Subconscious Cruelty
Obsahy(1)
Jeden z nejznepokojivějších filmů vůbec. Hluboké ponoření do nitra lidských emocí, za hranice zkušenosti, do oblastí podvědomé posedlosti, krutosti, náboženských a ponurých sexuálních obrazů. Prvořadě vychází film z dualismu lidského mozku, a tedy i duše, kde levá hemisféra zajišťuje sebeovládání a rozumovou úvahu a pravá intuici a spontaneitu.
V první části ze čtyř - Ovarian Eyeball - jsme žádáni, abychom otevřeli náruč zcela novému způsobu vnímání. Podle vypravěče souvisí to, jak vidíme sami sebe, s tím, jak se díváme na okolní svět. Aby svou tezi dokázal, přijde k nahé ležící ženě a rozřízne ji skalpelem břicho. Z něho vyndá oční bulvu jako stvrzení „vnitřního pohledu“. Zbylé tři příběhy jdou v mnohém ještě dále.
Barevně upomíná Subconscious Cruelty jiného básníka filmového sadismu, Daria Argenta, a i když Karim Hussain jako vizionář pro širší publikum selhává, dá se v jeho prospěch hovořit o „vyšším stupni umění". (Shadwell)
(více)Recenze (74)
Noooo, těžko hodnotit. Jako plusy za nápad určitě, ale co dál? Zcela jistě mi něco uniklo. A uprostřed jsem se taky hodně nudil. V některých místech to bylo krásně syrové, místy až nechutně, v jiných místech to bylo tak na skok na jedno pivo. Ano, je tu vše, sex, násilí i gore, ale to vše je zabaleno do jemného ubrousku nepochopení. Nebo pochopení, jak pro kterého diváka. Já moc na alegorie nejsem, ale musím zase uznat, že některé scény jsou fakt in natura. Nevím, zda to chci vidět znovu. Nevím nic, Tento snímek mne uzemnil stejně jako litr slivovice. Kdoví zda ji Hussain nepožíval při natáčení. No, tak jo, práci odvedl dobrou a budiž dán do mírného nadprůměru. ()
Ten film je po všech stránkách, vyjma hudby, neuvěřitelně neumětelsky udělaný, ale má rozhodně zajímavé pasáže (nejvíce mne zaujalo hned to oko na začátku) a celkem pochopitelné alegorie. Kdyby se o existenci tohoto filmu dozvěděli dva největší čeští bigoti - kardinál Dominik Duka a Mgr. Ronald Němec, byla by z toho určitě pěkná a košatá žaloba, protože zachytit na kameru Ježíšovo labůžo větví se v našich končinách prý nesmí. ()
O tomto, v jistém slova smyslu geniálním snímku, se dá v mnoha věcech polemizovat. Jedno je však jisté: není to nic pro slabé povahy. Ve své krutosti a nechutenství, jak by to mnozí jistě nazvali, se dá srovnávat s filmy jako Srpski film či The Bunny Game (oba 2010). Tento počin má však mnohem větší filozofický či psychologický přesah, byť se to na první pohled nemusí zdát (trochu nadsázka, ale chápeme se). Karim Hussain se vlastně tímto snímkem snaží (být samozřejmě naprosto netradičním způsobem) ukázat nejhlubší zákoutí naší duše, kdy vítězí naše fyziologické potřeby nad všemi ostatními, jak o tom ostatně píše i slavný psycholog Maslow ve své pyramidě potřeb. Film ve mně zanechal zvláštní pachuť, donutil mě trochu přemýšlet ned tím, jestli se náhodou tahle zvracení část mysli neslryva v každém z nás. ()
I pozdější režisérův film Ascension byl úlet, ale Krutost podvědomí byl znásobený úlet. Velmi dobře jsem pochopil co se aktérům honí hlavou i jejich pohnutky, pocity a důvody, ale proč to převádět na filmové plátno? Je to znázornění čirého zla poškozené mysli, vyžívající se v sadistickém násilí a překračující hranice lidskosti. Proč zapadat znovu do bahna, když se z něj snažíme dlouhou dobu těžce vylézt. Srovnávat Hussaina s Argentem není zcela na místě. Zde tento film evokuje pocit, že režisér patří do ústavu pro duševně choré, aby své představy nemohl praktikovat ve skutečnosti. Za tento humus snímek nemohu dát nic jiného než odpad! ()
No Vishnar mi sľuboval neskutočný film, aký som ešte nevidela. A mal pravdu. Bola to zlátanina všetkých úchylností, krutosti a krvi. Neviem ako môže niekto toto dielo nazývať filmom alebo umením, podľa mňa to nie je ani jedno. Hviezdu za to, že film vydržíte dopozerať až do konca, pretože furt čakáte, že sa snáď niečo stane...? Takže dokáže udržať vašu pozornosť. Ale tento "film" si už nikdy nepozriem. ()
