Die weisse Massai
The White Massai
Biela masajka
Režie:
Hermine HuntgeburthKamera:
Martin LangerHudba:
Niki ReiserHrají:
Nina Hoss, Jacky Ido, Katja Flint, Nino Prester, Janek Rieke, Barbara M. Ahren, Robert Dölle, Barbara HerschbachObsahy(1)
Na konci dovolené v Keni se Carola (Nina Hoss) setká s Lemalianem (Jacky Ido), válečníkem z kmene Samburu, který se svými zbraněmi a v tradičním kmenovém obleku působí strhujícím dojmem. Fascinovaná Carola se do něj bláznivě zamiluje, což má fatální důsledky. Impulzivně zruší zpáteční let a svého přítele (Janek Rieke) pošle domů samotného. V Keni se pak pustí do hledání Lemaliana. Po zničující cestě africkou divočinou potká v Maralalu Elisabeth (Katja Flint), s níž se spřátelí. Ve městě pak konečně najde také svého Lemaliana a následuje jej do jeho vesnice Barsaloi. Carola se rozhodne zapomenout na svůj předešlý život ve Švýcarsku a s obrovskou energií se snaží překonat všechny překážky odlišné civilizace a začít v Africe nový život. To, co považovala za největší lásku ve svém životě, se však změní v utrpení - v dobrodružství mezi nebem a peklem, v jehož průběhu si sáhne až na dno sil. Film Bílá Masajka režisérky Hermine Huntgeburth (Das Trio) podle stejnojmenného bestselleru Corinne Hofmann vznikal přímo v keňských reáliích. Snímek vypráví skutečný příběh mladé ženy, která se snaží zdolat bezpočet překážek zvláštní a neznámé kultury, aby mohla dát průchod své životní lásce.
Dobrodružství, které Bílou Masajku provedlo rájem i peklem, trvalo čtyři roky. Odvážná a rozhodná žena, hrdý válečník a nádherný milostný příběh, odehrávající se ve strhujícím africkém prostředí - to byly ingredience, které knize napomohly k jejímu mezinárodnímu úspěchu. Byla přeložena do 16 jazyků a prodalo se jí více než 4 miliony výtisků. V České republice se kniha stala také velmi úspěšnou a prodalo se 20 000 výtisků. Film Bílá Masajka bude promítán také v rámci MFF v Karlových Varech, za účasti JACKY IDO, který hrál Lemaliana. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (184)
Stále častěji se tu setkávám s hodnocením mně naprosto nepochopytelném, ať už nízkým či vysokým. Bílá masajka je dle mě jeden z nejlépe natočených filmů co do "opravdovosti" a vytvoření určité atmosféry a v tom mě nezvyklá ani modrá barva na mém oblíbeném čsfd. Nebudu rozebírat zvlášť herce, zvlášť hudbu; všechno mi vyhovovalo, všechno se mi hodilo a zapadalo do sebe. Ovšem jakožto milovník "syrových" lidských a necenzurovaných filmů směle přiznávám, že jsem si po celý film pomlaskávala. Jo, pro mě skvělý film. Nebaví, drásá. A učí. P.s.: považovat hlavní hrdinku za "tupou blondýnu" je ta nejjednodušší věc, kterou může člověk s Bílou masajkou udělat. Aby dospěl k takovému výsledku, nemusí ani moc přemýšlet, nemusí ani moc hodnotit a volit nějaká správná slova, jakými by se nejlépe vyjádřil. Kdo ale z těch, co mají Carolu za "tupou blondýnu" byl v Africe? Kdo z nich zkusil žít jinak než s nohama a vychlazenou dvanáctkou na stole? Kdo z nich udělal něco tak krásně nerozumného a tak krásně přirozeného jako Carola? (Ne, nechci jet do Afriky a nabrknout si tam nějakého chlápka, ale nemůžu považovat Carol za hloupou, a už vůbec ji nemůžu odepřít její sílu a tuhý kořínek!) ()
Film Bílá Masajka režisérky Hermine Huntgeburth (Das Trio) podle stejnojmenného bestselleru Corinne Hofmann vznikal přímo v keňských reáliích. Snímek vypráví skutečný příběh mladé ženy, která se snaží zdolat bezpočet překážek zvláštní a neznámé kultury, aby mohla dát průchod své životní lásce. Scénář : Johannes W. Betz. Kamera : Martin Langer. Hudba : Niki Reiser. Skladatelka: Niki Reiser. 19 songů. ()
Skloubit dvě rozdílné kultury není legrace. A v knižní předloze byl (prý) průběh daleko drsnější a tak škoda, že i ve filmovém zpracování zatlačili tvůrci víc na pilu. Tady tak na úplné dno psychických sil Masajka nedopadne, nejde o nic tak dramatického, co by v divácích zanechalo hlubší citový otisk nebo je nenechalo spát. Je to skoro škoda, že se filmaři vydali více dokumentární cestou, protože na hutné napětí tam prostor rozhodně byl. Nicméně mezi jinými německými „skvosty“ jde ještě o celkem slušný počin, který si lehký nadprůměr zaslouží a to převážně díky příběhu. Příběhem setkání dvou kultur je i drama Bez dcerky neodejdu. Alternativa: Not Without My Daughter. ()
Předmětem komentáře by nemělo být hodnocení motivací jednání hlavní hrdinky, ale především asi sama kvalita filmu a z tohoto pohledu se filmová adaptace stejnojmenného knižního bestselleru povedla, herci jsou celkem uvěřitelní, snímek je řemeslně na výši, německá režisérka ve svém konceptu předkládá divákovi opus kulturně-geografický, neboť střet kultur zde hraje stěžejní roli. Jednání hlavní hrdinky, ať je sebevíc neuvážené a nepochopitelné, je úhelným tématem celé knihy i filmu, proto obé vzniklo, aby poukázalo a odradilo, otevřelo oči možným následovnicím...a jako takové je integrální součástí celého snímku a především pak zjevně i důvodem jeho vzniku. Pozastavovat se nad ním je tak trochu nedomyšlené... ()
Zcela normální drama, které není ničím nadprůměrné , ani zajímavé. Nebýt toho, že je podle skutečné události, tak by byl odpad max 1*. V tomhle případě beru ohled, herci si vedli skvěle, občas byl i nějaký pěkný okamžik, ale celkově je to jeden z těch filmů které stačí vidět jednou, polovinu filmu vlastně ani nevnímáte a zaujme vás cca 10% filmu. Bohužel.. ()
Reklama