Recenze (2)
Blikavé záběry na starý zanedbaný cihlový objekt s prázdnými okny a s mřížemi, střídané záběry na fotky s oním objektem.(50%) ()
Filmové experimenty Takašiho Itó mne skličují spíše svým laboratorním chladem než klaustrofóbně vytčeným hlediskem, které se zpravidla stává ohniskem nespočetných variací jednotlivých pohledů. Přítomný záběr na budovu, samu sklíčenou v zeď, je mně právě díky ústřednímu motivu ještě nejbližší. Hravost her s formáty, se stafáží, se změnami úhlů... je však sama značně omezená a nevyvolává ve mně žádné otázky, jimiž jedinými bych snad mohl do světa odhaleného co ledová struktura vstoupit. Tajemství neskrývala ani tělocvična (Spacy) ani virtuální svět (Thunder) a nedalo o sobě vědět ani nyní. A přitom právě zeď – hluboká a o jiném svědčící – jej v sobě obsahuje bytostně… Tak i tentokrát zůstalo při chladném zvážení, jemuž bych ovšem k dobru připočetl sebeironický hudební doprovod. ()