Unter der Laterne

Ne každá "Unter der Laterne" musí nutně být "Lili Marleen". Více než dvouhodinový němý film vyžaduje od diváka minimálně dobrou vůli - a ta je už proto, že Mathias Wieman vypadá jako můj otec v pětadvaceti (včetně toho šedivýho saka) a zobající sýkorky na péro a klíček jsem měl kdysi moc rád. Příběh sám je puzzle, a nebo ještě lépe (když už jsme u toho mládí, člověka i filmu) je obrazem složených z kostek, na jejichž každé straně je nalepená jiná část příběhu. Přestože osudy všech jsou sice občas veselé, ale většinu času nešťastné, mám pocit, že tehdy byli lidé svobodnější i v té většině. Problém byl, že se nemohli najít. Teď se nacházejí snadno, ale často neví proč. Herci dobří, už jen promluvit. Film byl náročně rekonstruován, zasloužil si to. Pozn 1: V L'Assiete au Beurre (1902) vydal František Kupka sérii kreseb s názvem "L'Argent" (Peníze), na jednom z nich (Zachránci) je nahá dívka nad propastí, za ní jde Břicháč (Peníze). Pokračováním příběhu může být právě Lamprechtův film. Pozn 2: Pojem "Unter der Laterne" musí mít pro Němce nějaký podobný mystický význam. (06.03.2017)