Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (1 850)

plakát

Predátor: Kořist (2022) 

Většinou jsem z těžení úspěšných filmových značek spíš naštvaný a vyhýbám se podobným pokusům obloukem. Tady jsem se nechal zlákat dobrým hodnocením, ucházejícím trailerem i atraktivním a neotřelým prostředím. Bez srovnávání a dalšího kontextu jej hodnotit nedokážu. První Predátor by si dal tenhle kousek ke svačině, ale další filmové pokusy už tahle novinka překonává (neviděl jsem všechno) a to není špatné skóre. Tvůrci se zaměřili právě na neokoukané prostředí, svižnou akci a využití efektů při soubojích se samotným predátorem. Jako akční jednohubka na jeden večer to nebylo vůbec špatné. Bohužel ničím víc se film nestane. Chybí mu originální námět, vše už jsem někde viděl a pak schází především to neuvěřitelné napětí prvního Predátora. Tam jsem společně s hrdiny v džungli ani nedýchal. Pomalejší tempo a především nezobrazování samotného predátora se stalo ideální kombinací k vybudování mrazivé atmosféry. Tady si tvůrci hráli s digitálnem a efekty a predátora nám podsouvali v mnoha záběrech. Bohužel se tak ochudili o možnost v divácích vyvolávat strach z neznámého. Ano, chybí mi taky Arnold, jeho drsný výraz a hlášky. Odvážná mladá indiánka byla sice fajn, ale na Arnolda nemá. V dnešní době se ve mně automaticky probudí pochybnosti, že hlavní postava musí být žena a ještě z menšiny. To je ale můj problém a do hodnocení ho nezahrnuju. Naopak co hodnocení lehce snižuje, je angličtina. Chápu (producentský) důvod, ale když Komanči trousí rádoby vtipné hlášky v angličtině, doslova mi to rve uši a vytrhává mě to z děje. Nakonec dám tři hvězdy a je možné, že divákům bez znalosti původního Predátora a obecně mladým ročníkům se může líbit i více.

plakát

Jdi, žij a někým se staň (2005) 

Operace Mojžíš byla záchranná akce - převoz černých Židů z Etiopie do Izraele přes Súdán, kdy zhruba polovina uprchlíků po cestě zemřela a druhá polovina se jen velmi těžce usídlovala v Izraeli. Někteří Etiopané se toho snažili využít a uprchnou před hladomorem, i když nebyli Židé. To je také příběh malého hlavního hrdiny Shloma. Po strastiplné cestě není ani jeho přijetí v Izraeli ideální a malý (a posléze dospělý) Shlomo musí hledat svoji novou identitu. Silný příběh je další z řady zfilmovaných dramat, které píše sám život. Naštěstí tvůrci moc nekazili a jen dovedně dramatizovali. Obsah přebíjí formu a rád dávám čtyři hvězdy. Opět a opakovaně si musím povzdechnout, že organizované náboženství je zkrátka hnus a je jedno, jestli jde o křesťanství, judaismus, islám nebo cokoli jiného. Ve jménu různých náboženství se spáchalo v historii lidstva už tolik zvěrstev, že je to až k neuvěření. To, že pak velkoryse zachraňují tímto způsobem pár ztracených oveček a ještě je nutí různými způsoby k poslušnosti… je dobré si to někdy filmově aspoň připomenout.

plakát

Snídaňový klub (1985) 

Vypořádávání se s traumatem ze střední školy na americký způsob po sto osmé. Tentokrát to bylo ale docela fajn. Snídaňový klub totiž není komedie a romantika za každou cenu. Tvůrcům se podařilo dát dohromady vhodně kontrastní bandu postav: šprt, královna krásy, emo (ta černá), sportovec a sígr. Dosadili tak jasně dané zástupce nepsaných kastovních pravidel na americké střední škole. Každého to vlastně štve, každý má své vlastní problémy, ale z daných pravidel se není lehké vymanit, a proto všichni až urputně trvají na svých rolích a hrají dle pravidel. Během času však zjišťují, že jsou si bližší, než to na první pohled vypadá a nepsaná pravidla jsou vlastně blbost. Díky tomu se jim otevřou nové myšlenky a pocity… velmi slušné tři hvězdy i za fajn osmdesátkovou atmosféru.

plakát

Ricky Gervais Live 3: Fame (2007) (pořad) 

Po zábavném večeru s Humanity jsme se nechali zlákat i na další Rickyho vystoupení a vybrali jsme si Fame. Ricky je pořád velmi vtipný a velmi nekorektní, což v téhle době rozhodně cením. Fame nám ale přišla trochu slabší. Ve vystoupení bylo více pop kulturních odkazů. Utahování si z rádoby celebrit je jistě fajn, ale když jsme většinu z nich neznali, vtipy moc na úrodnou půdu nepadly. Nebylo to špatné a pobavit nás Ricky opět spolehlivě dokázal, jen vystoupení Humanity bylo lepší. To ale nic nemění na tom, že se na Rickyho Gervaise v budoucnu ještě někdy určitě mrkneme.

plakát

A Walk in the Woods (2015) 

Film A walk in the woods se mi přesně trefil do nálady, proto nemám potřebu rozebírat filmařské kvality a budu jen chválit a snít o podobné bilancující cestě někdy v budoucnu. Nic od Billa Brysona jsem ještě nečetl (hned to napravím) a nebyl jsem zatížený předlohou. Ač vím, že nějaké změny byly, dramatizace byla v pohodě a to, jestli medvěda ve skutečnosti autor potkal, nebo jen slyšel, vlastně není pro vyznění snímku vůbec podstatné. Nevadí mi ani o zhruba dvacet let starší hlavní hrdinové (oproti knize). Naopak to jen opět pomohlo dobrému vyznění filmu. Životní bilancování na podobně dlouhém výletě v lesích zní lépe od sedmdesátníka než od padesátníka. Robert Redford a Nick Nolte mi pasovali do filmu výtečně. Jejich vzájemné popichování a vzpomínky jsem si moc užíval. Dřív jsem pár týdenních výletů jen s krosnou v lesích absolvoval. Při sledování filmu mě nejvíc mě bavila myšlenka, až si to za pár desítek let v důchodu zopakuji, jak u toho budu vypadat? Budu moudřejší, nebo jen tvrdohlavější? Budou mě bolet záda, kolena, nebo už všechno? Jaké bude moje vlastní bilancování a s kým půjdu? Každopádně se už teď na to těším!

plakát

Stezky slávy (1957) 

Válka je hnus vždycky a první světová válka v zákopech byl hnus pořádný. Od stolu se generálům lehko rozhoduje… dobudete to místo a ztráty padesát procent mužů jsou ještě dobrý výsledek. Když to nedokážete a ustoupíte, budete označeni za zbabělce a odsouzeni. Generálům z toho občas taky hrábne, začnou vydávat nesmyslné rozkazy a je zle. Proti tomu se dá těžce vzdorovat z pozice nižší šarže a sebemenší pokus o nesouhlas hraničí se sebezničením. Stezky slávy jsou válečným snímkem, kde jsou dialogy nejsilnější zbraní. Válečných scén je pomálu a jsou krátké. Naopak rozhovory vojáků stojí za to a divák na to občas jen nechápavě zírá, než mu dojde, že ve válce to tak chodí. Na lidský život se ohled nebere a na morálku, upřímnost a nějaké pocity už vůbec ne… silný zážitek za čtyři hvězdy.

plakát

Seveřan (2022) 

