Zagros

Na CSFD občas probíhají soutěže o nějaké drobnosti a nejčastěji o lístky do kina. Někdy se zapojím a tentokrát to vyšlo! Vyhrál jsem dva lístky do kina na francouzskou komedii o tom, co se stane, když člověk vyhraje velké prachy. Tato výhra z nás milionáře sice neudělala, ale návštěvu kina po delší době i film jsme si užili. Čekali jsme pohodovou oddechovku a tu jsme dostali. Film formou i žánrem připomíná Divoké historky. Mění se jen hlavní téma. Místo boje s nespravedlností, nastupuje nutnost vyrovnat se s astronomickou výhrou v loterii. Tvůrci byli dost zlomyslní a dávali to postavám pěkně sežrat. Rozhodně se nikdo nestal bezstarostným milionářem ležícím na pláži. Naopak se jim děje vše možné a bezstarostný život se nekoná. Naštěstí se nám tvůrci trefili do noty a pobavili nás. Místy černý humor je plus a je jen dobře, že občas šla korektnost stranou a u některých scén se dostavilo i napětí, kam až to tvůrci dovedou. Díky tomu všemu rád přihodím i slabší čtvrtou hvězdu a jako lehkou oddechovku mohu film doporučit. Minimálně si můžete představovat, co byste udělali s nečekanou výhrou vy a jestli byste dopadli lépe než hrdinové z filmu. :-)

Údolí včel je další z typických snímků Františka Vláčila. Společně s kameramanem Františkem Uldrichem stvořili úchvatné obrazy, kde každý záběr vypráví sám o sobě. Mimochodem kameramana zmiňuji v komentáři snad poprvé, ale je to rozhodně zaslouženě. Vyprávění je skutečně složeno zejména z těch mistrovských obrazů. Černobílá kamera se k celému příběhu skvěle hodí… středověk, fanatický řád, rytíři, útěk, neutěšený stav rodového sídla, složité rodinné vztahy… Obraz za obrazem se divák dostává do děje a postupně je vtahován, i díky výtečné hudbě, silnou atmosférou. Ta forma je opravdu výborná, ale lehce strhává (úmyslně?) celou pozornost tvůrců a diváků. Příběh a jeho vyprávění už tak excelentní nebylo. V podstatě jednoduchý děj a samotné jeho podání může nudit. Namísto dialogů jsou tu většinou jen dlouhé pohledy z očí do očí a někdy toporně pronášená moudra náboženského řádu. Opět asi úmyslně. Sebelepší květnaté dialogy by narušily tu celkovou atmosféru. Každopádně i přes drobné výtky si film vysloužil čtyři velké hvězdy a za doporučení rozhodně stojí.

Ďáblova past nezapře svého režiséra Františka Vláčila a jeho typické postupy. Černobílá kamera (občas mi přišla jak go pro, ale experimentálně zajímavé), důraz na perfektní obrazy a v podstatě minimalistický příběh, který se k té formě velmi hodí. Svobodomyslný mlynář versus fanatický kněz na pozadí vesnice v 18. století, kdy se církev snažila upevnit své postavení. Dělala to především manipulací (scéna v kostele je skvělá). Slepé následování náboženství? Ne tak docela, ne vždy je dav „stádově blbý“ a ne každý se podvolí. Dovedně postupně budovaná atmosféra a konec s dobrou gradací… popravdě mně Ďáblova past přišla vypravěčsky a příběhově nejlepší z celé Vláčilovi tvorby. Jestli vám přišla Markéta Lazarová příliš „artová“ a těžkopádná, zkuste právě Ďáblovu past. Z mého pohledu je divácky přívětivější.

První film (Svatby pana Voka) mě nenadchl, ale v kinech měl úspěch, proto se po devíti letech tvůrci odhodlali natočit pokračování. To bylo bohužel ještě slabší. Miloše Kopeckého nahradil v hlavní roli Martin Růžek a do role milovníka se hodil ještě méně. Navíc celý film působí dost smutně a melancholicky, stejně jako hlavní postava – stárnoucí milovník. Film tehdy propadl i v kinech. Diváci pana Voka nechali odejít do zapomnění, stejně jako jej nechám jít já a na cestu mu udělím slabé dvě hvězdy.

