Trvalé bydliště Praha

Och, připomenout si v tomto výborném náhledu na problém bezdomovectví nejznámějšího českého horolezce a shodou okolností i pražského ex-primátora mělo teda vážně něco do sebe! Díkybohu, že už ten člověk z politiky odešel (ne že by ovšem stávající osazenstvo pražského magistrátu bylo o moc lepší). V každém případě co dělat s bezdomovci je otázka vskutku zapeklitá, a osobně považuji za skandální a neuvěřitelné, jak je společnost celkově k tomuto fenoménu lhostejná. Sám recept na tento problém neznám, a tak mě trochu mrzí, že odpověď jsem nenašel ani v tomto filmu - podle všeho ji nezná ani autor, byť je zřejmé, že jít cestou represe mu vadí stejně tak jako mně - utahovat šrouby nejrůznějšími vyhláškami (jako je ten nechvalně proslulý zákaz pití alkoholu na nejrůznějších veřejných místech) a posílat na bezďáky policajty je jen vysoušení domu, do kterého teče střechou. Dostat ty lidi zpátky do "normální společnosti" se mi po zhlédnutí tohoto filmu jeví zase o něco víc jako nemožné, a tak jsem zvědavý, jak se to bude dál vyvíjet - zastaví se alespoň jejich počty, nebo jen dál porostou? A jak se s nimi většinová společnost bude dál sžívat? Kdo to ví, odpoví... (31.12.2015)

Je s podivem, že si lidé bez domova vždy najdou ta nejošklivější místa.Existují pro ně sociální programy. Některým se život na ulicí líbí. Většinou se mezi sebou nesnáší. V Brně zkouší program Housing first. Když vás na lavičce vzbudí ve tři policie, v pět kamarád, v práci usínáte. V Praze maji jídla dostatek, co jim chybí je jednání s nimi jako s lidmi. Hodně jich má duševní nemoci, nebo byli v kriminále. Za Pavla Bohma, jak je také vidět z dokumentu, to měli v Praze nejtěžší. Jejich hlavním problémem není neschopnost udržet si majetek, ale i vztahy včetně těch v práci. (16.11.2020)

Výběr bezdomovců v tomto "dokumentu" není zcela určitě reprezentativní, ale na druhou stranu je nám tak nastaveno zrcadlo, že né všichni jsou osobami odpudivými a Okenou se živícími. Celkové vyznění je však až příliš zromantizované, člověk by měl pomalu chuť jíti ulehnouti pod nějaký ten viadukt taktéž :-) (14.11.2008)

Tento dokument mi nepřišel zcela objektivní. Ukazuje nám jeden den ze života pražského bezdomovce. Řeč přijde na lod Hermes, armádu spásy a jednotlivé záběry bezdomovců jsou prolínány řečmi bývalého primátora Pavla Béma o čistotě, nevoli pracovat a diváka se snaží přesvědčit o tom, že skutečně lze vystrnadit každého tuláka z Prahy. Nevím, jestli cíl dokumentu byl ukázat bezdomovce i v jiném světle, než jako špinavé trosky krčící se v zimě pod mosty. A hlavně leckomu připomenout, že jsou to stále lidské bytosti. Pokud ano, určitě se to povedlo, scéna, kdy se jeden z bezdomovců chce mermomocí podělit s hlavním protagonistou o kus oběda je srdceryvná, bytˇ těžko uvěřitelná. Škoda, že Ivo Bystřičan nezašel do větších extrémů. (03.01.2011)

Pražský exprimátor vraví v podstate to, čo parafráza textu kresťanskej piesne: "Čistá, čistá, čistá jak studánka duše co setřásla hřích. Čistá, čistá, čistá budou naše města jasná jak napadlý sníh.". Jeho jazyk je plný mŕtvych, no dôsledne vyslovovaných fráz a poučiek. Veď aká téma už môže byť pre politika krajšia ako politika kopania do sociálne slabých a vylúčených? Žiadna. Pretože žiadnu inú nemajú. Slúži vybalansovaniu vŕtania sa v análnych záhyboch vplyvných podnikateľov. Tým treba dohodiť kšefty a následne o to dôraznejší treba byť vo vzťahu k tým, do ktorých si je možné bezstarostne kopnúť. Slovne a prostredníctvom polície (mestskej či štátnej) aj fyzicky. Obe polohy dokument s prehľadom zachytáva. Smradľavých a páchnucich bezďákov film neukáže. Veď načo aj? Pohľad na nich je obsiahnutý v rečiach jedného čestného, neomylného a pravdovravného politika. Ten neznáša túto chamraď a túži sa jej raz a navždy zbaviť. (11.10.2013)