NHK ni jókoso!

Welcome to the N.H.K je nesmírně obtížné na hodnocení pro mě, jak zvlaštním anime to je. Během sledování si moc nepamatuju, kdy bych prožíval jinou náladu než suchou depku, kterou sem tam nějaký gag nechal na pár vteřin uspat, aby se o to silnější poté o pár probudila. Nebylo mi příjemné prožívat slasti, ale v drtivé většiny strasti Satoa, modlil jsem se, aby se mu dostavilo štatnější období pro jeho ale i to mé dobro. Jenže ono to tak doopravdy asi bývá, zázraky se nedějí a těžko se mi smiřuje s tím, že štěstí nebyla užitá ingredience. Postava Satoa je vůbec symbol naprostého dna a ani zbytek grupy není o nic odlišnější. Vyčítám seriálu, že všem postavám (Yamazaki budiž výjimkou) zabraňoval si uvědomovat vážnost jejich situací, dokud to nezašlo až k samotné otázce bytí či nebytí. Například ostrovní pasáž mi přišla kvůli tomu silně nevěrohodná, což mi v mých očích už do konce seriálu zdiskreditovalo mnoho postav a nikdy už jsem si u nich nezískal sympatie zpátky. Někdo to tu zmínil, ale s odchodem funky postavy Yamazakiho ztratil seriál svůj náboj (Yamazakiho rozchod byl jasně nejlepší díl) a i přes mírně dramatický konec to už mou skleslou náladu nevytrhlo, nevzrušilo, nepřekvapilo. Jednoduše mi to nesedlo; neodpírám NHK své nesporné kvality v rámci psychologie, neobvyklé téma a nezvyklé volby v lidském životě, které nepotkáváme na denním pořádku. Objektivně je to výš, za mě lepší 3* P.S.: Ten první ED je jeden z největších bizárů, co jsem v anime viděl. (30.03.2017)

(SPOILERY) Prvé epizódy nastavili atmosféru, ktorá pokračuje väčšinu seriálu. Tu a tam sa objavia filozofické myšlienky na lepšie pochopenie stavu mysle deprimovaních ľudí a niekoľko pokusov pomôcť zmierniť hikikomori stav a prehovoriť do duše, ale väčšinou nič z toho, a skončilo to stále tým, že za všetko môžu iní. Aspoň že odhovára od samovraždy, čo je veľké plus. Nabáda na metódu, ako dostať hikikomori von - vyhladovaním :D Anime je veľmi orientované na mužské publikum, nepatrím medzi cieľové publikum (perverzáci, nezrelí chlapci so sklonmi k agresií, incels, nevďační závisláci), čiže na viac než polovicu seriálu sa nedalo pozerať, nevedela som sa s postavami stotožniť či vôbec sympatizovať s nesympatickými postavami. Ale epizódy o MLM zdvihli hodnotenie, nie preto, žeby som sa s tým stotožňovala, ale pre zmenu tento problém dobre znázornili, z obidvoch strán. O hikikomori som si pôvodne myslela, že môžno trpia nejakou traumou alebo že sú na nich kladené veľké očakávania, veľký tlak, ale podľa tohto anime sú hikikomori len leniví, rozmaznaní, nechcú dospieť a majú sklony k závislosti. Ironické, že tí, ktorí by mali pádny dôvod byť hikikomori sú tí, ktorí sa starali o hikikomori. (19.03.2021)

NHK ni yōkoso! na začátku značně klame tělem. Záplava termínů jako hikikomori, galge, eroges či otaku evokuje dílo vhodné pouze pro diváky orientující se v japonské kultuře a nepřípustné tak všem ostatním. To by ovšem byla mýlka, neb podstatou NHK ni yōkoso! jsou univerzální problémy známé mnoha lidem po celém světě jako deprese, osamělost, zoufalá potřeba sociálního kontaktu a neschopnost ho navázat a taky strach z toho, že když už jeden najde štěstí, tak to bude pouze na krátký okamžik a on bude zase rychle svrhnut zpět do každodenního balastu osamělého života. Tyto pocity se zde daří v mnoha momentech tematizovat tak silně, že jsem seriálu ochoten odpustit i určitou roztahanost zjevující se v druhé polovině a občasné emocionálně příliš přepjaté momenty, nepříjemný to nešvar celé anime oblasti. Lepší 4*. (22.06.2012)

