Obsahy(1)
Experimentální film kanadského avantgardního filmaře Michaela Snowa se v tradici tzv. strukturálního filmu zaměřuje na vztah mezi prostorem, časem, pohybem a hlediskem, z něhož je tento vztah pozorován. Za tímto účelem autor vytvořil samostatně se pohybující kamerový mechanismus, schopný podle naprogramovaného schématu poskytovat neustále se proměňující pohled na chladnou québeckou krajinu, v níž byl režisérem po dobu natáčení umístěn. (Dionysos)
(více)Recenze (6)
Nic proti experimentům, tento by se například výborně hodil k různým kognitivním výzkumům, ale samotný akt sledování mi ze všeho nejvíc asocioval soutěž v sezení na kůlu, tedy činnost vesměs marnotratnou a zdraví stěží prospěšnou, leč činnost, ve které odhodlaně pokračujete, protože nechcete skončit jako první. ()
Tříhodinový experiment La Région centrale natočený pomocí speciálně navrhnutého zařízení, které je schopno se pohybovat jakýmkoli směrem libovolnou rychlostí, je poctou celému strukturálnímu směru. Snow instaloval tento aparát do volné krajiny severně od Montrealu. Po několika desítkách minut různorodého rotování, přeskupování prostoru, vzletů nahoru i dolů může mít člověk pocit, že se nachází na lodi, na které mu je špatně. Filmové médium tak zdaleka nemusí mít jen psychologický ale i fyziologický efekt (zvláště když trvá tři hodiny). Cílem celého "pokusu" je demonstrace vztahu mezi tím, co existuje, co neexistuje a co se nachází na půli cesty mezi oběma pojmy/prostory. ()
Osobně mi na filmu přijde nejzajímavější jedna věc - vztah mezi automatickým a neosobním mechanismem bezduché kamery a divákem. Běžný umělecký zážitek spočívá mimo jiné v rekonstrukci umělcových záměrů, smyslu, jež do svého díla vkládá. Vždyť jen člověk jakožto druh, ono "zvrhlé zvíře" (Rousseau), je schopno umění a smyslu pro krásu. A proto jen člověk může tvořit umění a vkládat do obrazů/ filmových záběrů smysl. Zde tvoří filmové obrazy nelidská kamera, a přesto jsem v nich jako diváci schopni nacházet krásu. Poučení i pro sledování konvenčních filmů je nasnadě - smysl uměleckého díla se vždy vytváří/ dotváří až v mysli diváka, až v jeho vnímání se dotváří plnost smyslu díla, které je vždy před tím, než je zpracováno divákem, neúplné (a to i třeba tak ducha"plné" filmy á la Tarkovský). A můžeme pět ódy na tento rys člověka-diváka, a nebo ho můžeme naopak kritizovat - vždyť je něco zbabělého na tom zvrhlém zvířeti, které si musí pro svůj vlastní klid dodávat smysl i do věcí, které jsou nesmyslné stejně jako záběry robotické kamery. ()
Jak tohle hodnotit? Experiment je to hodně zajímavý a promyšlený, zvlášť vším tím členěním do kapitol, kdy každá jednu a tu stejnou krajinu natáčí vždy z jiného úhlu a vždy to působí úplně jinak. Dokonce i ty kaptiol svým nápadem gradují, především ten úvodní, který se mi snad líbil úplně nejvíc. Vůbec Snow má samé zajímavé nápady a oceňuji na jeho tvorbě je i to, že každý jeho film experimentuje s filmovým médiem úplně jinak než všechny předchozí. Jenže to zároveň zabíjí šílená tříhodinová délka, kvůli které se na to dívá jen stěží a i když to zpočátku "zachraňoval" zvláštní zvuk toho zařízení, který tomu dodával určitou podmanivou atmosféru, tak se mi celkem rychle omrzel a v druhé půlce mi už spíš přišel otravný. Je to experiment a ty se hodnotí úplně jinak než normální filmy, ale víc jak tři hvězdy stejně nedám. To by to fakt muselo být kratší a navíc v druhé půlce se to celkem vyčerpalo a moc nového to nepřinášelo. 3* ()
Film, ktorý zjavne inšpiroval Noeho Irreversible, interpretujem ako akýsi pohľad na rôzne pohyby Zeme z pomyselného pevného bodu. Úlohou diváka je pochopiť, akým spôsobom je každá scéna nakrútená, teda akým smerom sa kamera pohybuje, čomu napomáha síce protivná, ale účelná zvuková stránka, ktorá pre každý pohyb (vertikálny, horizontálny, rotovanie) vyhradzuje buď hlbší alebo tenší tón a frekvencia opakovania zasa predstavuje rýchlosť pohybu. Divák má tak celkom dobrú predstavu, čo sa deje, aj keď je noc a nieje dokopy nič vidieť. Bohužiaľ, nie každá časť je rovnako zaujímavá a x-krát zopakovaný ten istý pohyb miestami slušne testoval moju trpezlivosť. Na tom sa však určite podpísal aj fakt, že som snímok videl z veľmi nekvalitného vhs-ripu. V kine by to bol určite lepší, hypnotickejší zážitok. ()
Záběry automatické kamery na jezero, nebe a kamenitou pláž, rotující a nakloněné...Nic moc. ()