Svatby pana Voka mě jako film nikdy nebraly. Jde spíš o podprůměrnou československou historickou komedii, která jako komedie moc nefunguje. Rozesmála mě jen párkrát. Jako historický film je to ještě slabší. Celou historii degraduje jen na „pěkné pozadí“ pro banální záletné příběhy jednoho šlechtice a kur… pardon proutníka. Postava je to nesympatická a ani Miloš Kopecký to nezachraňuje. Herec je to skvělý, ale milovník nepřesvědčivý.

Ladič pian je velmi dobrý kraťas, který má výborný námět (viz obsah) a dokáže ho během těch pár minut slušně vytěžit. Zejména závěrečná pointa, u krátkometrážních snímků nesmírně důležitá, se povedla… překvapivá, napínavá a konečné vyznění nechá na divákovi. Možná to je právě jeden z hlavních důvodů vysokého hodnocení. Každý si krátký příběh může u sebe v hlavě dovyprávět dle svého a pak je spokojen. :-) Rozhodně bych si dovedl představit tenhle námět využitý v celovečerním filmu.

Vlk je příběhově jednoduchý snímek o jednom pastevci, který má za úkol hlídat stádo sobů před vlky. Místo aby vlky zabil, je ušetří a začne tak jeho netradiční dobrodružství. Jednoduchý příběh vůbec není na škodu. Pokud budete brát film jako lehkou oddechovku, můžete být maximálně spokojeni. Místy připomíná přírodovědné dokumenty BBC. Hlavní síla snímku je totiž v jeho obraze. Nádherné exteriéry mrazivé přírody, divočina plná krásných a divokých zvířat a pastevci žijící v souladu s přírodou. To vše dokáže diváka vtáhnout i bez intenzivního děje.

Film Emperor je hodně nevýrazný snímek o konci druhé světové války z pohledu Spojených států. Ve druhé světové válce jako poslední válčilo Japonsko a s jeho náturou (boj do absolutního konce a do smrti) by válčilo ještě dlouho. Bylo nutné přesvědčit japonského císaře, aby toho Japonsko nechalo. Film je právě o tom přesvědčování. :-) Bohužel ani zdaleka nevyužil potenciál námětu a sklouzl do šedého průměru. Místo pořádného politikaření a intrik, šli tvůrci naproti (americkému) divákovi a přidali tam romantiku. Slušné obsazení a herecké výkony, dobrá řemeslná stránka a vydařená výprava jsou plusy filmu. Nicméně ten krok vstříc romantice to stáhl do výše uvedeného průměru. Celý snímek postrádá napětí a naléhavost. Ač šlo o nesmírně důležité období a události ve světových dějinách, z filmu to bylo cítit jen velmi slabě… slabé tři hvězdy.

Piráti z Karibiku se stali celosvětovým fenoménem a po svém uvedení sklidili asi zaslouženě obrovský úspěch. Mě osobně tento kult ale nějak minul. Nijak jsem se mu nevyhýbal, nic proti němu nemám a Piráty jsem dokonce párkrát viděl. Jednoduše na mě nezapůsobili takovou silou. Částečně je to i proto, že mě tématika pirátů nikdy moc nebrala. Film jsem bral „jen“ jako pohodovou zábavu a u toho bych zůstal. Vytýkat nepotřebuju nic, rád dám slušné tři hvězdy, ale třeba další díly mě moc nelákají.

Martin Scorsese je výborný režisér a má za sebou spoustu skvělých filmů. Občas ale padne slabá chvilka na každého a Gangy New Yorku jsou pro mě asi nejslabším z jeho filmů (viděl jsem jich od něj třináct). Předně mi nesedlo zasazení příběhu. New York kolem poloviny 19. století, kdy se do něj valí davy přistěhovalců a všichni se snaží prosadit jakýmkoli způsobem, mě nebavil. On samotný příběh nebyl nic moc. Nějak mám pocit, že se nikam neposouval, chybělo mi napětí a postupná gradace. Už pár dnů po sledování jsem měl problém si vybavit nějaký silnější moment a k tomu se to hodně táhlo. Scorseseho charakteristikou jsou dlouhé stopáže, ale až tady jsem to hodně vnímal a nebylo to dobře. Když k tomu všemu připočtu ještě nesympatické postavy, kdy jsem nenašel nikoho, s kým bych mohl příběh více prožívat nebo komu bych mohl fandit, je na slabé hodnocení zaděláno. Gangy New Yorku nelze úplně odsoudit jako slabý film, někomu se líbit může. Jen se mnou se vůbec nepotkal a končí na dvou hvězdách.