Depeche Mode: One Night in Paris

První koncertní záznam kde se vedle skupiny objevují i hostující hudebníci Ch. Eigner a P. Gordeno. Jejich přispěním získaly živé výstupy Depeche Mode novou tvář, pod níž se profilují dodnes. Koncept stage je hodně strohý; vystoupení dominuje excentrický projev Dave Gahana; kamery jsou zahleděné do pódia s minimem prostřihů do hlediště - to vše jen posiluje dojem jako bychom byli svědky nějakého klubového vystoupení a nikoliv akce masových rozměrů. Což podporuje i setlist, který v duchu prostoty vystoupení a "obnažené" prezentace skladeb činí mírný úkrok od stadionových hymen. Myslím, že "One Night in Paris" představuje zajímavou alternativu k ostatním koncertním záznamům kapely. "Let's have a black celebration..." (20.11.2011)

Dave, jsi polobůh a jako takového tě ctím. My všichni zemřeme za pár desítek let, ale ty budeš stále při síle. Jestli mi dovolíš, abych si říkala Black Swarm i bez nošení černý, tak ti slibuju, že se mě jentak nezbavíte:-D Ne tak co jinýho okomentovat k nahrávce koncertu. Pokud jste fanda, musí vás to nadchnout. (11.12.2013)

Když jsem v roce 1987 poprvé uslyšel DM, byla to láska na první poslech. A vydrželo mi to dlouhá léta. Od Songs of Faith and Devotion se ale mnoho věcí změnilo. Odešel Wilder, Gahan si prošel drogovým peklem, Gore se málem uchlastal k smrti a Fletcher se psychicky zhroutil... . Zdálo se, že je s DM konec. V tomto kontextu byl Exciter fanoušky vymodlený, ale současně byl i zklamáním. Aby taky ne...alba jako byl Violator a SOFAD nasadila laťku tak vysoko, že by se ji nepodařilo přeskočit ani kdyby byla black four v plné kondici; a s Wilderem ve studiu. Exciter není nejhorší DM album, ale turné, které následovalo, to už je jiná. Fanoušci své miláčky po čtyřech letech vítali s nadšením a mnoho z nich naprosto neřešilo, že zní Gahanův zpěv opravdu špatně. On sám přiznal, že se učil znovu zpívat, ale výsledky se dostavily až mnohem později. Proto nemůžu tento koncert hodnotit lépe. (07.07.2020)

Ač mám k ortodoxnímu depešákovi stejně daleko jako průměrný pozemšťan k návštěvě Pandory, tak z jejich skladeb jsem dokázal sestavit bestofku, která naprosto uspokojuje mé temnější choutky. Nebudu však zastírat, že na albu Exciter mé ouško nic mimořádného nezaslechlo, takže nemohu velmi solidní koncert hodnotit plnou palbou, když skladby z Exciteru dostaly takový prostor, že na mnoho mých oblíbenějších kousků nezbyl čas. (25.11.2012)

Na Exciter Tour vzpomínám jako na první koncertní turné těchto britských Bohů na kterém jsem byl na více než jednom koncertě. Samozřejmě jako první koncert jsem si vychutnal v pražské Pegas Aréně, kde kapele předskakoval legendární Fat Gadget, to samé jsem si užil o čtyři dny později v německém Hamburku za podpory vydatného deště na venkovní ploše používané pro koňské dostihy a kam se ten den přišlo podívat neuvěřitelných 68 tisíc fanoušků této kultovní kapely. Každýmu bych přál vidět tu atmosféru, když bezmála 70 tisíc lidí zpívá vaše oblíbené skladby a při Never let me down again mávájí pažemi jak na prvního Máje. A za měsíc a půl jsem se přesunul do francouzského Lyonu, kde jsem stál téměř u pódia. Celkově kapela odehrála 84 koncertů ve 24 zemích a jejich show vidělo přes jeden a půl milionu diváků. Na tomto koncertním záznamu vidíme sestřih dvou koncertů z pařížské haly Bercy za pomoci třinácti digitálních kamer a vidíme v něm všechny členy kapely včetně doprovodných vokálů a už bohužel bez mého oblíbeného Alana Wildera. Za mě stoprocentně 100%. (29.03.2021)