Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Animovaný

Recenze (1 320)

plakát

Světlo a stíny (2021) (TV seriál) 

Osvěžující slovanské prostředí, šikovní neokoukaní herci a schopná režie. Ben Barnes, který si svoji roli temného čaroděje/zamilovaného antihrdiny/sympatického padoucha hrozně užívá. Jeho chemie s Jessie Mei Li (Alina) je na seriálu to nejlepší. Jenže... Klasicky selhává scénář. Na seriálu se podílí bohužel i autorka knižní předlohy a přináší sebou dvě nevýhody. Jednak do seriálu propašovala trojici podvodníčků ze své druhé a úspěšnější knižní série. Kaz, Inej a Jesper jsou sice fajn, ale pro děj seriálu jsou dost nedůležití. A druhá nevýhoda - fixace na vztah Aliny a její BFF z dětství Mala. Jejich vztah je hrozně nudný a založený na "my dva proti světu". Pokud hlavní hrdinka má schopnost zachránit svou zemi a pomoct svým lidem - Grishům - ale donekonečna jen mektá "Kde je Mal? Mal! Mal!", tak je někde fakt problém. A to si Amíci vyžívají v silných ženských hodinkách. Lol... 😆 Poslední nudná a předvídatelná epizoda mi vzala chuť podívat se na případné pokračování.

plakát

Mortal Kombat (2021) 

Kdyby tohle byl letní popkorňák v kině, tak ty hvězdy asi budou výš... Holt useklé hlavy a vyvržené vnitřnosti nemají na malé obrazovce takový efekt. Velkým mínusem je, že se sice dočkáme soubojů, ale ne turnaje jako takového. A souboje jsou zbytečně rychle sestříhané a bez originálního nápadů. Devadesátkový Mortal Kombat byl zábavnější a ujetější. A měl ten legendární theme, který je dodnes sakra cool. I tak je tohle fajn oddechovka pro ty, kdo si užívají Rkové filmy. Jo, a Kano a jeho hlášky jsou nej.

plakát

Princezna zakletá v čase (2020) 

Přiznávám, prvních asi dvacet minut jsem zařadila tenhle film mezi plejádu udýchaných, nedomrlých českých pohádek posledních dvaceti (!) let (s pár výjimkami). Ale jakmile začne působit kletba a princezna Ellena začne po vzoru Na hromnice o den více prožívat znovu a znovu ten samý den, film nabere obrátky a začne si s tropou opakování děje krásně hrát. Jako opravdu jsem si nemyslela, že v české pohádce někdy uslyším vypalovačku Little Less Conversation, aniž by to bylo výsostně trapné. Ale Petr Kubík i přes své mládí ukázal skvělé režisérské schopnosti. Umí šikovně udělat vtipnou i efektní montáž (na mysl třeba přijde scéna, s písničkou, která podbarvuje zhoubu království, nebo montáž, kdy se Ellena snaží, aby se do ní zamiloval princ Jan tak, že udělá všechno naprosto perfektně). Umí dokonce i hlubší emocionální momenty - vtipné i dojemné jsou chvíle, kdy u "Ucha" princezna doluje ze svých společníků, co chtějí slyšet. No a pak tu máme samotné hezké a sympatické mladé herce (netradiční Germani, roztomilá Křenková, Lambora s jeho luxusním hárem a pohádkovým ksichtíkem). Co nevyšlo, tak to je motivace hlavní záporačky, trochu moc záběru na dva hlavní hrady a nevyužití zkušených herců typu Dejdar, Revai nebo Zach. I tak ale velká poklona Kubíkovi, že se od tradičních českých pohádek odklonil k fantasy a taky od věčného shazování včeho mnohdy až trapným humorem. 70 % (PS: Pro připravovaný druhý díl bych se přiklonila spíš ke slovanské fantasy typu Zaklínače, oni ti druidi a černošští čarodějobijci zkrátka v českém prostředí působí jak pěst na oko.)

plakát

Raya a drak (2021) 

