Polibek pavoučí ženy

Film z vězeňsdkého prostředí, který nám toho ale o jihoamerických věznicích moc neřekne, protože se věnuje hlavně mezilidským vztahům a psychice. Je dost těžké popsat nějaký hlavní motiv, protože se jedná o celkem obsáhlé, nebojím se říct, postmoderní dílo. Někomu možná bude vadit, že se film odehrívá jen v jedné cele (a nějakém kýčovitém filmu) ve velmi pomalém tempu. Ale díky tomu jsem si dokázal vytvořit jakýsi vztah k postavám, i když nebyl tak silný jak bych čekal. Velmi výrazné byly výkony obou herců, znichž musím vyzdvihnout Williama Hurta, jehož homosexuální role byla asi nejpřirozenější, jakou jsem kdy viděl. Možná i proto, i když jsem se nejdříve přikláněl k nižšímu hodnocení, dávám nakonec pět hvězd. (04.08.2010)

"The nicest thing about feeling happy is that you think you'll never be unhappy again." Pavúčia žena s dokonalou slzou stekajúcou po líci, zašlá filmová teatrálnosť nacistickej propagandy slúžiaca ako úlet od drsnej väzenskej reality, dva vynikajúco vykreslené charaktery v jednej cele a ich nesmierne ľudská, emotívna interakcia.. Môj silný filmový zážitok, depresívny, dojímavý, nezabudnuteľný. (25.11.2009)

V mladosti som si kládol za povinnosť dopozerať aj film, ktorý ma prakticky od začiatku nebavil, a to len preto, aby som mal morálne právo vysloviť kritiku na jeho adresu. Dnes už si viac vážim svoj čas, ako dodržiavanie nejakých vymyslených pravidiel. A tak som sledovanie Bozku pavúčej ženy asi po pol hodine prerušil a nehodlám v ňom pokračovať. Je to film pre inú cieľovú skupinu a jej príslušníci ho môžu sledovať aj opakovane. (30.12.2023)

8/10 Koncert dvou herců za zdmi věznice. Z prostředí hnusné cely se dostaneme jenom ve chvílích vzpomínek a závěrečné katarzi. No a samozřejmě ve fantasijním prostředí vyprávěných filmů. Při politickém zabarvení nejde nevzpomenout na výborný český seriál Přítelkyně z domu smutku, kde se věci dějí tak trochu z jiného pohledu. Jenom mi to jejich intermezzo přišlo až moc idealistické začínaje velikostí cely, přísunem jídla a konče pohodovou atmosférou klábosení. Tu "buznu" jsem opravdu Hurtovi sežral i s navijákem, ostatně stejně jako ostatní mužské postavy. Asi jsem ve většinovém publiku divný, ale matka Bragová mi podobně jako její dcera přijde dost o ničem a samotné minifilmy svými pseudonáměty jakoby předznamenávaly Simandlovu tvorbu v bramborárně porevolučního Československa. (02.10.2008)

Prazvláštní film, který má přese všechno děj, jenž je zajímavý a rozhodně vás dovede uhranout. I když je to vlastně jedno velká bouda, tak díky Williamovi Hurtovi to parádně funguje až do konce, a to jak ve chvíli, kdy je vyprávěn příběh, tak i ve chvíli, kdy se odehrává skutečné dění. Podivný film, ale podivně krásný. (07.01.2016)