Zajímavé existenciální dílo. Hodně krve, nechutností, úchylnosti, které ale nepůsobily prvoplánově a jen za účelem šokovat. Pocity při sledování jsem měla jako na houpačce, ale celkový dojem je velmi zajímavý. Pro mě byla nejzajímavější část Human Larvae. Upřímně, kdo z nás neměl myšlenky či touhy, které mohou být za hranou. 7/10 ()
Jediné, čím si jsem po shlédnutí tohoto díla jistý je to, že to byl opravdu silný zážitek. Hussain servíruje divákovi velmi znepokojivé obrazy, které jsou přeplněny krví, spermatem, symbolismem a abstrakcí. Ale tenhle film rozhodně není samoúčelný. Každý příběh, ať už sám o sobě vypadá sebehnusněji, skrývá velký prostor pro přemýšlení, objevování jakýchsi archetypů, skrytých, zvířecích, metaantropogenních, které tu byly ještě před tím, než jsme si vykonstruovali hodnoty jako je společnost a konvence. Celé tohle působení a objevování podtrhuje dokonalý soundtrack, který střídá neoklasický dark ambient a noise. Následkem toho je velmi sugestivní atmosféra, plná úzkosti, nejistoty, podivné melancholie dětství, kdy se člověk bál chodit do sklepa, protože nerozuměl tomu, že se mu ve tmě nic stát nemůže, protože si ještě nenašel žádný "kognitivní label", kterým tuhle emoci označí a potlačí. Tenhle film ve velmi koncetrované podobě ukazuje, jaký je náš svět tam, kde nemáme možnost jej vědomě ovládat. Tenhle film je krutostí podvědomí. Tenhle film mě pohltil, přál jsem si, aby už skončil a přitom jsem se chtěl dívat dál. A určitě si jej pustím ještě jednou... Možná i několikrát. Protože tenhle film je třeba zpracovávat dlouho... ()
To je takový hnus, že jestli tohle někdo nazývá uměním, tak by se měl možná nad sebou zamyslet.Nejšílenější filmový zážitek za poslední léta. ()
Čakal som len samoúčelnú zvrátenosť, no tá sa nekonala. Pokiaľ ste dostatočne odolný divák. Film má nespornú umeleckú kvalitu, vypovedá o temných zákutiach mysle a viac ako obrazová stránka či gore efekty môžu poburovať monológy postavy z prvej časti či vlastná predstavivosť, ktorá vám sledovanie spestrí. A aby som nezabudol, hudobná stránka je tu dokonalá. ()
Začnu dnes tím, čím většinou končím. Film mě nudil, občas mě to sralo, přesto nedám odpad, jak mám v těchto případech ve zvyku. Docela mě překvapuje, že to vzniklo v Kanadě, ale to je jen detail. Pár srovnání a postřehů, které se mi vynořují po shlédnutí: 1) tohle by natočil Lynch v době, kdy by mu to už prošlo, ale přesto na to neměl ještě prachy 2) hláška z Dva a půl Chlapa - "Tohle uklízet nebudu" 3) Na Castingu režisér: "Jo je to alternativní, dějou se tam věci, které si ani neumíš představit, ale neboj budeš slavná a drogy máme jaké jen chceš." No a teď k hodnocení, dám jednu hvězdičku zejména proto, že ačkoliv tam chybí dějová linka a režisér si chtěl realizovat všechny nápady, které jiní zavrhli, tak nakonec zvítězila absence autocenzury. To oceňuju a zároveň mě to trochu uklidňuje v tom, že pokud by měl někdo stejnej nápad, tak se na to pravděpodobně podívá a už to točit nebude, protože je to zbytečný. ()
Zase jsem se musel dostat k takové kravině? ()
Je ťažké tento film pozerať a ešte ťažšie hodnotiť. Ak ho človek berie povrchne, len ako zmes rôznych brutálnych výjavov a scén, tak možo bude šokovaný, ak sa však človek zamyslí nad symbolikou filmu bude šokovaný určite. Film nastavuje zrkadlo ľudskej rase a ľudskej prirodzenosti. Mám rada filmy nad ktorými musí človek premýšľať. SC ma teda k tomu donútilo a záver mojho uvažovanie nebol príjemný. Čo nakoniec dodať: "The strongest monster of them all, the one that causes the most pain destruction and suffering is nothing but the human itself" ()
Zdejší komentáře artových fajnšmekrů opravdu nechápu. Vždyť se na to nedalo koukat. Větší nechutnost jsem už dlouho neviděl. ()
Mozaika několika příběhů, jimiž se ve velké míře prolíná krev, bolest, sex a smrt. Dokonalá hudební složka, neuspěchaná práce kamery a celkově artové pojetí filmu z něj činí zajímavou podívanou - pozor, ta však není pro každého. Film totiž obsahuje spoustu nechutných momentů a extrémních forem násilí. Jsem přesvědčena, že většině diváků některá ze scén utkví v paměti na hodně, hodně dlouhou dobu... ()