Déšť

Příběh jedné rodiny, která se pomalu, ale jistě začíná rozpadat. Znuděná matka hledá povyražení v nezávazných flirtech, čímž psychicky týrá svého manžela, který je proti jejímu chování téměř bezmocný. Připadalo mi, že se snaží zavírat před tímto problémem oči, ale nakonec stejně zjišťuje, že manželství a rodina jako taková nemá zrovna růžovou budoucnost. Sám jí nedokáže dát to co ona potřebuje i když je také těžké zjistit co přesně žena od svého muže žádá. A ona by se možná ráda změnila, ale na to je příliš slabá. Dobrý námět ze kterého by se dalo jistě vytěžit mnohem víc, než to co nám film nabízí - prázdné scény bez hlubšího smyslu a významu. Hlavní slabinu vidím v hereckém obsazení. Představitelé hlavních úloh jsou nezáživní, ospalí a nepřesvědčiví. (01.03.2007)

Otec je poněkud ňouma, který si nevidí na špičku nosu, matka nudící se ženská. Jediným rozptýlením jsou jim časté večírky, po nich však kocovina a nezbytný návrat do všednosti. V takovém prostředí se nedospívá zrovna snadno. To je asi tak celé, co nám chtěl tento film ukázat. Nic víc. Samozřejmě nic, co by každému nebylo jasné. Pomalé záběry byly docela působivé, ale ne zase tolik, aby z tohoto filmu udělaly něco výjimečného. A kdo netušil, co se na závěr stane, když se hlavní hrdinka odešla fotit? Asi jen málokdo. (11.03.2007)

Zajímavé, přestože se film skládá většinou z dlouhých pomalých záběrů, ani trochu jsem se nenudila. Možná za to může ta naprostá věrohodnost a uvěřitelnost, kterou jsem z tohoto příběhu o jedné zpackané dovolené a několika zpackaných životech cítila, proto odpouštím i několikaminutový popis vaření ranní kávy. Máme tu rodiče, kteří se nudu, stereotypy a sílící odcizení snaží řešit každodenními večírky, permanentním popíjením ("dáš si něco k pití" je snad nejčastěji pronášená replika) a předstíráním, že je všechno v pořádku ("Proč musím jít s vámi na party?" "Protože jsme rodina a děláme všechno společně."). Máme tady dospívající dceru, která jim hru na šťastnou rodinu už nebaští a která vášnivě líbá kamaráda, kterým pohrdá, jen proto, aby ho vyděsila. A máme tu malého Jima, který si bezstarostně užívá prázdnin. Z rozdaných karet je jasné, že to nemůže skončit dobře. Oceňuji, že autoři vyrobili konec a nechtějí po mně, abych si něco domýšlela. Jen nechápu název, protože v celém filmu nezaprší a o dešti se mluví jen v jedné nevýznamné větě. (02.03.2007)

Léta sedmdesátá.. léto nezadržitelně plyne, stejně jako vrtkavé manželství Kate a Eda nezadržitelně spěje do záhuby. Narušené mezilidské vztahy jsou tak v kontrastu s vyrovnanou, poetickou, novozélandskou přírodou. Režijní debut Christiny Jeffs je obyčejně upřímnou výpovědí dospívající Lolitky, která za doprovodu jemných klavírních tónů zatouží po zakázaném ovoci, stejně jako její, alkoholem neustále posilněná, matka. Pochvalu zaslouží herecké výkony (dětských rolích nevyjímaje - kouzelný benjaminek Jim). Resumé: meditativní a skvostná kamera, přímočarý děj, mírně vykalkulovaný závěr - sečteno, podtrženo 65%. (04.03.2007)

Úvodní scéna na palubě houpající se lodi nastiňuje přesně, s jakou nestabilitou prožívá svůj vztah manželský pár s dětmi, který se společně vydává strávit prázdniny. Žena unavená stereotypem, věčným staráním se o domácnost, léčí svou vnitřní nenaplněnost utápěním se v alkoholu, nekonečnými večírky a častými flirty s Cadym. Manžel si jejích záletů všímá a trápí se nad vyhasínajícím vztahem. Ze všeho nejvíce jsou ale raněny děti. Dcera Janey vše bedlivě pozoruje a snad i proto je její vztah s matkou ještě chladnější... Děti trpí, protože s přirůstajícím napětím mezi rodiči, je péče o ně zanedbanější, ještěže vztah mezi sourozenci je na výborné úrovni. Měla jsem pocit, jakoby se Janey chtěla mermomocí vyrovnat své matce jak v kouření, nošení oblečení, tak ve flirtech s Cadym. Film sám o sobě nebyl nijak zajímavý, dokonce mi nepřivodil žádné emoce. Ve skutečnosti pro mě snad ani nemohl být více chladný. Kamera bravurně zachycuje krásy přírody, ale to je tak vše, co bych mohla vyzdvihnout. Co říct závěrem? Film nepotěší ani neurazí, toť vše. (06.03.2008)