Krutost podvědomí

Subconscious Cruelty je mimořádné dílo. Rozhodně není pro každého. Svou formou zachází až do těch nejzazších temných koutů lidské mysli a představivosti. Pro mě se jedná svým způsobem o umělecký snímek, který zpracovává veškerou temnotu našich duší a myslí. Filozoficko-psychologicky předkládá myšlenky, názory a pohledy na různé oblasti lidských fantazií. Subconscious Cruelty je zvrácený, šokující, sadistický, šílený a především neuvěřitelně fascinující. Ukazuje bolest, utrpení, touhu, chtíč a muka z vlastní existence, našich obav, přání, představ a všeho, co nás tolik přitahuje, stejně jako se toho bojíme. Všechny ty krutosti, zvrácenosti a výjevy v tomto filmu mě ani tak nešokovaly, jako spíše fascinovaly. Čím více člověk trpí a bojuje se svou existencí, okolím, vztahy, touhami a strachy, a čím více touží vnímat různé formy bolesti, zvráceností a odlišností či se dívat, jak je někdo jiný způsobuje a prožívá, tím více mu bude tento film blízký. Nejsme zvrácení, když se nám to líbí a když nás takové věci fascinují. Ale okolí by si to jistě myslelo. Všude okolo nás je nudná průměrnost, stereotyp, konvence, předsudky, nepochopení a všechny ty věci, které nás svazují a díky nimž máme z ostatních lidí strach. Je to proto, že lidé jsou přitahováni temnotou a vším tím, co přináší, nabízí a co si bere. Dokáže pomoci i ničit. A přesto ji tolik potřebujeme, toužíme po ní. Vždyť už jen samotná podstata jakési temnoty či utrpení, které lidé potřebují, je z psychologického hlediska vysoce zajímavá. Všechno to v nás je. Ve spoustě, v malé, či velké míře. Závidím těm, ve kterých ne. Nebo je lituju...? "Realita. Uvězňuje nás v jednotvárném, otupujícím cyklu. Pohlcuje naše sny a touhy, nesčetnými překážkami, které jsou vroubené krutou ironií." (28.08.2012)

[FOD 2022] Totálně sick vhled do osobního pekla trpících šílenců, který chudáky zároveň fascinuje a láká. Krutost podvědomí je kreativní v tom nejhorším slova smyslu. Je brutální, nechutná a zvrácená, jen pro ty nejotrlejší. Sice zpracování nepůsobí tak strašně, ale v mozku vám budou hlodat myšlenky nad tím, jak že to ti psychicky nemocní tvůrci mysleli, a zůstane ve vás znepokojivý pocit, že tam je ještě nějaká hlubší myšlenka, zvrácenější než dokážete pochopit, která vám během první (a zaručeně poslední) projekce unikla. Takže, co by na to asi řekl Freud? Jak se říká, zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je intenzivní, že? Velmi intenzivní. (08.03.2022)

Fakt nevím, co si o filmech jako je tento mám vůbec myslet. Samozřejmě kromě toho, že rejža a asi i herci, a producenti, a asi taky diváci (včetně mne) nejsou ani trochu normální. Několik příběhů, které se pohybují na hranici porna - hororu - mysteriózního psycha, a jeden je horší (nebo někdo by možná řekl lepší) než druhý. Já bych jen poznamenal, že pokud přežijete ten první, který je - zvlášť pokud se nad ním hlouběji zamyslíte - opravdu asi tím nejúchylnějším co se dá na obrazovky přinést, tak pak už je zbytek taková selanka - například druhý je takové příjemné povídání o sexuálním aktu se samotnou přírodou... Ještě pár slov k hodnocení - tomuto filmu se dá dát jen maximální počet hvězdiček (pokud jste úchylný magor) nebo odpad! (pokud se řadíte ke konzumnímu stylu společnosti) a nebo jako já, alibisticky, někam doprostřed... (19.01.2013)

Nesmírně těžko hodnotitelný film, který si hodnocení možná ani nezaslouží, protože po pouhém jednom zhlédnutí mám pocit, že z celkové jeho hloubky jsem uzřel jen samotnou hladinu, kterou jsem nedokázal proniknout. Jsem si jist, že pod jejím odrazem se otvírá další svět, další pohled, který vrhne na celý film nové světlo a umožní mi pochopit množství Hussainových náznaků a kritik, které jsem tentokrát nedokázal vstřebat. Celá projekce byla výletem do naprosto jiného světa, drsného, depresivního, přesto pravdivého a zvláštně fascinujícího. Snad se brzy odhodlám k další projekci a pokusím se proniknout pod povrch, snad jen trochu, protože dno, je-li tu vůbec, bude v tak temné hlubině, že snad ani využitím všech smyslů nebude dosažitelné. A i kdych se neodhodlal, jedno je jisté. Subconscious Cruelty, který zaujme už jen samotnou fantastickou vizuální stránkou, dokreslenou skvěle padnoucím hudebním doprovodem, z paměti už nikdy nevymažu. (15.03.2010)

Vstup do ludskej mysle. To je tema, z ktorej sa da vytazit vela. To, ze jedna z podstat ludskej prirodzenosti je nasilie je znama vec a je to namet, ktory je velmi zaujimavy a vyhladavany. Potialto je to vsetko v poriadku. Ak sa vsak mame bavit o extremoch a o tom co vsetko dokaze filmovy divak vstrebat bez toho, aby prestal vnimat myslienku a podstatu filmu, Subconscious Cruelty zlyhava. Hussainova vyzia sice zo zaciatku uspesne ponuka moznost vstupit do ludskej mysle, s pribudajucimi minutami som vsak naberal dojem, ze to do coho vstupujem nieje mysel ludska ako taka, ale zvrhla prestava rezisera, ktora narastie do skutocne obludnych rozmerov. Nie. Toto nieje sonda do ludskej mysle. Toto je experiment, ktoreho jedinym skutocnym zmyslom je zistit, co vsetko dokaze filmovy divak vystat. Mohol by som opisat mnohokrat skvelu vizualnu a hudobnu stranku, otazka vsak znie - je divak schopny popri tom zvrhlom utoku na zmysly vnimat aj nieco ine ? Mozno by niekto povedal ze ano, vhlave vam vsak utkveju iba obrazy extremneho, zvrhleho, perverzneho nasilia. Subconscious Cruelty pre na zostane iba tym, co bol aj pred tym. Filmovou raritou, vyhladavanou pre svoju extremnost. Nic viac. (09.02.2008)