a strachu, o přáních a prohřešcích vůči zákonu. To, že se jedná o děti, neubírá těmto emocím na váze. Již od prvních tajuplných scén svazuje režisér ruch ulic s metafyzikou, pohyb kamery umisťuje magické město kamsi do vesmíru a hrdiny unáší mocí neodvratného osudu. Všechny děti reagují na svět dospělých a na to, co se v tomto světě nesmí. Pocit zapovězení vede k vědomí, že nevinnost nevykoupí strach, že sen se rozplyne a žárlivost se promění v touhu zemřít. Dětské hry v přístavním městě se stávají alegorií vědomí viny a hříchu. Aniki-bóbó je filmovým ekvivalentem Exupéryho Malého prince, básnivým příběhem o dětech, hluboce rozvíjejícím téma jednání člověka, jeho nezvratných kroků a probuzeného svědomí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (4)
V mnohém ten film připomene Krškovy a Slavíčkovy Kluky na řece, snad nejvíce postavou malého obchodníka, který má pochopení pro klukovský svět stejně jako Plachtův pan Andělín. Ale tou hlavní zápletkou, která řeší docela dospělé morální dilema, je to film trochu vážnější. Nicmémě, to okouzlující staré kamenné město s přístavem plným lodí, s uličkami, průchody, schůdky, prejzovými střechami je zde magickým pozadím pro klukovské hry a bitvy. A děti zde hrají spontánně a přirozeně. ()
Portugalské filmy nie sú veľmi známe a tento 80-ročný je raritka. Naivný príbeh detskej drámy síce ničím neohúri, viacmenej iba lozí po povrchu a detsky moralizuje, decká sú otravné a často nevychované, ale smerom k záveru sa zlepšuje. mestká atmosféra, predovšetkým v noci funguje dobre. Veľkohubé nadávky a urážky detí na dospelých sú dosť prekvapivé, pretože nielen, že sú deti ešte špunti, ale film je ešte z vojnového obdobia. To je výchova. ()
Aniki bébé, aniki bóbó! Včera jsem se (znovu a opět ne do konce) díval na "Pelíšky". Abych se zmátožil z filmu tak hanebného a odpudivého, jako je ona "Vesnička středisková II", zkusil jsem dneska střelit naslepo, a málem desítka! To, co Carlitos prožil ve svém útlém mládí, na to bude asi už jen vzpomínat. Co nového mu může ještě život přinést? (Kluci šli do sebe pěstmi, to ani za mého mládí nebývalo. Také se nelezlo po střechách, ale po stromech. O Eduardově skoku do vody bychom si tak mohli akorát zdát.) ()
Milý a pohodový film o klukovské partě z Porta. Rivalita dvou kluků, nafoukaného vůdce party Eduardinha a trochu uťápnutého Carlitose nabere na obrátky kvůli krásné Terezinhe. Kvůli ní už Carlitos nehodlá hrát druhé housle a rivalita dvou kluků graduje nejprve krádeží a poté málem i velkou tragédií... To vše s krásnými panoramaty na břehu řeky Douro a v křivolakých uličkách i na hřebíncích střech nádherného Porta. 85% ()
Galerie (5)
Photo © 39. Letní filmová škola
Reklama