VýtečNé psychologické drama dotýkající se problémů moderní společnosti jako sociální izolace, závislost na počítačových Hrách, pyramidový marKeting apod. Na povrchu často přecHází v Komedii, ale v jádru se jedná o temnější a místy dost depresivní seriál. Ač jsou všechNy postavy tak trochu (nebo i Hodně) lúzři, všechny jsou svým způsobem sympaticKé a i přes mírnou přehnanost svých povah uvěřitelné. Všem se Naštěstí podaří alespoň trocHu poprat se svou životní situací, takže celKové vyznění seriálu není úplně negativní. Po skvělém začátku mi přišlo, že v prostředNí části příběH trochu stagnuje, ale konec naštěstí nezKlamal. Snažil jsem se zlé společnosti NHK a jejímu spiknutí nepodlehnout, ale nepodařilo se a nemůžu jinak, než dát plné hodnocení. (10.03.2008)

Dezilúzia. Volania o pomoc, ktoré uprostred hučiaceho davu nikto nepočuje. Krôčik po krôčiku sa človek posúva smerom von zo svojho bytu do hypermoderných megapolí, pričom riešením a výsledkom je len ďalšia dezilúzia - fatalistické zmierenie sa so spôsobom života, ktorému sa človek zúfalo snažil vyhnúť a ktorým celý život pohŕdal. Poznanie, že nech robíme čo chceme, môžeme byť nanajvýš normálni. Môžeme mať vzťah, ktorý nás očividne neuspokojuje, prácu na farme, ktorá nás frustruje, niekoho slabšieho, na kom si budujeme sebavedomie. Celý film je vlastne o budovaní si vnútorných formálnych stavidiel brániacich svetu v deštrukcii a umožňujúcich zaradenie sa do spoločnosti. Vo vnútri však naďalej zostáva to isté prázdno a zmar. Len akési znesiteľnejšie, pretože normálnosť nás vsádza medzi ľudí, pomocou ktorých dokážeme tomuto svetu i prázdnu vzdorovať a zakúšať pocity zdieľania a lásky. Táto zdanlivá samozrejmosť je pre niekoho záležitosťou celoživotného snaženia. Japonci tu tak v rozpore s celou modernou európskou tradíciou (a najmä so Sartrom) hovoria: "Peklo si ty sám, nie tí druhí." Na tejto ceste má Sató pri sebe dvoch anjelov. Jedného "zlého", ktorý mu najviac rozumie a pritom sa ho neustále snaží odlákať preč od ostatných (samotársky konšpirátorský literárny klub, samovražedná skupina, milostný pomer v hoteli), a druhého dobrého, ktorý mu aj napriek krutým slovám a istej účelovosti vzťahu pomáha zaradiť sa do sveta navôkol - prestať byť "čoklom z kanála", milovať druhých a tým pádom aj sám seba. Aj preto Misaki a Megumi, pri všetkých tých svojich traumách a úderoch osudu, stále stáli na vlastných nohách - ony koniec-koncov boli schopné lásky. Možnosťou tu tak nie je len vyhladovanie a tvrdé slová, ale aj istá nádej, vzor, láska a pomoc blížnemu v situácii, v ktorej to ten najviac potrebuje. A pritom to pre mňa stále zostáva zvláštne... Kde zostalo to jadro, tá plnosť niekde vo vnútri ľudskej bytosti? Azda je aj tá len "kapitalistickým importom". (20.10.2021)