poster

Wanda (festivalový název)

  • anglický

    Wanda

Drama

USA, 1970, 102 min

Režie:

Barbara Loden

Scénář:

Barbara Loden

Producenti:

Harry Shuster
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • saillor
    **

    Určitě to bylo hluboce umělecky myšleno a já jsem do toho jen tupě nepronikla, ale mě to nebavilo. Osudem zmítaná zcela pasivní, odevzdaná a hloupoučká Wanda mě nudila, bylo mi jedno jak skončí a sledovat jí 102minut bylo vcelku náročné, ještě že v Karlovarském divadle, kde jsem ji shlédla, jsou vcelku pohodlné polstrované sedačky.(26.7.2011)

  • LuccinyFilmy
    *

    Amatérsky střelím od boku a řeknu, že tenhle film je tak na první pohled antifeministický, že je vlastně subverzivně ultrafeministický. Cože? Já taky nevím. Zcela vypatlaná hlavní hrdinka se nechává využít jakýmkoliv mužem, na kterého se náhodou nalepí. Jo, taky je to pěkná nuda, koukat na to doma, vypnu to po deseti minutách.(15.7.2011)

  • kaylin
    ***

    Tenhle snímek rozhodně zaujme tím, jak realisticky je natáčen. Dovede se vám postupně dostat pod kůži, protože je možné se ztotožnit s hrdinkou a děsivým světem, ve kterém žije. Jenže stejně tak je možné film chápat jenom jako určitou pózu a snahu ukázat, jak to spodní vrstvy mají těžké a k čemu se uchýlí anebo jsou vláčeny svou netečností. Ale kloním se spíše k první variantě, která je tak honosně nazývána cinema verité.(31.7.2015)

  • Houdini

    NFR 2017(6.3.2018)

  • Matty
    ****

    První a jediný film režírovaný Barbarou Lodenovou (známou spíše jako manželka Elii Kazana, který z jejich soužití čerpal při psaní Tiché dohody) si bezesporu zaslouží přídomek „feministický“. Není ovšem vystavěn okolo autorčiny nezvratné teze, okolo přesvědčení, že svět řídí muži, zatímco ženy si své místo musí vybojovat. Wanda, ztvárněna na základě osobních zkušeností samotnou režisérkou, nebojuje. Není hrdinkou v tradičním slova smyslu. Rozhodla se utéct před rolí, která jí byla předurčena, ale nyní, ztracena v půli cesty, neví kam dál, co si počít s nabytou svobodou. Osamostatnění nepředstavuje řešení. Neschopnost dotáhnout sebeobjevování k trvalejší změně charakteru Wandu odděluje od road movies, jejichž protagonisty jsou muži a jež nabízejí řešení. Zatímco mužská identita se v americké kinematografii 70. let ocitá v krizi z důvodu neschopnosti, příčinou Wandiny ztracenosti je nemožnost. Nemožnost zařazení mimo společensky vyhrazenou zónu. Bezvýchodnost Wandina bloudění vyjadřuje zpustlá krajina bez začátku a konce, ve které je sama jenom malým světlým bodem kdesi v dálce (jedna z úvodních scén uprostřed uhelných dolů v podstatě shrnuje téma celého filmu - tuláctví). Na syrovém vzhledu filmu, natáčeného zejména kvůli penězům (sháněným šest let) ruční 16mm kamerou, měl podíl Nicholas Proferes, střihač a producent dokumentů hnutí direct cinema. Točilo se bez zkoušení, bez storyboardů a mnohé scény byly řešeny improvizací. Wanda představuje v rámci amerického neavantgardního filmu unikát díky pohledu zevnitř, z pozice ženy a současně pohledu zvenčí, mimo dominantní ideologii, který žádný „ženský“ film mužského režiséra zprostředkovat nedokázal. Další rozpracovaný projekt Lodenová, oceněná za Wandu cenou kritiků v Cannes (v Evropě se filmu oproti USA dostalo alespoň nějaké pozornosti), již nedokončila. Deset let po uvedení svého režijního debutu zemřela na rakovinu. 75%(18.10.2011)