101

101 hodnotím jako koncert hlavně, který je dost v pohodě, odsejpá a setlist je také dobrý, ale škoda, že je stopáš zkrácená na necelou hodinu oproti dvojcédečkovému albu. Dokument je pro opravdové fandy DM, kteří budou hltat zákulisí této skupiny. Navíc na DVD najdete i klip k živé verzi Everything Counts, což potěší. (27.07.2011)

Pobehovanie skupinky fanúšikov a ich komentáre zostrihané pomedzi koncertné vystúpenie ma príliš nezaujal, pravdupovediac ma zaujíma iba to vystúpenie, ktoré je famózne ale keďže tu nie sú piesne v celej svojej dlžke, zážitok je pre mňa iba polovičný. Ani na koncertnom disku nie sú piesne celé a zoradené chronologicky. Zaujímavé, aký bol pre DM v 80-rokoch nepomer medzi predajom albumov a popularitou. Ešte že sa to v 90-rokoch zlepšilo a škoda že sa to v 10-rokoch zase zhoršilo. V USA bol MFTM najvyššie na 35 mieste hitparády a na koncert došlo 70 tisíc ludí. (25.01.2008)

D.A. Pennebaker natocil 101 vic jako dokument, nez zaznam klasickeho koncertu, za coz bych se vubec nezlobil, pokud by se ale zameroval mnohem durazneji na samotnou skupinu. Kdykoliv jsou zakulisni rozhovory primo s aktery, hned je to super napr. Alan Wilder (ma oblibena ex-DM persona) demonstrujici sve soundbanky na klavesach. Takovych momentu zde bohuzel moc neni a vetsinu dokumentarni casti tak tvori pohled na bandu nesympatickych fanousku, coz ma absolutne nulovy interest-factor. Jakmile ale cela party dojede do Pasadeny a DM zacnou hrat live, hned je to velka parada. Zatim stale mladi, plni elanu, nezdrogovani, s Wilderem... neni to jeste uplny vrchol Depeche Mode (Violator ani Songs of Faith and Devotion v te dobe jeste neexistovali), ale byli ve vyborne forme, pomalu uz se k vrcholu blizili a ze 101 je to citit. 7/10 (20.07.2012)

Z jedné strany skupina a nahodilé momentky ze zákulisí turné. Z druhé zase bezstarostná parta výstředních mladých lidí a jejich ztřeštěná cesta přes Spojené státy na 101 a finální koncert turné. To celé rámované živými vystoupeními kapely. Myslím, že nešlo o nejšťastněji zvolený koncept. Dokument často vyznívá bezradně, je vlečen odnikud nikam a při vybraném pojetí ho trápí zejména přepálená stopáž. Zase je ale fajn, že člověk může načichnout ryzí atmosféru dekadentních osmdesátek - ve vší jejich trapnosti, ale i rozverné hravosti. Nakonec je to ale vždy jen hudba, která obhajuje právo dokumentu na jeho holou existenci. (19.11.2011)

Ty 4* jsou za koncert, dokument do hodnocení nepočítám, protože už jsem ho viděl hodně dávno a vim, že mě to tenkrát moc nebavilo. Koncert je to však dech beroucí, na kapelu, jejíž podiová prezentace se v té době v podstatě opírala téměř jen o osobu frontmana Davea Gahana, protože ostatní členové většinu koncertu trávili skoro nehybně za klávesami, přišlo téměř 70 000 lidí. Proč tedy jen 4*? Nechápu, proč není záznam úplný tak, jako je tomu na audio cd, takhle to má jen cca 50 minut, přitom ve skutečnosti hráli přibližně dvakrát tak dlouho. Druhý drobný nedostatek, který však jen potvrzuje výše vyřčené, spočívá v tom, že minimálně 80% času je v záběru zpěvák. Ne že by mi vadil, výkon předvádí skvělý, i přesto bych však uvítal častější záběr na ruce a tedy hru Alan Wildera tak, jako je tomu třeba na koncertním záznamu z Hamburgu 1985. (30.06.2006)