Iluzionista

Předně, nemám žádné zkušenosti se jmény jako jsou Chomet či Tati. K filmu jsem přistupoval s min. očekáváním, prostě jenom momentální využití nabídky čt2. Ze začátku se to tvářilo tak nějak nejistě, komedie, drama? No nakonec se z toho vyklubal pěkný, i když smutný příběh o dobrákovi, který by se rozdal, ale okolní svět mu neoplácel zrovna stejnou mincí. Závěr taky nepřinesl nic moc pozitivního, ne však, že bych něco takového čekal. Deprese, sentiment (v kladném slova smyslu), fajn hudba a atmosféra. Slabší 4*, vcelku příjemné překvapení. (10.09.2012)

Chomet mě už kdysi dávno neoslovil svým Triem z Belleville a Iluzionista k tomu měl zkraje také nakročeno.Samotné setkání stárnoucího kouzelníka s mladou dívkou,které je prezentované jako nosné nakonec není tak osudové a vlastně pokud by k němu nedošlo film by se až tolik nezměnil.Naštěstí Iluzionista poměrně slušně funguje jako celek a rád se k němu vrátím hlavně kvůli jeho depresivní až melancholické náladě a finální pointě...80% (07.07.2011)

Naše existovanie /potreba lásky, nevyhnutnosť priateľstva/ čoby najväčšia ilúzia, neuchopiteľná a nepochopiteľná, napriek tomu krásna a nekonečne inšpiratívna. S minimom slov (veď na čo), v hopperovských farbách, nostalgicky, clivo, s vtipom a odvahou (ach tí kabaretní umelci), láskavo, s pokorou a obdivom k svojmu autorovi. Pohybujúce sa obrázky a La Grande Illusion...a ja teda už mlčím, psssst... (12.07.2010)

Naprostou náhodou jsem ve Varech narazil na "poslední" film mého oblíbence Tatiho. To co jsem spatřil mne takřka dojalo - Tati se opět prohází po stříbrném plátně svým nezamněnitelným dlouhonohým pohybem. Tematicky se zabývá velmi podobným příběhem jako Chaplin ve Světlech ramp. Na rozdíl od Chaplina si však svůj snímek už sám nezrežíroval, a tak dnes můžeme být vděční pouze za film, ve kterém Tati jako by skutečně hrál, ale jeho režijní genialita komponující velké celky s dějem zjevujícím se takřka mimoděk, je ta tam.Sylvain Chomet skládá velkému umělci poctu, ale ne příliš doslovnou. Nechává se strhnout poetikou příběhu a nesnaží se Tatiho nijak napodobovat. Je to regulérní přístup, ale nemohl jsem se u sledování zbavit neustálého přemýšlení jak by Tati tu kterou scénu asi natočil. (06.09.2010)

Sylvain Chomet prostredníctvom klasickej kreslenej animácie a svojského groteskného poňatia postáv rozpráva v L'illusionniste príbeh, ktorý je možno jednoduchý, obyčajný a na prvý pohľad neoriginálny, ale veľmi dospelý a hlboký. A našťastie menej prvoplánový a šialený než krátky film Stará dáma a holuby. Skôr taký realistický. Príbeh o životom zmietanom iluzionistovi z Paríža a naivnej škótskej deve z vidieka, o ich skamarátení i postupnom odcudzení, ma naplnil melanchóliou, ako žiadny iný film už dávno nie. Miestami v animáku prebleskuje aj humor, ale Chomet je nekorunovaným kráľom smútku. A využíva k tomu len minimum dialógov, pretože silný príbeh a brilantná animácia sú jeho najsilnejšími zbraňami. (8/10) (17.08.2011)