Letečtí stíhači v boji

Tomuhle se říká "smíšené pocity". Na jedné straně záležitost, která člověka doslova usadí do stíhačky, na druhé straně neodbytný pocit manipulace a zkreslování faktů. Nevyčítal bych ovšem ani tak to, že v dokumentu většinou nemluví druhá strana (to je v části případů nejen politicky, ale i čistě technicky zřejmě nerealizovatelným snem - těžko dostanete před kameru například bývalého severovietnamského či severokorejského pilota) ale spíše skutečně jednostranný výběr událostí. To, že se dokument točí do značné míry kolem Vietnamu a daleko méně kolem druhé světové války je ovšem pochopitelné, pro Američany je to zkrátka stále nejen velmi živá záležitost, ale také nezhojené trauma. Pravděpodobně právě proto chtějí ukázat, a nutno uznat oprávněně, že válečné snažení ve Vietnamu nebylo pouze dlouhotrvající blamáží, ale mělo i svá dílčí vítězství. Dokument je však problematický taky tím, že zdánlivě poskytuje řadu informací, ale ve skutečnosti jsou tyto "informace" natolik zjednodušeny, až ztrácejí smysl. Například velmi podrobné porovnávání amerických a japonských letadel jen potvrzuje jeden obecně známý fakt, jehož důsledky je sto odhadnout se znalostmi učiva fyziky pro základní školy. Navíc stálé opakování těchto "faktů" působí dojmem, že je dokument určen pro diváky z citelně nižším IQ, což ještě navíc zesiluje rekapitulování po každé pauze na reklamu, kterou ovšem ČT nevkládá. Možná by bylo lepší tyto "sumáře", které při souvislém sledování ztrácí smysl a místy dokonce působí zmatek, vystřihat. Problematická je taky animace. Samozřejmě jde částečně o to, že technika kráčí mílovými kroky a dokument je tudíž zastaralý, ovšem navíc začnou stále se opakující úhly pohledu "kamery", mechanicky uplatňovaný motiv zatřesení obrazu po průletu atp svou mechaničností po chvíli poněkud nudit. Navíc nemluvím o faktografických chybách, jako například stíhačka plně ozbrojená raketami ve chvíli, kdy podle komentáře již žádnou mít neměla atp. (11.03.2009)

Několik dílů jsem viděla díky tomu, že můj otěcko miluje všechno, co se týká letadýlek - a docela mile mě překvapilo, jak dobře jsou Letečtí stíhači ošetření po dramaturgické stránce. Doopravdy se zatajeným dechem sledujete rekonstrukci souboje a dokonce nevadí, že vyprávění se v polovině přeruší a autoři vám nabídnou backround. Co tedy trochu vadí, jsou takové ty namachrované řeči pilotů ( "Vypálil jsem, Mig vybuchnul, já pak proletěl troskama a vybombardoval celou vietnamskou základnu. Parťák nemoh lítat, tak jsem ho čumákem letadla dostrkal až na domácí základnu...". - člověk si chtě nechtě vzpomene na Harmona Rabba :-). A souhlasím s tím, že seriál je hodně jednostranný a ukazuje jen bitvy, ve kterých Američané vyhrali. Taková trošilinku agitka... Proto taky mluvím o seriálu a ne o dokumentu. (03.02.2009)

1. díl - Legenda (;-) o stíhacím ESU Robinu Oldsovi & spol. . . . 13 sestřelů v soubojích s německými piloty a 4 sestřely ve Vietnamu udělaly pro američany z tohohle chlápka za více jak 30 let jeho role válečníka legendu srovnatelnou s popkulturními hvězdami. . . . Nu, nejsem žádný adorant válek a jejich hvězd, leč musím uznat, že čistě technicky je tento >dokument< jako projekt každopádně naprosto d o k o n a l ý ! - - - - - (Poprvé viděno 6.1.2009 na ČT1, komentář zde jako první - 6.1.2009) (06.01.2009)

Seriál mi příliš jako jen proamerický nepřipadá, jistě natočili ti amíci a v Tichomoří bojovali prakticky sami proti Japoncům. Nevidím na tom nic divného, když někdo natočí dokument o hrdinech své země. Domnívám se, že přímo debilních sovětských filmů je podstatně více, které oslavují Rudou armádu (a mají zde pro mně nepochopitelně vysoké hodnocení) a která se chovala jako stádo kobylek, kam vstoupila, několik desítek let tráva nerostla. To, že kradla hodinky a kola bylo to nejmenší. Tento seriál nevychvaluje jen americké letce, ale třeba i Izraelské a přiznává, že Izraelští piloti jsou nejlepší na světě, tedy lepší i než američtí piloti. Zajímavé je, že život japonského pilota neměl prakticky žádnou cenu, jelikož japonská letadla nebyla prakticky pancéřovaná a ani japonský pilot neměl za sebou ocelový pancíř, tak jak to bylo zvykem u ostatních účastníků II. světové války. (19.09.2012)

Pěkné CGI letecké souboje s efektem kamery alá Battlestar Galactica. To je asi tak vše pozitivní. Následují negativa: simulace jsou po chvíli poněkud nudné, někdy také špatně sestříhané (např. v jednom záběru stíhačka odpálí všechny rakety, v dalším je ale zase má, a v dalším už zase ne), zcela z pohledu Američanů - piloti při svých popisech neustále machrují a dělají si z nepřítele srandu, navíc polovina historek co tam napovídají se dá jen těžko dokázat (u většiny např. byli jen oni sami, takže žádní svědci) a někdy vypadá dost absurdně. Dokonce tam ani nejsou příliš vidět sestřely amerických letounů, ačkoliv sem tam se o nich okrajově zmíní. Takhle to prostě vypadá, že Američané všechny nepřátele kosili jak piloti X-Wingů TIE Fightery. (11.02.2009)