Dark Waters

Mladá dívka přijíždí do ponurého kláštera, plného ošklivých a divných jeptišek, aby tu pátrala po své přítelkyni a zároveň odhalila děsivé tajemství, které celé místo obklopuje. Vidět Dark Waters bez jediné informace, okamžitě bych k němu coby režiséra přiřadil Soaviho. Faktem je, že film natočil prakticky neznámý talián a natočil ho perfektně. Příběh si půjčuje z jiných velkých filmů (vzpomeňme trilogii o Matkách) a pracuje s atmosférou, která mnohdy nemá daleko k lovecraftovským přímořským záležitostem. Atmosféra je ostatně to nejsilnější (jako u všech dobrých Eurohorrorů), co Dark Waters nabízí. Nechápu, že mi takový skvost unikal tak dlouho a zcela objektivně můžu říct, že je film výrazně lepší než Third Mother. Hodnocení jsem možná trochu napálil, ale jsem jednoduše nadšenej. btw, samozřejmě to není podívaná pro horror teenagery. (30.07.2010)

Neapolčan Mariano Baino režíroval Dark Waters ako 26 ročný. Už vtedy mal za sebou fantastický shorťák Caruncula na tému kanibalizmu a napozeraných množstvo démonických hororov a zrejme aj celého Argenta. Vo filme, ktorý sa nakrúcal na Kryme a v katakombách pod Odesou aj s ruskými hercami-veteránmi, akoby sa snažil zavŕšiť Argentovu trilógiu o troch pekelných matkách. V čase, keď bol Argentov príbeh o Mater Lacrimorum (matke sĺz) ešte v nedohľadne, Baino hovorí o matke večného smútku. Určite nie náhodou. Dark Waters je predovšetkým atmosferické divadlo, skúpe na príbeh, bohaté na náznaky, odkazy a tajomstvá. Za zbožnou maskou počestných mníšok z ostrovného kláštora sa ukrýva niečo diabolsky neblahé. Vlastne to ani nie sú mníšky, viac im pristane český výraz, sú to maniakálne jebtišky(!), ktoré krvou kŕmia "to, čo neexistuje, ale predsa tu je". Horiace pochodne, búrka, detský nárek, škrek beštie, zdochnuté ryby, spálené mäso, črevá a zase črevá... Neznáma Louise Salter v hlavnej roli je oblečená aj sa pohybuje ako Jennifer Connelly vo Phenomene (1985). Skromný príbeh sa odvíja retrospektívne, cez flashbacky a sny sa dostáva k pointe. Záver so slepou mníškou si Baino zjavne vypožičal zo Sentinelu (1977), no aj tak sa mu vydaril. Tento film má nejaké tie muchy, ale predsa je to VŠ hororovej atmosféry. (09.12.2010)

Zdejší komentáře mě tak strašně navnadily, že jsem pak byla spíš zklamaná. Pro mě tenhle horor spadá do kategorie "nepříjemných." Pomalé tempo, divná hudba, prostředí kláštera je asi tak útulné, jako právě otevřená hrobka a z těch jeptišek jde strach, kolem se zásadně vyskytují jen pošahaní jedinci a magoři (rybář, ten řezník či co a pak ten pojídač ryb). Trochu mi vadilo prapodivné chování hlavních postav, ale to už patří k tomuhle stylu. Ovšem skóre vyrovnává skvělá tajemná atmosféra, "děsivé" tajemství a takové ty věci jako rozlomený amulet, tajné chodby, divné obrazy apod., na to já si potrpím. Ale největší zklamání se dostavilo ke konci, který teda pro mě strašidelný nebyl ani co by se za nehet vešlo a pracně vytvářená atmosféra šla do háje. Tomu by dost pomohla lepší práce maskérů, ale asi nebyly peníze. Jinak ale nelituju, že jsem se podívala, pořád je to jeden z těch lepších hororů, co jsem poslední dobou zhlédla. (02.02.2011)

Velice na mě zapůsobilo podmanivé prostředí ostrovního kláštera, svíčkami zaplněných chodeb a tajemných místností. To vše buduje velmi slušnou gotickou atmosféru. Svou strukturou připomínají Temné vody starou dobrou italskou školu, několikrát jsem si při sledování vzpomněl hlavně na Argentovu Suspirii, ale zejména v závěru také na Winnerův Sentinel. Právě s ním v tomto snímku lze sledovat velkou spoustu podobností. Jinými slovy Dark Waters je sice syntéza všeho možného, co už jsme viděli v jiných hororech, nicméně je dobře natočená a baví. (22.09.2018)

Režisér Mariano Baino vytvořil dílo , které se v klidu může rovnat s tím nejlepším od Argenta či Soaviho. Vizuálně skvělé , atmosfericky naprosto pohlcující. Takové filmy se zrovna netočily na běžícím pásu a tak jsem rád že jsem tento málo známí skvost mohl vidět a vychutnat si další špičku eurohorroru. (10.12.2010)