Mizející svět

Ano, nostalgie pracuje na plné obrátky, ale jen u někoho a jenom někde. Film je totiž značně stylově nevyvážený a tak bych opět vyhodila dějovou vložku a pokusila se něco experimentálnějšího. K nevyváženému stylu : prvních několik minut vypadá jak biologický dokument (zrychlené záběry rostoucího kvítí), pak dochází k včlenění příběhu (samotný příběh není sice čistá naivnost sama, ale díky velmi špatnému ozvučení a nářečí i rozvleklosti prostého děje je pro mě/jiné lidi méně stravitelný), asi ve ¾ filmu se film vzdá zvuku a začne se chovat jako česká kopie Dovženkovy Země (při scéně bouřky - z které si bere styl, ale i podobný námět) a zbytek filmu už pak variuje všechny tři možnosti, příběh se proplétá mezi písněmi, záběry krajiny a květů a emotivní montáží. Takhle to zní velmi poeticky, ale ve skutečnosti jsou ty stylové skoky neharmonické, nekonzistentní a místo aby splývali v jeden, tak každý víc zvýrazňuje odlišnost toho druhého. Přesto jsem se ve chvílích zapomínala a začala být vztahovačná na sebe (neřku – li pyšná), že v dnešní době umím jak séct s kosou, tak plést žílu (kdysi i dělat píšťalku mě učili!!!) a že nám doma na statku hnije ve stodole povoz z minulého století, hned vedle spalovacího čtyřtaktního vozu. A to je mi dvacet – a mám sbírku hliněných kuliček (v pytlíku a nejen dvě). Ten svět zmizel a mnoho z nás zůstává jeho (ne)chtěných archeologem nebo hrobníkem. PS: Mairiel - zrychlené sekvence růstu : Vzhledem k tomu, že už v knize Zahradníkův rok se Karel Čapek o těchto záběrech zmiňuje a to jsou taková pozdní dvacátá léta (1929?), tak to sice novinka byla, ale pro tento film naprosto samoúčelná. (12.11.2008)

Asi je to kvůli mé neznalosti jiné soudobé dokumentární tvorby, ale mám z Mizejícího světa opravdu dobrý pocit. Za prvé, mé oblíbené časosběrné záběry rostoucích rostlinek bych v tak starém filmu nečekala. (Myslela jsem, že je to typický prvek až současných přírodovědných naučných filmů.) Za druhé se mi líbilo, že byl dokument hraný a dokonce tam bylo i něco jako děj. A déle tam byly zajímavé záběry, nejen popisné, ale zkrátka i vizuálně zajímavé. Mám ráda, když zvuková stopa neodpovídá přesně tomu, co vidíme. Takže to všechno dohromady bylo fajn a zdaleka ne taková nuda, jak by jeden čekal. Nevím, jak bych to jinak řekla..... (12.11.2008)

Nádherný filmový dokument o vědecké pracovnici, která sbírá převážně folkloristický materiál. Krásné slovácké záběry Javorník, Velká nad Veličkou atd. Hraný dokument za účasti brňenských filmařů, neprofesionálních představitelů, neherců, studentů, lidových zpěváků, a hudebníků realizovaný převážně v poloamatérských podmínkách. To by ale tentokrát nevadilo, už jenom kvůli všem těm přírodním krásám, písním, především té "Teče voda teče", v podání Ňorkové muziky, a náderným krojům, dávám za 4*. (17.06.2006)

Z dokumentu Mizející svět mám rozporuplné pocity. Velmi jsem se na něj těšil, pocházím z blízkého kraje, Horňácko mám rád a vždy si tam rád zajedu. Bohužel mám docela hodně výhrad, pominu technickou kvalitu, která je špatná kvůli stáří materiálu. Již úvod byl zvláštní, snaha o poetické záběry přírody mě neuchvátily a nevím, proč jsou zrovna v tomhle dokumentu. Především mně ale vadilo, neustálé střídání různých sekvencí - poetické záběry krajiny, hrané pásma, dokumentární záběry, chvíle zpěvu, chvíle z natáčení, ... všechno působí značně neuspořádaně a nebo je to uspořádané jak kupka sena na horňáckých lúkách. :-) Pokud ale máte tenhle svět rádi, určitě se mrkněte, má co nabídnout. Nebo si můžete zajet přímo akci Horňácké kosení, kde alespoň část již zmizelého světa uvidíte. (21.12.2017)

Za pěknou kameru a chytlavé dynamické střihové sekvence. (12.11.2008)