Rozvod po italsku

Včerejší příjemný večer patřil dvěma partičkám šachů a téhle italské komedii. Rozvod po italsku je pro mě nezvyklým příběhem. Vždyť kdo by chtěl, aby mu žena byla nevěrná? Jen nevěrník sám. Popravdě bych z Féfého ženy taky šílel a není divu, že chytl druhou mízu. Krom toho ta sedmánctiletá dcera sestry byla fakt kus. Ke konci příběhu tu máme zajímavé situace kdy, každej zastřelí svýho partnera :-) no a na úplný závěr je tu takové menší překvapení, jak by asi dál příběh pokračoval. Marcello Mastroianni hraje přesvědčivě a jeho žena předvedla taky slušný výkon. (21.07.2010)

Perspektivou italské společnosti musíme nahlížet na bizarní zápletku, kdy se hlavní hrdina musí zbavit své manželky, aby mohl rozvinout vztah s mladinkou sestřenicí. Germi tvrdě zesměšňuje zkostnatělý pohled na nedotknutelné pouto manželství a my společně s hlavním hrdinou podstupujeme neuvěřitelně složitou cestu k dosažení svobody. Místo rozvodu (společensky nepřijatelný) se osnuje ďábelský plán k získání milence pro vlastní manželku, aby je nato mohl oba zabít (vražda ze cti - společensky i zákonem tolerovaná), komedie plná omylů může začít. Hladce působící režie s tempem italského temperamentu, vypravěčskou svěžestí a dokonalým Mastroiannim. (17.10.2009)

Taliansky vášnivé a predsa elegantné potvrdenie tézy, že by si každý mal dobre zvážiť, čo si želá, lebo by sa mu to mohlo aj naozaj splniť. Tu si znudený schudobnelý šľachtic, žijúci však stále v okázalom ničnerobení, praje, aby sa po dvanástich rokoch manželstva zbavil ženy, ktorá v ňom nevyvoláva toľkú vášeň, akú on od vzťahu vyžaduje. La dolce vita tentoraz presunutá z ulíc rušného Ríma do sicílskeho menšieho mesta. Nechýba takmer žiadna prísada skvele osladeného malomestského žitia. (11.09.2016)

Dámy prominou,… tedy neprominou, ale mně to přesto nedá :o) To byly kdysi časy ( „ naši předkové „ se měli ). V současné době se mýdlo doma již nevyrábí a kvalitní bažinu, aby člověk pohledal :o) Na druhou stranu se společnost dostala zcela jinam, takže nic takového jako hlavní hrdina snímku, my řešit již nemusíme. Člověk se však neubrání otázce, zda-li teď, je to to pravé. Každý, nechť si odpoví sám… Při současném trendu a za podmínek, které panovaly v tehdejší Itálii, by po rašeliništích v Českém ráji člověk prošel suchou nohou (přes tu přehršel těl ) a to by rozhodně pěkný pohled nebyl :o( Snímku samotnému sluší černobílá kamera a Marcello Mastroianni v roli nešťastného manžela, toužícího po mladé dívce a vymýšlejícího, jak se zbavit své dosavadní manželky je naprosto úchvatný. Možná, kdyby na otázku, jak moc ji miluje, odpověděl slovy Jana Wericha: jako sůl, mohlo to býti i bez toho mordu :o) Všechno jde „ podle plánu „, ale ne vždy je změna, změnou k lepšímu, že pánové :o) 75% (22.07.2010)

Kdysi mě to bavilo, dnneska už bych u toho vydržel sotva. Irituje mě už nevhodně přehnaný název filmu. Jak to bylo tehdy, třeba i běžné, tak to dneska má už od tehdejší běžnosti daleko. Evropa i kultury jednotlivých států se změnily, a to díky další vlně obyvatelstva co střídá tu předchozí.*** Inu, kde ty loňské sněhy jsou, a příští rok už zase ty letošní sněhy nikdo nenajde...*** (5.10.2010) (05.10.2010)