Hlavní hrdin(k)a dává dohromady skupinu složenou ze zástupců různých frakcí + padouch, o kterém víme, že se na konci přidá k dobré partě + velká inspirace jihovýchodní Asií. Ano, mluvím o Avataru, který tohle všechno použil lépe než Raya. Přiznávám, tahle disneyovka vypadá nádherně, po technické stránce (hudba, režie, animace postav i prostředí) je skvělá. Jen nezačněte dloubat hlouběji. Třeba v tom, jak je ne úplně nenápadně misandrický (pohrdání muži, opak mysoginie). Hlavní hrdinka je žena. Hlavní drak je žena. Hlavní padouška (spíše "frenemy") je žena, se kterou má Raya vztah, ve kterém lze najít sexy lesbo podtóny. Mužské postavy tu zastupuje malý chlapec, tlustý jelimanský bojovník a otec hlavní hrdinky, který je většinu filmu mimo děj. Disney se rád ohání tím, že tvoří vzory pro děti, ale fakt nevím, jak si v tomto má malý kluk najít vzor... Raya samotná také není silný vzor a ani zajímavá hrdinka. Je sobecká, tajnůřkářská, dělá unáhlená rozhodnutí. Srovnejte s Aangem z Avataru, na kterém viselo obrovské břemeno, o kterém pochyboval, že ho unese, ale vždycky se snažil udělat dobrou věc. Raya asi bude v sbírat upocené body za to, že "reprezentuje" Asiaty, ale jestli chtějí být reprezentovaní vykrádačkou šestnáct let starého seriálu, který byl po obsahové stránce ve všem lepší, tak to tedy klobouk dolů...

plakát

WandaVision (2021) (TV seriál) 

Očekávání tu byla veliká a u Disney/Marvel to museli vědět. Wanda je v komiksu mocná čarodějka, která dovede měnit realitu, což je něco, co víme, že bude tématem dalšího filmu s Dr. Strangem. Čekali jsme, že toto téma bude nějak zajímavě vykopnuto už tady. A ono tak nějak vykopnuto je (Wanda přetváří realitu celého města, stvoří své vlastní děti...), ale je to takové nedomrlé a nedomyšlené. Tohle mohlo mít obrovskou emocionální hloubku - Wanda ztratila všechny své blízké, a snaží se vytvořit náhražky, aby se se svým žalem mohla nějak vyrovnat. A na konci se těch náhražek musí vzdát a všechno je to možná ještě horší. Tohle mohl být super "origin" záporačky - padouši jsou vždycky nejlepší, když za jejich skutky stojí ublížené lidské emoce (vzpomeňme si na Magneta). Ale WandaVision je stejně jako většina marvelovek hrozně potvrchní. Ten schtick s různými typy komediálních seriálů je sice na začátku fajn, ale diváky neobelstí na dlouho. Je hrozně vidět, že tvůrci se ani pořádně nezamysleli nad tím, že to, co Wanda lidem ze "zakletého" města provádí, je prostě evil. Věta "Nikdy nepochopí, co jsi pro ně udělala." z posledního dílu je výsměch - lidé, které Wanda na týdny/měsíce vlastně zotročila, opravdu nemusejí nic chápat. Ano, můžete si říkat, že konečné dílo bychom neměli hodnotit na základě zklamaných očekávání, ale ono je evidentní, jak dobrý tenhle seriál mohl být (Olsenová s Bettanym jsou skvělí herci), ale u Disneyho šli opět vyšlapanou nudnou cestičkou.

plakát

Never Rarely Sometimes Always (2020) 

Indie film, který si vzal na paškál ošklivé a nepříjemné téma, nedokázal ale proměnit svůj potenciál. Hlavní hrdinka Autumn divákovi nepřiroste k srdci. Je apatická, zdánlivě nezajímavá, apatická teenagerka. O tom, jak v řiti je její život, se dozvíme spíš mimochodem - faktem, že se nedokáže svěřit rodině, zvláštně odtažitým vztahem s nejlepší kamarádkou (i když to je asi u některých puberťáků normální). Ale nejvíc pochopíte z rozhovoru se zdravotní pracovnicí, který dal jmenu filmu. To je jediný okamžik, kdy z Autumn spadne maska a divák vytuší, co se jí už několik let děje. (O to nepříjemnější je konec, když si uvědomíte, že Autumn se vrací do stejného prostředí, a kromě zbavení se nechtěného těhotenství si nepomohla.) Naopak sympatické je, že film nedělá s rozhodnutí hlavní hrdinky velké dilema, naopak je ukázané, jak absurdní je fakt, že v jejím domovském státě se jí interupci ještě snaží zkomplikovat. Chyběla mi tu ale nějaká katarze, nějaký opravdu silný moment, který by filmu dal nějakou emocionální tečku.

plakát

Liga spravedlnosti Zacka Snydera (2021) 

