poster

Screaming Masterpiece (festivalový název)

  • Česko

    Úplně geniální!

    (festivalový název)
  • Island

    Gargandi snilld

  • Dánsko

    Screaming Masterpiece

  • anglický

    Screaming Masterpiece

Dokumentární / Hudební

Island / Dánsko / Nizozemsko, 2005, 87 min

  • vaja
    ***

    Určitě budou na Screaming Masterpiece jako puci koukat děcka, co z islandské současné hudební scény znají maximálně Björk a možná někdy zaslechli slovní spojení Sigur Rós... Informační hodnotu snímek určitě má, ale hodně povrchní, neutříděnou. Převážně tady jde o velmi stručné představení jednotlivých kapel a ve zkratce nastíní vývoj hudebních tradic a vlivů. Pokud se ale člověk orientuje aspoň trochu v tamějších muzikantech, je tenhle dokument až na pár světlých záblesků v podstatě ztráta času.(18.4.2012)

  • creTin
    *****

    Hudebně i přirodně je Island jedinečný a okouzlující. Všichni to víme a tohle je skvělý způsob, jak si tenhle názor utvrdit. Propojení těch dvou elementů a hledání jejich styčnejch bodů plynoucích z určitýho kulturního zázemí, podoby jazyka a tamního způsobu života tomu pak dává další rozměr a dělá to ze Screaming Masterpiece víc než jenom popisnej dokument.(1.3.2012)

  • dANo
    *****

    V jednej chvíli sa dozviete, koľko hudobných škôl, chorálistov, rockových kapiel a DJov sa nachádza v 300-tisícovej populácii Islandu. Tie čísla sú prekapivo vysoké... Ak ešte k tomu máte radi hudbu Sigur Rós, tak neni o čom a tento film si, tak ako ja, vychutnáte plnými dúškami a poviete si: "Tam by som sa chcel ísť pozrieť!".(15.10.2007)

  • Malarkey
    *****

    Řeknu to asi takhle. Sledoval jsem nejdříve dokument o islandské kultůře, muzice a přírodě, kterou si do tohoto dokumentu narvat prostě museli. Následovně jsem pustil The Wall od Pink Floydů. Tomuhle dokumentu jsem vrazil pět hvězd, začež Zdi jsem frknul čtyři. Proč? Jednoduchá odpověď. Protože k ní mám daleko bližší vztah. Bylo zajímavé sledovat plno neznámých ale i známých islandských kapel, které na Islandu produkují. Ale během sledování jsem si uvědomil, proč mám Sigur Rós tak rád. Jejich muzika je totiž natolik experimentální, že se dá málokdy považovat za opravdovou muziku, než spíš za kulisu, která splňuje podmínky zdejší atmosféry a krajiny. Sigur Rós to dokázali naprosto dokonale. Převedli atmosféru, krajinu a hudebnost do té nejkrásnější podoby a to samozřejmě nesmím zapomenout ani na samotnou Bjork, která si v tomto dokumentu také vystřihne sólo a nemalé. Jen jsem se divil, že do dokumentu nenarvali Gus Gus, jelikož i oni jsou dost velikým jménem na Islandské scéně a v Evropě se o nich dost ví. I tak mi to ale ukázalo Islanďany z další stránky. Jejich muzika je totiž tvořená z lásky, pro radost, za účelem bavit lidi a ne získávat peníze. Muzika, kterou jsem oficiálně odkojený a poslouchám i já...a to trance...je v současnosti absolutně na stejné bázy. Vytváří ho lidé, kteří muzikou žijí, muzika je baví, je pro ně vším. Stejně jako pro národ Islanďanů. Vždyť statistiky mluví jasně. 300 000 obyvatel, 80 hudebních škol, 300 hudebních orchestrů...no není to na tak malý národ trošku hodně? Krom toho řekněte mi, který národ si do dnes hraje pro veřejnost 800 let staré opusy? V našem případě to udělal Landa a Któž sú boží bojovníci. Ale většina to stejně nepochopila...no a dál?(24.1.2010)

  • loydd
    ****

    Gargandi snilld neboli Screaming Masterpiece je velice zajimavý dokumentární film o Islandské hudební scéně. Objevují se zde ve formě rozhovorů a ukázek z koncertů takové veličiny hudebního nebe jako Björk, Sigur Rós, Múm, Mugison a mnoho dalších pro nás úplně neznámých islandských kapel. Vřele doporučuji.(7.3.2007)

  • - Ocenění: Edda (výroční islandská cena) 2005: nejlepší kamera. [LFŠ 2010] (Jeremy.jk)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace