poster

Dívka (festivalový název)

  • francouzský

    Muso, Den

  • anglický

    Girl, The

Drama

Mali, 1975, 88 min

  • evapetra
    ****

    Pro mě, jako středoevropanku, bylo lákavé nahlédnout do domácností a stylu života exotického Mali. Zjistila jsem, že život té bohatější městské vrstvy a hlavně jejich dospělých dětí se od toho našeho zas až tolik neliší. Ten největší kontrast mezi oběma světy stále spočívá v rozdílném postavení mužů a žen. Dívka, která otěhotněla po znásilnění by si prošla peklem i kdyby se něco takového stalo v naší společnosti, mladá Ténin jako muslimka z rovníkové Afriky však musí čelit tragédii přimo antických rozměrů. Scéna znásilnění, která se odehrává nedaleko od ostatních lidí a dívka kvůli své němotě nemůže zavolat o pomoc, patří k nejsilnějším okamžikům filmu a vlastně už tak nějak souzní s dalším Téninim osudem. Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií(18.4.2015)

  • Narciska
    **

    U filmů pocházejících ze skrovné africké produkce jsem zvyklá na to, že se často točí kolem jednoho silného společenského tématu (nebo se jedná o tématický volný amatérský snímek). Muso také, ale přesto se mi narozdíl od ostatních film nelíbil. Proč? Jednak je děj roztříštěný do spousty scén, u mnohých z nich jsem nepochopila smysl. To by nevadilo, pokud by přispěly k navození atmosféry. Mám ráda ty scény, kde se odvíjejí celkem banální situace, ale s takovou elegancí, výrazným zvukem a snímáním kamery, že úplně cítíte, jak vás plní životem. U tohoto filmu se to nestalo, nenavodil ani atmosféru. Vyprávění tragického a skutečného příběhu mělo mít buď čistou dějovou linií jasně směřující vpřed nebo býti příběhem z každodenního života, kde se ošklivé věci dějí jaksi mimochodem a zcela nečekaně. Tohle bylo obojí a pohromadě to moc nedrželo. Jakoby byl režisér ještě příliš ponořen do své bolesti, z níž občas až nepatřičně daleko odskočil...(27.8.2017)

  • Mulosz
    ***

    Videl jsem ten film na LFS jeste za Kralikovy ery v roce 2006, v dobe, kdy jeste bylo elektronicke titulkovani na teto akci v plenkach, tudiz posledni vyrcena veta zustavala svitit treba i 10 minut, dokud nebyl ve filmu dalsi dialog. Vse bylo tradicke temer neorganizovane a improvizovane. Ale dost k rusivym elementum, nyni k samotnemu filmu. Neprisel mi jako nejake arcidilo, naopak jsem ho behem sledovani radil maximaline do kategorie prumeru. Film byl pomaly, ne zrovna dramaticky, formalne nijak neoplyval. Proste takovy bezny vztahovy pribeh z africke zeme, kde jsou ponekud jine rodinne hodnoty a smysleni nez v Evrope. Po projekci nasledovala diskuze, ve ktere si okamzite vzal slovo vyrecny Ciseeho africky kolega Desire Ecare a nekolik minut mluvil o tom, jak z toho filmu cisela obrovska bolest, kterou vnimal a zazival na vlastni kuzi a jak se z ni bude dlouho vzpamatovavat. Tu bolest mel na mysli nejen z pohledu divky, ale zaroven i optikou jeho rodiny, ktera vsak v ocich evropskeho divaka byla tou zlou, ktera zavrhla dceru. Nasledovala otazka divaka smerem k Cissemu, jejiz obsahem byla prosba o vysvetleni, jak to tedy bylo s tim tridnim usporadanim, kdo mel jake pravomoce, z ceho to cele vychazi a proc to tak ja. Cisse neodpovedel jedinou racionalni informaci, pouze de facto zopakoval, co bylo ve filmu a ze to tak proste dle tradic chodi. V tu chvili jsem pochopil vse. S Cissem mam od pocatku problem v tom, ze velky duraz klade ne na to, co je na platne videt, ale na vnitni prozitek africkeho divaka, ktery s postavami citi a proziva jejich pribeh, protoze ho zna, treba ho i sam zazil, anebo ma na rozdil od Evropana takovou schopnost empatie, ze identifikace s postavami mu necini zadny problem. Je to neco, na co evropsky divak nedosahne, ne proto, ze by nechtel film vnimat aktivne a trpel nedostatkem rozhledu, nybrz je to dle meho nazoru dano i prirozenou rozdilnosti smysleni a vnimani a pro Evropany nepochytitelnymi nuancemi, ktere vsak maji pro Africana naopka klicovy smysl. To, co je pro jeden kontinent normalni, je pro druhy extremem, a plati to i opacne. Budiz toho dukazem i vyse popsana vyjadreni obou reziseru, bez kterych bych film bez dalsiho radil do kategorie nedodelku. Cisse je v tomto vcelku fundamentalni i ve svych dalsich filmech. Kladem tohoto pristupu snad muze byt, ze sve filmy netoci jako cileny vyvozni artikl a nepodbizi se ostatnim kontinentum. Jenze vseho je potreba s mirou. Sembene, Mambety ci pozdeji Ouedraogo se rovnez neoprostovali od drzeni se africkeho uhlu pohledu, ovsem zarovne sve filmy dokazali natocit natolik srozumitelne, ze si je plne prozil i mimoafricky divak, aniz by tyto autory bylo nutno obvinit prave z cileneho podbizeni se. Objektivne tedy je mozno Cisseho filmy uznavat, z hlediska kognitivniho jsou ale tvrdym oriskem. To vsak neznamena, ze jsem tehdy za africky blok i konkretne za Cisseho nebyl na LFS rad, naopak si myslim, ze za posledni Kralikova leta to bylo mozna nejlepsi, co bylo dramaturgicky stvoreno, i kdyz si myslim, ze neslo v tomto pripade ani tak o zasluhu Kralika, nybrz spise Davida Cenka, pusobiciho na LFS dodnes.(5.9.2012)

  • Flakotaso
    ****

    Významný malijský filmař Souleymane Cissé se po studiu na moskevském VGIKu vrátil do vlasti a natočil zde svůj provokativní debut. Zdánlivě banální příběh o dívce, která přijde k těhotenství jako slepý k houslím a je za to vyhnána z rodiny, ale překvapivě nevyužívá prvky satiry k ostré kritice společnosti jako například Xala Ousmane Sembeneho. Dívčina němost jako by se tak promítala i do povahy filmu, který nehlásá kategorické soudy, proklínající nebo zesměšňující určité chování nebo společenskou vrstvu, ale spíše asketicky zobrazuje stav věcí v Mali poloviny 70. let. Zde na jednu stranu bohatě postupuje urbanizace a pronikání západních vlivů, jak je vidět zejména na zvycích mladých lidí, na druhou stranu je ale z klubu s moderní hudbou do primitivního hliněného příbytku překvapivě blízko. Na tomto kontrastu je založena celá hlavní zápletka - když otec dívky zjistí, že je jeho dcera těhotná, náhodně přihlížející přítel jej zklidňuje a navíc lakonicky dodává, že když dal dceři tolik volnosti, nemohl nic jiného čekat. Z rozhodnutí dceru vyhnat ale nesejde, film tak ilustrativně zobrazuje fakt, že tradice jsou zde stále silnější než cokoliv jiného, včetně vztahu rodiče a dítěte. Dívčina němost tak v poslední třetině filmu získává nový rozměr - i kdyby totiž měla dar řeči, s největší pravděpodobností by jí to nebylo nic platné.(28.12.2013)

  • Davered
    **

    První celovečerní film Souleymana Cissého byl poznamenán obrovskými realizačními problémy, jeho režisér se dokonce na krátkou dobu dostal do vězení pro příliš kontroverzní námět svého snímku. Dnes bohužel příběh o znásilněné dívce málokoho překvapí a teatrální výkony zúčastněných herců i dlouhééé statické záběry vyvolají spíš úsměv na tváři.(4.8.2006)