NHK ni jókoso!

Dezilúzia. Volania o pomoc, ktoré uprostred hučiaceho davu nikto nepočuje. Krôčik po krôčiku sa človek posúva smerom von zo svojho bytu do hypermoderných megapolí, pričom riešením a výsledkom je len ďalšia dezilúzia - fatalistické zmierenie sa so spôsobom života, ktorému sa človek zúfalo snažil vyhnúť a ktorým celý život pohŕdal. Poznanie, že nech robíme čo chceme, môžeme byť nanajvýš normálni. Môžeme mať vzťah, ktorý nás očividne neuspokojuje, prácu na farme, ktorá nás frustruje, niekoho slabšieho, na kom si budujeme sebavedomie. Celý film je vlastne o budovaní si vnútorných formálnych stavidiel brániacich svetu v deštrukcii a umožňujúcich zaradenie sa do spoločnosti. Vo vnútri však naďalej zostáva to isté prázdno a zmar. Len akési znesiteľnejšie, pretože normálnosť nás vsádza medzi ľudí, pomocou ktorých dokážeme tomuto svetu i prázdnu vzdorovať a zakúšať pocity zdieľania a lásky. Táto zdanlivá samozrejmosť je pre niekoho záležitosťou celoživotného snaženia. Japonci tu tak v rozpore s celou modernou európskou tradíciou (a najmä so Sartrom) hovoria: "Peklo si ty sám, nie tí druhí." Na tejto ceste má Sató pri sebe dvoch anjelov. Jedného "zlého", ktorý mu najviac rozumie a pritom sa ho neustále snaží odlákať preč od ostatných (samotársky konšpirátorský literárny klub, samovražedná skupina, milostný pomer v hoteli), a druhého dobrého, ktorý mu aj napriek krutým slovám a istej účelovosti vzťahu pomáha zaradiť sa do sveta navôkol - prestať byť "čoklom z kanála", milovať druhých a tým pádom aj sám seba. Aj preto Misaki a Megumi, pri všetkých tých svojich traumách a úderoch osudu, stále stáli na vlastných nohách - ony koniec-koncov boli schopné lásky. Možnosťou tu tak nie je len vyhladovanie a tvrdé slová, ale aj istá nádej, vzor, láska a pomoc blížnemu v situácii, v ktorej to ten najviac potrebuje. A pritom to pre mňa stále zostáva zvláštne... Kde zostalo to jadro, tá plnosť niekde vo vnútri ľudskej bytosti? Azda je aj tá len "kapitalistickým importom". (20.10.2021)

Po nalezení, když ne smyslu života, tak alespoň trochu toho štěstí netouží jen krásní, vznešení lidé či lidé úplně obyčejní, ale také, a možná především, životní ztroskotanci. Osud jednoho z nich, hikikomoriho Satoua, máme možnost poznat v anime NHK. Pořádný antihrdina, existence živořící na pokraji společnosti, zavřená mezi čtyřmi stěnami, protože svět tam venku děsí a jenž může doufat nanejvýš v to, že se stane úplně obyčejným člověkem, se v anime nevyskytuje až tak často. Už proto působí NHK svěže. Vědomí, že jsem lůzr, nic neumím, ničím nevynikám, nikdo mě nepotřebuje a nic nemá v životě smysl - snad každý má občas takové myšlenky. Satou se liší tím, že občas u něj znamená velmi často. I přes jeho vyšinutí, paranoiu a fóbie, je Satou postavou, s kterou se divák může a musí ztotožnit, kolikrát v těch nejbolestivějších okamžicích. To ovšem neznamená, že NHK by bylo seriálem ponurým, naopak, v leckterých chvílích hýří humorem, který ovšem čas od času přeruší nával melancholie, zoufalství a prázdnoty. Tyto přechody jsou ostré, ale přirozené - jsou jednou z věcí, které na seriálu velmi oceňuji. Satou si neůstojnost své existence dobře uvědomuje, nemá však sil (nebo si to alespoň myslí), aby se ze své situace dostal svojí pílí. Podléhá proto vidinám všemocných léků na jeho životní situaci, falešného naplnění života, které vše spraví jako mávnutí kouzelného proutku. V hloubi duše však na zázraky nevěří. Jeho falešné naděje z něj činí osobu, nad kterou se musíte smát a plakat zároveň. Divák, který si dokáže "užít rozporný soulad těchto pocitů", bude s NHK spokojen, ba možná bude nadšen. Nezklame vás snad ani fakt, že ve chvílích, kdy šlo jít do nejtemnějších hlubin smutku, se tvůrci raději rozhodli zařadit komediální vložku. Takové NHK prostě je a chtělo být. Lepší ****. (30.05.2008)

Velmi zajimava sonda do zivota cloveka oznaceneho spolecnosti jako hikikomori. Jedna se o cloveka, ktery je uzavren sam do sebe a obvykle nevychazi vubec ven, protoze ma panicky strach ze spolecnosti. Originalni pribeh a dobry napad. I kdyz psycho anime moc nemusim, obcas se mezi nimi najde nejake, ktere je velmi dobre zpracovane. (02.04.2012)

Ještě nikdy jsem nad svým hodnocením tolik neváhal, jako zde. Během sledování jsem se někdy smál, někdy jsem byl smutný, někdy jsem musel přemýšlet nad okolním světem a jindy zase nad sebou. Dokonce byly chvíle, kdy jsem dělal všechny tyto činnosti současně. Pokusů o psychologický výtvor jsem viděl už několik, ale nikdy nebyly podány zábavnější formou a dost jsem se u nich nudil. Tady jsem se zaujetím sledoval každou scénu. Čím je pro mě seriál odlišný od ostatní produkce, je především očekávání dalších scén. Obvykle jsem zvědavý, jak vše dopadne a těším se na budoucí vývoj. Tady jsem po celou dobu v budoucnosti viděl spíš jen čerň. Každopádně jde o příjemně originální příběh, který každého určitě i něčemu novému naučí, a snad se podobných seriálů dočkáme i v budoucnu. (12.06.2008)

(SPOILERY) Prvé epizódy nastavili atmosféru, ktorá pokračuje väčšinu seriálu. Tu a tam sa objavia filozofické myšlienky na lepšie pochopenie stavu mysle deprimovaních ľudí a niekoľko pokusov pomôcť zmierniť hikikomori stav a prehovoriť do duše, ale väčšinou nič z toho, a skončilo to stále tým, že za všetko môžu iní. Aspoň že odhovára od samovraždy, čo je veľké plus. Nabáda na metódu, ako dostať hikikomori von - vyhladovaním :D Anime je veľmi orientované na mužské publikum, nepatrím medzi cieľové publikum (perverzáci, nezrelí chlapci so sklonmi k agresií, incels, nevďační závisláci), čiže na viac než polovicu seriálu sa nedalo pozerať, nevedela som sa s postavami stotožniť či vôbec sympatizovať s nesympatickými postavami. Ale epizódy o MLM zdvihli hodnotenie, nie preto, žeby som sa s tým stotožňovala, ale pre zmenu tento problém dobre znázornili, z obidvoch strán. O hikikomori som si pôvodne myslela, že môžno trpia nejakou traumou alebo že sú na nich kladené veľké očakávania, veľký tlak, ale podľa tohto anime sú hikikomori len leniví, rozmaznaní, nechcú dospieť a majú sklony k závislosti. Ironické, že tí, ktorí by mali pádny dôvod byť hikikomori sú tí, ktorí sa starali o hikikomori. (19.03.2021)