poster

Tři Lucie

  • anglický

    Lucia

  • španělský

    Lucía

Drama / Historický / Povídkový

Kuba, 1968, 160 min

Režie:

Humberto Solás

Scénář:

Humberto Solás

Kamera:

Jorge Herrero

Hudba:

Leo Brower
  • Matty
    ****

    Nejistá Kuby cesta za samostatností. Příběhy tří Lucií. Tří žen. Tří epoch. Napříč historií hledají Lucie náhradu za otce, nacházeje ji v mužích, jež se jim stanou osudovými. Každá ze tří uzavřených, přesto nikde nezačínajících a nikdy nekončících kapitol je vyprávěna mírně odlišně, v každé – první tragické, druhé melodramatické třetí, kulminující mezi budovatelskou veselohrou a latinskoamerickou telenovelou – režisér projevuje pochopení pro hrdinku, bojující s větším či menším úspěchem proti své roli ve společnosti, potažmo v dějinách. Filmařsky nejnápaditější, dramaticky nejsevřenější je první část, zasazená do roku 1895 (boj za nezávislost) a vystavěná na ostrých kontrastech světa lepší společnosti a zubožené lůzy. Jejich rituály jsou v zásadě totožné, s tím rozdílem, že první se k nim uchylují z nudy, druzí z nouze. K prolomení třídních bariér dochází v části druhé (rok 1932, svržení diktátora Machady), k jejich definitivnímu odstranění v té závěrečné (196., tzn. po nástupu Fidela), kdy jsou ze všech vzájemně si pomáhající soudruzi. Jakkoli z dnešního a zdejšího hlediska ideologicky nelibá, není nejvíce kubánská (díky hudbě, indiánskému původu hrdinky a vystrnadění kolonizačních vlivů) poslední kapitola režijně odbitá a když ničím jiným, mistrným užitím střihu ke zhuštění vyprávění dokáže zaujmout. Rychlý střih, „akční“ ruční kameru a různorodost (hudby, způsobů vyprávění, prostředí) bych viděl jako hlavní důvody neobyčejného spádu, jež Tři Lucie mají a díky němuž jsou jakékoli obavy vyvěrající z popisu „sto šedesát minut dlouhé kubánské drama z 60. let“ zbytečné. 85%(22.4.2011)

  • corpsy
    **

    Epic. Možný zahraničný výraz pre toto dielo. A nieje to len pre jeho honosnú dĺžku. Ono je to vlastne snímok, ktorý ponúka všetko, čo kinematografia ponúknuť môže ( okrem sci-fi ). Ale! A to je v tomto prípade podstatné. Nemá to aj napriek režijným kvalitám, silu upútať na celé dve aj pol hodiny. Príde mi to ako niečo megalomanské, čo niekto uchopil za nesprávny koniec. Hold, to sú roky 60te.(12.3.2019)

  • Anderton
    ****

    Kubánci, to je túžba po revolúcii (boje, násilie, zmeny režimu) a láska (vášeň, romantika, hádky). Samozrejme to platí na celú Latinskú Ameriku. Problém je v tom, že sa to dá ťažko skĺbiť. Pokiaľ chcete bojovať, vaša žena/sestra bude trpieť. Posledná poviedka sa však revolúcie iba dotýka a zaoberá sa rodinným životom a jeho strasťami a slasťami. Odvážne feministické dielo, narábajúce zároveň s avantgardnými prvkami a na prvý pohľad prvoplánovou melodramatickosťou. Ale to sú proste Kubánci. Tri Lucie aj napriek závažnosti svojich myšlienok svojou epickosťou a režijným majstrovstvom utečú ako voda. Do hry nakoniec vstúpia aj komediálne prvky v poslednej poviedke a toto mierne odľahčenie bolo iba ku prospechu veci, po prvých dvoch bola totiž nálada filmu veľmi temná.(25.11.2015)

  • kaylin
    ****

    Kubánské filmy mají podle všeho společný jeden důležitý prvek - je v nich obsažena jejich národnost, jejich kultura, jejich politika, jejich specifika. Tohle je pro národní kinematografii neskutečně dobře a Solásovi se to navíc povedlo prezentovat rovnou na třech ženách jednoho jména. Dlouhá, ale nikoli nezajímavý film.(9.7.2015)

  • Flakotaso
    *****

    Fascinující, jak zde Solás dokázal zcela plynule střídat uhlazené historické melodrama s naprosto neuvěřitelnými obrazy šílenství, marastu a zvířecké brutality. Něco podobného jsem viděl snad jenom u Zulawského, ale ten netočil akční scény, pouze akty propukajícího šílenství jedince. Mnohaminutová bojová scéna z první povídky je možná nejsugestivnější v historii a celého vojína Ryana ap. strká do kapsy - kamera poskakuje přímo v centru dění a doslova naráží do zablácených a zkrvavených tváří chlapíků, jejichž zběsilé souboje jsou podány velmi reálně. Výrazné náznaky talentu pro tento druh scén byly patrné už v předchozí středometrážní Manuele, ale to, co zde Solás a kameraman Herrero předvedli, se snad už ani umocnit nedá. I další dvě povídky jsou ale výborné, působí spíše jako menší celovečerní filmy, vzhledem k dostatečnému času, na kterém jsou rozvíjeny. A kupodivu fungují všechny - jak brutální první, tak spíše romanticko-nostalgizující druhá a dokonce i poslední studie nerovného vztahu, balancující na hraně vážně míněného mapování a vtipně podané nadsázky - o tento úspěch se zasluhuje zejména kromobyčejně zábavná herecká dvojice Adela Legrá a Adolfo Llauradó. Všude navíc výtečná a žánrově pestrá hudba Lea Brouwera.(1.3.2014)