Efektní film s dobrým obsazením, jednoduchým příběhem a nevýraznými postavami. To je ve zkratce Seveřan. Bohužel příběh je tak do jedné věty a jeden drobný zlom to nevylepší. Nezbývá než se nechat unášet potemnělým severským vizuálem, který společně s kamerou dodává slušně temnou atmosféru. Toho se člověk ale bez poutavějšího příběhu a zajímavějších charakterů postav brzy přejí a místy se dostaví nuda. Největší výtkou je opět angličtina. Co by producenti neudělali pro pohodlí amerického diváka? Angličtina mi vadí a ubírá na uvěřitelnosti. Postavy občas používají při modlení a zpěvu jinou řeč a pak zpět do angličtiny. To pro mě narušuje celkovou atmosféru a strhává mou pozornost špatným směrem. Tím, že začnou chrčet a mluvit hlubokým hlasem z toho původní jazyk neudělají. Seveřan i kvůli tomu zůstal v hodnocení jen u průměru.

plakát

Tajnosti (2007) 

S Alicí Nellis jsem se tentokrát nedokázal naladit na stejnou vlnu. K plusům bych mohl přiřadit fajn hudbu a Ivu Bittovou, která hlavní hrdinku zahrála nečekaně uvěřitelně. S hlavní hrdinkou mám asi ten hlavní problém. Od začátku mě vytáčela a byla mi velmi nesympatická, podobný typ žen opravdu nemusím. Nevím, co chci, ale chci to hned a jsem ochotná a schopná kvůli tomu dělat cokoli. To znamená především zasněně chodit od ničeho k ničemu a dělat jednu blbost za druhou. Nejsem totiž šťastná a musím své štěstí přeci najít. To je ale můj problém, je to film především pro ženy (díval jsem se se ženou), které tomu pravděpodobně budou rozumět více než já chlap. Občas mě film překvapil svým špatným ozvučením. Hercům místy nebylo vůbec rozumět. Jasně, někdy to bylo úmyslně, ale někdy ne a Roden není tak špatný herec, aby nedokázal srozumitelně mluvit. Nechám jen slabé dvě hvězdy za vtipné záblesky vedlejších postav. Po většinu času jsem se nudil a snové pasáže mě doslova uspávaly. Revival byl proti Tajnostem skvělý a zábavný biják. Český lev za nejlepší film je hodně mimo.

plakát

Včela na mušce (2022) (seriál) 

Rowan Atkinson + Netflix = návrat pana Beana? To ne, ale to ani nebyla ambice tvůrců. Ve Včele na mušce sice vystupuje starý dobrý Rowan Atkinson, jen u toho mluví, zdánlivě normálně funguje ve společnosti a dokonce má rodinu a dceru. Pořád je to ale stejný blázen, který jde svoji vyšlapanou cestu plnou ztřeštěných nápadů, gagů a komiky založené na jeho pohybu a výrazech. Celý miniseriál má i banální a nedůležitý příběh, který slouží právě jen jako lehká opora k jeho tradiční komice, o samotný příběh moc nejde. Celé si to můžete dát najednou, délka zhruba odpovídá klasickému filmu. Legendárním jako seriál Bean se Včela na mušce zcela určitě nestane, ale pobavit na krátkou dobu dokáže. Zvlášť jestli máte rádi několikrát zmíněného pana Beana.

plakát

Bod varu (2021) 

Film, který je zajímavý spíš z technické stránky věci… (zdánlivý) jeden záběr během jednoho večera v restauraci. Obsahově je bohužel nic moc. Jeden šéf, který drbe podřízené a sám má hodně svých problémů, nestíhá a dělá jednu blbost za druhou. Chybí tomu hlubší ponoření do postav, větší prostor pro vzájemné vztahy, širší interakce s hosty, silnější příběh, … nevím. Tvůrci jsou od toho, aby něco originálního vymysleli. Jeden otravný bývalý parťák, který přijde provokovat do restaurace, to dějově neutáhne. I filmy na jeden záběr se dají točit s mnohem silnějším a zajímavějším obsahem. V poslední době mě zaujal například Birdman a válečný snímek 1917. Bod varu je zajímavá filmová studie pro filmové fajnšmekry, ale jinak jej není potřeba vidět.

Reklama

Reklama