Všežrout

Tvůrci dokumentu Spitfire (2018) nám nyní představují jeden z ikonických bombardéru druhé světové války - Avro Lancaster. Po faktografické stránce nepřináší pro informované diváky nic zásadního, ale nabízí vzpomínky posledních žijících pamětníků (od pozemního personálu po piloty) a úžasné letecké záběry na letoun samotný. K problematice strategie plošného bombardování doporučuji knihu Obklopeni mrtvými městy od A. C. Graylinga.

Vyměnit julkovo jméno za jakékoliv anonymní a vystřihnout úvodní i závěrečné slovo vypravěče, okamžitě by tento film přestal budit apriorní odsudky. Dětský film, v některých momentech i poměrně poetický, se zdařilou výpravou a mnoha zajímavými záběry na tehdejší každodennost. A navíc, opravdu překvapivě, propagandy prostý.

"Prosim Vás, ten chlapec pořád zvrací. Ja se bojím, že už to nevydrží! Ale vydrží! Všichni jsou stejní! Opíjí se, řadí a pak takle skončí! Ne né, je mu moc špatně. Aby ne! Víte, kolik toho ti mladí dneska v sobě mají? A nejen alkohol, taky drogy!"

Treba ísť za velitelom! Teď? V noci? Aj v noci je velitelom!

Další budovatelská vzpruha z dob, kdy "u nás jaro přeci nekončilo". Kamera občas zabere i úderná hesla typu: "Ve sportu přeborník, v práci úderník".

Neideologické, s kvalitní hudbou i scénářem. Zas jen ty sedmdesátkové účesy a kotlety (i u německých zajatců) zbytečně kazí celkový dojem.

"Čudné. Vždy keď ma prekvapí nečakaný výstrel, zablůdim v mysli do dní..." začíná vyprávět myslivec-partyzán v podání Ivana Rajniaka, který vypadá po válce stejně jako během ní. I uniformu má totožnou. Televizní výprava sedmdesátých let je příliš zřetelná a rušivá, včetně účesů všech zůčastněných. Němci a partyzáni klasicky jednorozměrní, lehké pozitivum je nepřílišné ideologické vyhranění. Válečné scény za zmínku nestojí, co je však nadprůměrné je hudba od Svetozára Stračiny.

Jako komedie slabší, ale zajímavé záběry z kobyliské vozovny a dalších míst Prahy (a parníkového výletu do Mělníka). Plus pěkná sbírka kořistní německé batožiny během pochodového cvičení.

Bohužel, výsledný dojem o dost sráží konec filmu, který se převrátí až do grotesky (různé naháněčky a schovávačky po pavlači, psychologická plochost postav). Alespoň že ten úplně poslední záběr nás vrátí do poetičtější roviny. Pokud film stojí opravdu za něco vidět, tak je to krásná kamera.

Lokace: poválečný Krumlov. Potěší srovnání, že se ve vnitřním městě skoro nezměnil. V několika záběrech spatříme i okolí, tehdy ještě bez prstence komunistických bytovek. Ač film vznikal v roce 1947, svazácký elán už z něj sálá naplno. I Plachta má radši partyzánky a nabízené Lucky Strike odmítá. A budovaný most, kvůli kterému musí jít z cesty i milovaná zahrada inženýrovi vyvolené? Ten "povede k zahradám daleko krásnějším a ty budou patřit všem lidem! Všem!"