Iluzionista

první věc, která mne praštila do očí byla úchvatná stránka výtvarná (stejně jako Blizzard sem si hned vzpomněl na Broken Sword). Celej film je tak příjemně odlechčenej, poetickej a krásně plynoucí... K tomu skvělé vedlejší postavy dotvářejí tak specifickou atmosféru (hlavně šílený Skoťák). A do králíka jsem se asi zamiloval (05.12.2012)

Když jsem před nedávnem u staršího snímku pana Chometa (Les Triplettes de Belleville) psal, že se v něm nepohybují žádné skutečné postavy ale spíše kreaturky, v koutku duše jsem snil o tom, že v dalším snímku pan Chomet vystřihne nějakou skutečnou postavu a do své nezaměnitelné a mistrně zpracované tvorby otiskne i trochu více té lidskosti. A to se stalo - bohužel v míře větší než vrchovaté. Byla to opět filmová lahůdka a krásná podívaná, nicméně dokonalým Chometovým dílem by pro mě byl jakýsi kompromis mezi hravou karikaturou Tria a striktní realitou Iluzionisty. Tak třeba příště. (28.05.2013)

Pro mě rozhodně lepší než Trio z Belleville... Tam mi i sebelépe vykreslené a sebezajímavější postavy (jako třeba číšník) za nějakou chvíli začaly lézt na nervy, pro což v tomto snímku není místo, postav je tak akorát a mají přiměřeně prostoru ;). Budu toho od vás asi muset shlédnout víc, pane Chomet :-). Btw, krvežíznivý králík to u mě vyhrál na celý čáře :o) (09.07.2010)

Když jsem přemýšlela, jak zhodnotit tento film, napadl mě výraz "lidskost" a myslím, že jej plně charakterizuje. Snímek vypráví příběh o jednom obyčejném kouzelníkovi, který prochází životem a střetává se se všemi těžkostmi, které mu život připravil. Kouzelník je sice možná obyčejný, ale zapomněla jsem podotknout, že ne pro všechny, existují lidé, kteří jeho kouzlům věří, i když je jich jenom hrstka. Režisér v tomto případě vsadil na klasickou animaci a musím říci, že se skutečně jedná o čerstvý vítr mezi velkým počtem disneyovek. Animace má skutečně něco do sebe, připomněla mi časy, kdy takto tvořené filmy byly nedílnou součástí mého dětství. Co by mohlo některé diváky od zhlédnutí snímku odradit, je nepochybně jeho pomalé plynutí, zdráhám se říci nuda, ale k tomuto melancholickému příběhu to prostě patří. (19.11.2011)

Chometovu animaci (resp. všech lidí na ní se podílejících), rozpohybování postav, hrátky se světlem a stínem, zašlé pohledy do interiérů... mám skutečně rád. Byla-li v Chometových příbězích přítomna i esence dospělého, často i bizarního... potichu jsem tleskal. Jako celek fungovala krátkometrážní Dáma s holuby, ale především i Trio z Beleville, obé v silném oparu (ba přímo mlze) starých časů a stesku po minulém (ať už jsme se pohybovali po Francii reálné či fiktivní). Iluzionista pokračuje ve šlépějích, ale nakonec jde i mnohem dále až do Calais, kde překračuje kanál La Manche směr Londýn, skotský Edinburgh... a zdá se to být i trochu symbolické, neboť právě zde Chomet mění postupem času svůj doposavadní styl. Přes všechny nesporné klady, kouska vtipu a melancholickou notu, která většinou funguje, se režisér pouští (jakkoli vychází z Tatiho předlohy / scénáře) přeci jen do zbytečného sentimentu (stejně jako příliš sentimentálně působí chvílemi i "přecinkaný" soundtrack) a příběh vázne, plyne a nakonec končí v okamžiku, kdy by ještě mohl pokračovat. Je to posmutnělé, ano, kýžené dojetí se však nedostavilo. │70% (20.09.2010)