Reklama

Reklama

Slastně tvá

(festivalový název)
  • Thajsko Sud sanaeha (více)

Obsahy(1)

Druhý Weerasethakulův celovečerní film začíná dokonale in medias res - bez jakýchkoliv titulků, rovnou v nemocnici, kde se setkáváme se dvěma ze tří hlavních hrdinů snímku: barmským emigrantem Minem a postarší ženou Orn, která dělá Minovi společnost. Nemocniční sekvence otevírá velké téma objevující se v klíčové roli ve všech režisérových filmech - téma nemoci, lékařů a lékařských zařízení. Nemocní hrdinové se prostřednictvím zdravotního stavu dostávají k podstatě své osobnosti (nebo karmy v buddhistickém pojetí) a jejich nemoc je důležitým dramatickým prvkem filmu. Jedním z hrdinů je i Min, jehož nepojmenovaná nemoc kůže je zároveň metaforou jeho postavení - Min je v Thajsku cizincem a sloupávání jeho kůže může být vnímáno jako symbol snahy získat novou identitu a nový společenský status.
Narativ filmu je (oproti Tajemnému předmětu o polednách) lineární, jeho plynulost narušuje pouze titulková sekvence, umístěná do poloviny filmu, která snímek dělí na zhruba dvě stejně dlouhé části. Rozdvojená struktura se objevuje hned v několika Weerasethakulových filmech a ve Slastně tvá odpovídá dichotomii velkoměsta a přírody. První polovina tak v městských kulisách ustavuje ústřední trojici hrdinů (ke dvěma již zmíněným se přidává Minova dívka Roong), zatímco ta druhá, v kulisách džungle na pomezí Thajska a Barmy, rozehrává drama milostného trojúhelníku plného vášně, animální erotiky a nevyřčených traumat. Obě poloviny filmu nejsou odlišeny pouze prostředím a intenzitou zápletek, ale také barvami - zatímco první části dominují červené tóny, druhá je laděna dozelena.
V cinefilních kruzích jsou dnes již legendární dvě výrazné erotické scény, které se explicitním zobrazením koitu a felace výrazně přibližují pornografické gramatice. Tyto scény však nejsou použity samoúčelně - jejich animálnost souzní s atavistickým prostředím džungle a emocionálně vypjatou druhou polovinou rozdvojeného filmu. Scény v džungli navíc upomínají na snímek Mrtví (Los muertos, 2004) argentinského tvůrce (hosta LFŠ 2010) Lisandra Alonsa, se kterým je Weerasethakul často srovnáván. - Jan Jílek (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (5)

Rosomak 

všechny recenze uživatele

Oponoval bych názoru, že jde o vyprázdněnou naraci. Přestože má film pomalé tempo a dlouhé záběry často ulpívají na předmětech déle, než je pro "záběr-informaci" potřeba, pořád zde jsou postavy, které se v průběhu vyvíjejí, mají své emoce, historii a i budoucnost. Není tedy pravda, že bychom byli díky absenci informací nuceni číst film ryze "formalisticky". Film sice začíná poměrně zcizujícími dlouhými záběry, které spíše vykreslují celkovou situaci než charaktery jednotlivých postav, když se ale následně mladý pár vydá do nedalekého lesa, dostává se nám bližšího pohledu do jejich intimního vztahu (dlouhé statické záběry začnou být kratší a pohyblivé a příznačně teprve zde - po čtyřiceti pěti minutách - se spustí úvodní titulky, oznamující, že až nyní začíná film). Blissfully Yours se následně odehrává pouze zde. Zatímco starý pár se miluje, mladá dvojice sedí na kraji skalního převisu a u zurčící říčky, kde si beze styku dopřává "potěšení". Zatímco starý pár se v indiferentním prostředí džungle rozdělí a začne bloudit mezi větvemi stromů, mladý je zasazen do až symbolických prostorů - nejdříve na skálu, která poskytuje výhled na horizont okolní krajiny, pak do lesa, kde keře nabízejí sladké plody a následně k tichému potoku. Na všech těch místech jako by se v mystickém tichu setkávala jejich minulost s budoucností a přítomností. Možná i proto se nám připomínají mladíkovy kresby, jenž v minulosti nakreslil, všudypřítomní mravenci zase slouží jako upozornění dočasné nepohodlnosti a konverzace páru se zase ubírá k budoucnosti. Ze závěrečné očisty v potoce, která pro postavy slouží jako zrcadlo, nakonec starší žena odchází, aby nakonec zůstala ležet na podušce sama, zatímco mladý pár se o pár metrů vedle tiskne k sobě (a ano, tady je ta často citovaná scéna erekce in real time ;). ()

dr.Orlok odpad!

