Smrtící spojení

Duchové straší Subjektiva! Subjektiv bude po smrti strašit režiséry duchařin! SPOILER - Tam, kde zpočátku tušil nechtěné zničení blízké duše zpřetrháním pro život nutných, ale zároveň jej svazujících pout, předvené v duchařské symbolice, dostalo se mu nakonec prosté spravedlivé pomsty za vědomě a záměrně spáchaná příkoří. KONEC SPOILERU. A také standardní žánrové posloupnosti: lek, Lek, LEk, LEK, LEK!, LEK!!, LEK!!! Nebál se, nelekl se, netěšil se z ničeho jiného než poměrně uvěřitelného jednání manžela a vůbec okolí hlavní hrdinky. To mu ale utrpení nevyvážilo. Co vlastně spáchal Subjektiv? Silná *. (06.07.2009)

Jako asijská duchařina nese tento horor všechny typické prvky žánru, včetně snadno odhadnutelné pointy. Navíc ale přichází i s něčím novým (viz. scéna ve výtahu, větrák, nebo psychedelický únik před vizemi). Pokud jste neztratili ještě zbytky respektu k hororvo duchařino asijské kinematografii, mohlo by vás spojení uspokojit. (13.10.2009)

Opäť a nečakane presne to isté čo sa dalo čakať...prv je tu malé vyplašenie..potom tu máme stopy niekoho kdo nie medzi nami...jasné nik naokolo mi neverí...potom pritvrdíme poplašíme viacej...pridáme manžel/priateľa/kamaráta....dozvieme sa dôvod prečo plašíme - obvykle nepekná škaredá vec...potom poplašíme naraz a riadne..a na konci "riadne" rozuzlenie..len prečo musia byť všetky mŕtvoly na bielo a rovnako štrašidelné...to je v skratke Smrtiace Spojenie..nič iné sa od neho nedá očakávať (06.02.2010)

Zpočátku již klasická asijská duchařina se vším, co k tomu patří, zaujme především tím, že se zdá, že postrádá právě onu klasickou klišovitou a neoriginální příměs hledání identity ducha a zívěrečný zvrat s tím spojený. Jenže ouha, i z tak zjevného faktu, jakým se zpočátku identita duchá zdá být, druhý půlka filmu dokáže vykřesat (a znatelně celý film pozvednout z neoriginálně klišovitého balastu, který thajský horror nabízí vrchovatou měrou) zajímavé psychologické drama i s oním zvratem. To, společně se zajímavou hlavní představitelkou, z filmu činí to lepší, co nám Thajsko (alespoň z toho, co jsem zatím viděl) může nabídnout. Potěšil mě zajímavý závěr a přirozený oheň, ne jeho digitální náhražka. Klasikou je docela povedená hudba (je zajímavé, že i ta nejobyčejnější thajská sračka má výbornou hudbu). A máte-li rádi/y omyly, opomenutí a chyby filmových tvůrců, určitě vás potěší závěr scény ve vaně. Sledujte pozorně. Pobavilo mě, jak něco takového mohli přehlédnout. (09.02.2011)

Musím říct, že první dvě třetiny filmu jsem silně uvažoval o mnohem horším hodnocení. Tvůrci předhazují titulní ženskou hrdinku napospas tmě a zrcadlům tak vehementně, že už po půlhodině začne zdejší bububu pěkně nudit. Vyjímkou je perfektní scéna na pláži. Zatímco jiné asijské duchařiny ale často spoléhají na zápletku kolem koncentrované nenávisti a záhrobního zla, zde přijde v závěrečné části zdařilý zvrat. "Duchařské" scény jsou odůvodněné, dalo by se říct, že i racionálně vysvětlené (hehe), a i když následná thrillerová sekvence není ničím světoborným, odstraňuje spolehlivě pachuť prvních dvou třetin. 5/10 (19.01.2009)