Blokáda

Opravdu zajímavý a nepatřičný dokument o blokádě Leningradu. Postrádám zde však komentář který by celý dokument dokresloval a popisoval atmosféru. Protože se jinak nemůžu dozvědět moc informací a to od válečného dokumentu vyžaduji. Avšak režisér to zamýšlel beze slov a pouze s originálními zvuky a to v tomto případě respektuji a vnímám takže velice drsný dokument o jedné z nejstrašnějších kapitol Ruska a asi určitě i lidstva. (28.01.2009)

Jsem asi už ta zdegenerovaná generace vychovaná na všudypřítomném explicitnu, protože jsem neustále čekal, kdy začne to opravdové maso. I tak ale se mi obrovská řada výjevů vryla do paměti. Hemžení lidí se postupně otupuje, sáňky s majetkem sebraným z rozbombardovaných domovů postupně nahradí sáňky s rakvemi, ulice zdobí umrzlí. Faktograficky se nedozvíte zhola nic, tak si přečtěte alespoň distributorovu noticku, ať víte, na čem jste. A sledujte odpočatí. Ta imprese za to stojí, jen to chce trochu více pozornosti. (20.01.2017)

Loznicovy filmy nechtějí nic říct - oni to prostě ukáží. A přitom - jak dokáží své poselství vykřičet do světa. SSSRusko mělo a má zvláštní štěstí na žánr střihového dokumentu: Esfir Shubová jej v 20. letech vymyslela a o osmdesát let později Loznica dokazuje jeho sílu i pro dokument 21. století s uměleckými ambicemi. A zároveň se včera i dnes prokazuje manipulativní síla, kterou režisér třímá v rukou. Již Shubová dokázala montáží a komentářem mezititulků usměrňovat divákovo chápání historické události. I Loznica posouvá vnímání natočeného materiálu, ale skrze jiné médium - zvuk. Zvuk, nebo spíš to, jak při mnoha momentech chybí, či jak je líný, tlumený, jak jen zřídka, ale o to naléhavěji zaútočí, jakou podivnou strnulou atmosféru v divákovi vyvolává. Jakoby i zvuk pomalu umíral hlady a neměl již sílu křičet, řvát - jako v dobových týdenících z války, jako z válečných filmů, jako v druhořadých dokumentech, kde se jinak ty samé obrazy objevují. A nebo v případě, když je Loznica vytáhne z (ticha) archivu a po šedesáti letech jim vdechne hlas - ale tlumený, čekající, odevzdaný, tedy dokonale protikladný normálnímu živému velkoměstu. A právě to je působivější než sebevíc záběrů ležících mrtvých těl. (13.10.2015)

Tak tohle bylo fantastické, nikdy bych nečekal tak syrový obraz války. Celý film jsem seděl s otevřenými ústy a trnul hrůzou. Válka je degradací lidské důstojnosti, je mi jedno, kdo vyhraje. Mír prohrává vždycky, všichni vojáci jsou pouzí vrazi a ti, co válku rozpoutají nejsou ani lidi. A co se týká politiků nemám ani slov. Pro mě platí inteligentní heslo: Food not bombs! (09.07.2007)

Autentickejšie sa to už nedá, no a výsledok je o to brutálnejší. Na okamih sa človek ocitne priamo uprostred obliehaného mesta, môže sa s miestnymi vybrať rozsekať drevený štadión na založenie ohňa, na sánkach ťahať truhlu so svojím mŕtvym dieťaťom či sa v sizyfovskej snahe snažiť uhasiť nejaký ten horiaci dom. Tento stroj času je vskutku strojom pekelným. (22.11.2020)