všechny recenze uživatele

Neskutečně nudný film ( ano možná jde o vyprázdněnou naraci) ve kterém se skoro nic nestane a k tomu jsou zde nesympatičtí herci=utrpení. ()

Reklama

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Strašne mi to pripomína tvorbu Tsai Ming- lianga vo vyprázdnenosti naratívu, dlhých záberoch a sexuálnej otvorenosti. Táto epizodka zo života troch ľudí je jasnou parafrázou na vyprázdnenosť vzťahov. Pomalé plynutie a krásne prírodné exteriéry tomu dodávajú veľmi meditatívny nádych. Pričom je to vo svojej jednoduchosti veľmi bohaté na scény, aké veľmi nedávajú zmysel, len naťahujú dej a dodávajú emóciu. Neprirodzené strihy na začiatku pred úvodnými titulkami ( začnú až o 45 minút po začatí), a zábery z okna auta na ulicu, akcia odohrávajúca sa mimo kamery a obohatenie o kresby zjavujúce sa na obraze a popisujúce minulosť postáv, alebo prvok náhody ( keď sa všetky tri postavy stretnú na rovnakom mieste) ale vôbec to nevadí, tvoria v skutočnosti veľmi komplexnú autorskú výpoveď. Presne ten druh filmov aký mám rád. Veľmi ma to potešilo. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Když to srovnám s Weerastehakulovými (už jsem se konečně naučil zpaměti to příjmení!) poetickými filmy, které jsem viděl, to jest Strýček Búnmí, Láska z Khon Kaen a Tropická nemoc, je Slastně tvá nejslabším filmem. Úvodních 40 minut ve městě je dost nudných a Weerasethakulovi se zde bohužel nepodařilo vytvořit tu jeho klasickou atmosféru. Ani to vyobrazení života v Thajsku tu moc není, to spíš předvedl v Mysterious Object at Noon a hlavně v Tropické nemoci. Až po těch 40 minutách se konečně objeví ta poetická atmosféra, na kterou jsem celou dobu čekal. Hlavní duo chodí nádhernou džunglí, jsou tam ty poetické záběry, na které jsem celou dobu čekal, už se mi ten film začíná líbit, a najednou bum, Weerasethakul tam narval 3-4 minuty dlouhý sex uprostřed džungle. Popravdě mi to trochu tu poetiku zabilo, ale zas takový problém bych neměl, kdyby tam ta sexuální scéna byla jenom jedna. Jenže ony tady jsou tři - pak je tu ještě jedna, zhruba stejně dlouhá, ve které Roong kouří Minovi a pak třetí, ve které mu ho honí a tentokrát už pořádně detailně. Já nevím, ale mě se to tam prostě vůbec nehodilo, dost to ubralo z poetiky přírody okolo nich a nakonec jsem pak měl problém věřit tomu, že ten jejich vztah je o nějaké lásce a ne jenom o sexu. Zase se mi líbil ten mystický prvek v podobě zázračné léčivé řeky. Co se ale samotného příběhu týče, doufal jsem že to celé skončí tak, že se skrze tu lásku nebo aspoň tu řeku uzdraví ze své záhadné nemoci ten barmský uprchlík Min, ale ono to tak neskončilo. Evidentně žije, dle závěrečných titulků, ale celý ten film končí tak nějak... nijak. Prostě Orn byla zamilovaná do Mina, ale ten se zamiloval do Roong a Orn je z toho nakonec smutná. Jo, a Orn se uzdraví a Roong z té své malárie taky, právě v té zázračné řece, ale jestli se uzdravil i Min nikde není poznat. Jinak se tam nic víc nestane a nakonec si nejsem jistý, jestli tím Weerasethakul chtěl říct něco víc, když už za jednoho ze svých hrdinů zvolil barmského uprchlíka, dle jeho nemoci evidentně nepřijatého v Thajsku. Jinak to ale bylo moc hezky natočené, hlavní mladá hrdinka měla hezké nohy (ale zase neměla kozy) a bylo to i hezky poetické, kromě výše zmiňovaných scén. 3* si to podle mě plně zaslouží, ale z oné čtveřice zmíněné na začátku komentáře je tenhle film opravdu nejslabší. Jo, a Mysterious Object at Noon nepovažuji za poetický a Mekong Hotel se vůbec nepovedl, to jen tak pro upřesnění. 3* ()

Galerie (29)

Reklama

Reklama