O Mikešovi

O kocouru Mikešovi a jeho přátelích (1971) 

Milé děti, vy genetické smetí, je zase čas na pohádku! Tak se hezky usaďte, popotáhněte své připošvihlé trenky a otřete táhlé, brčálově zelené soply do promaštěných vlasů, začínáme. Bylo - nebylo. Žil jednou jeden kocourek, který dokázal hovořit lidskou řečí. Mlel sice samé krávoviny, v tom se od vás zase tak moc nelišil, nosil však fešné holiny a byl odvážný, odvážný jako pštros s rozvinutou paranoiou. Přátelé jej proto měli velice rádi. Prase, koza a vůbec celá dvorní (od slova dvorek) elita spatřila v něm kladný vzor. A tak se nám ta hovádka motala od chléva k hnoji a zpět, nic moc se nedělo, na nebi sluníčko, v noci měsíček..... Ladův styl malby mne od mala mátl. Především jeho bytostný odpor k perspektivě. Za vyzdvižení stojí hlavně pokus vyrovnat se s nebezpečím, tvořícím se v Sudetech a na sever i západ od nich, postavou Nácíčka. Přiteplený strašpytlík skutečně pomohl, jak všichni víme z hodin dějěpravy. Nafoukl našemu národu sebevědomí a s Adolfem jsme zatočili! (14.07.2013)