Válečný fotograf

Jelikoz mi neni lhostejne, co se ve svete deje, tak se zajmem sleduji spoustu fotografii z ruznych valek, prirodnich katastrof a jineho lidskeho stradani. Za praci dokumentarnich a valecnych fotografu jsem vdecny. Nejednou me ale napadne, co je to vubec za lidi? Fotografovat zenu, ktera prave prisla o dite nebo rodinu, ktera prisla o strechu nad hlavou... V konecnem efektu urcite prevazuji pozitiva tohoto cinu, ale presto... Dokument je zdarily, v divakovi tento film musi neco zanechat. (15.08.2015)

*MĹKVY JIM* Díva sa na to miestami ťažko. A nie len kvôli obrazovému záznamu (foto a video), prostredníctvom ktorého sa stávame súčasťou videného, ale aj kvôli samotnej osobe fotografa, ktorý je v bezprostrednej blízkosti tragédie, meter od uplakanej tváre, od znetvoreného tela, od mŕtveho príbuzného... A kvôli nemu sa cítime tak akosi nepríjemne, až trápne. Je zvláštne vidieť všade navôkol všetku tú hrôzu a uprostred toho jedného človeka stláčajúceho spúšť fotoaparátu, ktorý tam pobehuje a mieri objektívom a pôsobí tak hrozne nezúčastnene. Som vďačný za svedectvo, ktoré cez svoje fotky James a iní jemu podobní prinášajú, pretože verím, že môžu vecami pohnúť. Ale rovnako viem, že by som nechcel byť vojnovým fotografom, teda človekom, ktorý nemá na výber a na rozdiel od fotografovaných, ktorí prežívajú "len" tú svoju hrôzu, on ich musí prežívať stovky. Verdikt v 1 vete: Nevídaný portrét jedného z najznámejších vojnových fotografov. 04.01.12 (04.01.2012)

"Tieto zábery kazia obchod" - to je výstižné motto vojnových fotografií Nachtweya. Ohromné dávky utrpenia a skazy, ktoré za tie roky absolvoval, by priviedli na psychiatriu väčšinu z nás. Vnútorná disciplína a presvedčenie o zmysle toho, čo robí mu zrejme umožnili v relatívnom zdraví prežiť. Fotí priamo pri zdroji, čo si neviem dosť dobre predstaviť v jednom prípade a nie 25 rokov! Akceptovať toľko hrôzy robí probém normálnym ľuďom a zrejme preto dávame prednosť ľahkej zábave našich TV kanálov.. (07.01.2012)

Zajímavý pohled na profesi válečného fotografa a trochu i její obhajoba. Věnovat svůj život informování o válkách, chudobě atd., je obdivuhodné. Přesto mi v kontextu filmu dosti chybělo nějaké komentování příčin toho co vidíme. Vždy byla zobrazována jen jedna strana problému, bez jakékoli konfrontace. Zřejmě je to úmysl, ale pak alespoň pro mě, celý film trochu ztrácí sílu a informační hodnotu. (12.01.2007)

Málo co se dá Christianovi Freiovi vytknout. Svůj dokument zcela přizpůsobil svému portrétovanému, Jamesi Nachtweyovi. Strohý, věcný a v dlouhých záběrech i neskutečně klidný. To, co však Freiovi schází, je určitý odstup, který by dokument dokázal zbavit zbytečné piety a přehnaného respektu, s nimiž režisér k Nachtweyovi přistupuje. Chápu, že s tímhle zamlklým šedovlasým vlkem nebylo lehké natáčet a už vůbec z něho něco vytáhnout, ale celému filmu chybí nějaká překvapivý moment či informace, kterou jsme ještě před zhlédnutím vážně nečekali. Je tak vlastně smutné, že dokument tak spíše klouže po obecných frázích, které jsme slyšeli asi milionkrát a nemusí být člověk zrovna humanistou, aby k podobným závěrům došel taky. Na druhou stranu kamera namontovaná na těle foťáku byl znamenitý nápad stejně tak sebeironická výstava v New Yorku. Avšak příště bych se rád Nachweyovi dostal i pod kůži. (16.04.2011)