Zajímavější, hlubší a konzistentnější než verze dokončená Whedonem. Ale zároveň stále nevyrovnané a šíleně dlouhé. Na jednu stranu je skvělé, že mnohem větší prostor tu dostal Cyborg (asi už všichni chápeme rozhořčení Raye Fishera, když viděl theatrical release) a Amazonky, které jsou tu nejvíc badass, co jsme zatím viděli. I Stepenwolf má hlubší motivaci a jako záporák je mnohem zajímavější. Ale nemůžu si pomoct, takhle verze je prostě přeboptnalá a snaží se do jednoho filmu nacpat to, co mají dělat filmy tři. Člověk naznalý komiksů si nedomyslí, kdo je ta krásná dáma, kterou Barry zachrání při autonehodě. Nebude chápat, proč by ho měl zajímat Darkseid. Nebude znát (!spoiler!) Martian Manhutera (i když přiznávám, tuhle postavu znám z animované Justice League a jeho odhalení tady pro mě bylo "holy shit" moment). Na stranu druhou, když Snyder zafunguje, tak je to boží. Bitka Superman vs. Justice League je pořád skvělá, stejně jako Wonder Woman vs. londýnští teroristi. A nejlepší je jedna ze závěrečných scén - v alternativní realitě, na rozpadné dálnici a s hodně dospěláckým tónem - dialogy, herecké výkony i režie jsou tu na úplně jiné úrovni než je zbytek filmu. Kéž se někdy dočkáme DC filmu, který bude mít takové koule. PS: Za zamyšlení samozřejmě stojí, že bez korona krize bychom tu skoro určitě tuhle verzi Justice League nikdy neměli. Kdykoli jindy by toto pro studia bylo "moc drahé", "zbytečné", "zavádějící".

plakát

Zvláštní dny (1995) 

No myslela jsem si, že mi s tímhle filmem utekl nějaký klenot, ale nestalo se tak. Na jednu stranu zajímavá sci-fi premisa s krimi zápletkou, sexy mladý Ralph Fiennes v roli bývalého detektiva, který si sám podělává život, a nadupaná Angela Basset jako jeho zamilovaná pragratická kamarádka, která je pro něho schopná zmlátit bandu divných existencí. Atmosféra upadajícího New Yorku tesně před oslavou příchodu nového tisíciletí. Tom Sizemore v šílené paruce půjčené z asi pornofilmu z 80. let (možná? Není to můj žánr...). Na druhou stranu Kathryn Bigelow nezvládla tenhle kousek urežírovat. Film se zvlášť v první půlce příííšerně vleče, je tam spousta scén navíc, které odvádějí pozornost od hlavní krimi zápletky. Říká se, remake si nezaslouží staré a dobré filmy, ale špatné filmy s výbornou premisou. Tohle je jeden z nich. Akorát toho mladého sexy Ralpha Fiennese je škoda. :-(

plakát

Nadějná mladá žena (2020) 

Hmm... Musím říct, že Emerald Fennell (která mimo jiné hraje Camillu v seriálu Koruna, lol...) si pro svojí prvotinu zvolila provokativní a v dnešní době (zvlášť pro USA publikum) výbušné téma. A zvládla ho s přehledem - a dokonce nadhledem. Cassie v podání magnetické Carey Mulligan je fascinující postava - inteligentní, výřečná, charismatická, ale kvůli jedné události před několika lety si úmyslně podělá svůj nadějný život a upne se na obláček pomsty mužům, kteří zneužívají ženské, které se ožerou v baru. Znovu a znovu si prožívá ten samý scénář, aniž by ji to posunulo dál (v životě se zasekla v domově u rodičů a podřadné práci. Jakkoli divák pochopí její motivace a může si užívat její pomstvu, je jasné, že ta její fixace ala Přání smrti (to s Bronsonem) nepovede k něčemu dobrému. A tady se dostávám k tomu zmíněnému nadhledu Emerald Fennellové. Dokáže soucítit s obětí, ale taky ji jen nepoklepává soucitně po rameni (jak to milují američtí SJWs). Ukáže, co fixace na pocit oběti a fixace na pomstu (často na těch nesprávných lidech) může znamenat v reálu. Bravo.

plakát

Cyrano z Bergeracu (2020) (divadelní záznam) 

Viděno jako přímý přenos z Londýna vysílaný v kině Světozor. Zážitek a důkaz toho, že na dobré divadlo nepotřebujete velkou produkci. Je až fascinující, jak se zrovna tahle produkce nesnaží o jakoukoli výpravu. Chybí historické kostýmy i kulisy. Hra si vystačí s moderním oblečením, schody a několika židlemi. Dokonce i Roxane je tu moderně černoška (nebojte, opravdu to nevadí, herečka je super). Tahle produkce stojí na hercích, kteří vás svým umem krásně provedou příběhem. Je skoro až meta, sledovat, jak si poradili s válečnými scénámi. No, ale přiznejme si, naprostá většina lidí se na tuhle verzi Cyrana podívá kvůli Jamesi McAvoyovi. A ten je jako vždy lahůdkový. Naživo dokonce fascinující - a to nemusí být člověk jeho zarputilá fanynka. Ve hře má několikaminutový monolog, na který jsem jen fascinovaně zírala (kdo viděl, ví). Tohle je jeden z důvodů, proč ještě chodit do divadla... (i když v tomto případě na dálku).

Reklama

Reklama