poster

Růžový Narcis (festivalový název)

  • USA

    Pink Narcissus

Drama / Fantasy

USA, 1971, 65 min

Režie:

James Bidgood

Scénář:

James Bidgood

Kamera:

James Bidgood

Producenti:

James Bidgood
(další profese)
  • Dionysos
    ****

    Dívka se začne líbit ostatním, až když se začne líbit sama sobě, praví moudro. Nejspíše to ale platí nejen pro všechny ostatní, ale zvláště pro společenské menšiny. Tak v USA musel o něco dříve přijít Malcolm X a zvěstovat Afroameričanům, že nemusí zvnitřňovat inferioritu, ukládanou jim staletími bělošské civilizace. Dá se říci: poté přišel James Bidgood a mladičkému homosexuálovi nastavil zrcadlo - ale ne kriticky, ale jako formu osvobození. Gayové tak (asi nejen historicky) mohou a musí projít narcismem, aby vysvobodili své tužby, ba co víc, aby nejdřív vysvobodili své erotické fantazie. A přesně tento okamžik zachycuje film - je to jedna velká "phantasie", fantasma hrdinovy touhy, beroucí na sebe tu nejklasičtější podobu denního i nočního snění, formu kýčovité pohádky. (Jestli nemáte rádi Davida LaChapella, nebude se vám líbit ani estetika tohoto filmu.) Je příznačné (alespoň pro mě), že homosexuální estetika (jestli se to tak dá nazvat a nebýt osočen z homofobie) měla sklon právě k této pohádkovosti, snovosti - hry na policisty, dřevorubce, otroky, námořníky, viz obrazy Touko Laaksonena. /// Jinak film je překvapivě hravý i formálně - viz Eodeon. Noého "LOVE" navíc nebyl první film, kde byla v detailu natočena ejakulace přímo na kameru, tedy přímo do obličeje divákovi. Bylo by také zajímavé film zkoumat z čistě psychoanalytického hlediska, zejm. ty okamžiky, kdy se neposkvrněná čistá touha zvrací ve svůj špinavý opak (řada zrcadel v řadu mušlí veřejných záchodků, vytřených ústy hrdiny, jenž před okamžikem líbal sám sebe na lesklé ploše zrcadla).(25.10.2015)

  • Eodeon
    *****

    jako i takřka neznámý Un chant d'amour (krásně dvojsmyslný název) takřka známého Jeana Geneta, prokletého básníka s dramatickým životním příběhem, je rovněž další ze základních kamenů queer cinema, undergroundový Růžový Narcis našimi diváky opomíjen. snímek je příliš odvážný a není se proto čemu divit, že nebyl uveden v televizi, na DVD ani v kinech, pokud je mi známo. jeho tvůrce, newyorského fotografa Jamese Bidgooda jsem dlouho považoval za obscéního umělce a jeho fotografie balancovaly zkrátka příliš ostře na hranici kýče. uznával jsem dosud pouze genialitu práce s barvami, které fotografie Bidgoodových epigonů Pierra Commoyho a Gillese Blancharda nesahají ani po kotníky. Bidgoodův filmový opus je ovšem bez pochyby geniální a to tím spíše, když přihlédnu k okolnostem jeho vzniku. do hlavní role obsadil neherce, neznámého skromného mladíka, jehož potkal náhodou na ulici a který je známý jen pod pseudonymem Bobby Kendall. proslavil se u Bidgooda nejen jako herec, ale ještě spíše jako fotomodel a oba jsou dodnes přátelé. komplikované natáčení Růžového Narcise probíhalo s přestávkami dlouhých sedm let (od roku 1963 do 1970) a téměř všechny lokace byly vybudovány v Bidgoodově soukromém bytě, včetně několika stylizovaných zákoutí nočního New Yorku. vzhledem k popsaným podmínkám překvapuje vyspělá práce se světlem, hodná fotografického mistra jakým Bidgood bezesporu je, dále časté a sebevědomé využití filmových prostředků: množství dvoj- a více-expozic by Bidgoodovi záviděl i Kenneth Anger, promyšlený střihový rytmus využívající mnoha poloh od pomalé lyrizující po zběsilou dynamizující, deformace zrcadly, prolínačky, barevné filtry, nejneobvyklejší úhly a pokud nejde o náhodu, také opatrné citace slavných uměleckých děl (nebo se mi jen zdálo, že jsem zahlédl podezřelou podobnost s Marcelem Duchampem: Given: 1. The Waterfall, 2. The Illuminating Gas / Je-li dáno: 1. vodopád, 2. svítiplyn). krom vyostřené stylizace je další "překážkou" všeobecného přijetí filmu vypjaté erotično, byť víceméně implicitní a nezřídka symbolické. opravdu nejde o pornografii, jak jsem se před zhlédnutím obával. nemalou potíž může pro někoho představovat i skutečnost, že se jedná o nenarativní film. nevypráví, zachycuje procítěný okamžik a to zapomoci nástrojů avantgardy a postupů surrealismu. přes to všechno mě udivilo, jak snadné bylo rozumět každé scéně a jejímu významu. Růžový Narcis zaznamenává erotické (nikoliv sexuální!) fantazie mladého homosexuála, od prvních scén zjevně dobře zajišťeného, který se ocitá sám doma a sní o exotických milostných dobrodružstvích. stylizuje se do role španělského toreadora, otroka na dvoře římského císaře jako i do role císaře samotného, do postavy arabského sultána i do člena jeho harému. paralelní obrazy napovídají, že ve skutečnosti bude jen prostitut, zvyklý seznamovat se se zákazníky na záchodcích okrajových newyorských čtvrtí. téměř každá postava mladíkových fantazií nese jeho vlastní tvář i tělo, jelikož po vzoru titulního mýtu je zamilovaný především do vlastní krásy. pokud si právě nepředstavuje sebe samého, uspokojují ho jedině pohledy do zrcadel, které zrcadlově štěpí celý film a znemožňují rozlišit mezi iluzorním a reálným prostorem, jako stírají hranici také mezi iluzorním a vysněným životem. to vše jen zpěčeťuje rámcový prostor: všechny vnitřní prostory (ložnice, zrcadlová komnata, paláce, záchodky, uličky New Yorku) jsou situované uvnitř vnějšího prostoru začarovaného lesa - nerozluštitelného mystéria života a lásky, v případě našeho hrdiny tedy především sebelásky. bez nadsázky katarzní, i když předvídatelný epilog, který bych nerad prozrazoval, dovršuje téma o nepříjemně výstižný výraz duševní bolesti. po něm si už nebudete přát do nitra nevšedních filmů pronikat pomocí identifikace s hlavním hridnou. ale copak se lze k surrealismu efektivně vztahovat i jinak? marnost nad marnost.(12.9.2010)

  • Amalberga
    ****

    No tedy, to byl úlet. Z estetického hlediska je film dokonalý, každý záběr je perfektní, hra se světlem a stíny je okouzlující. Z filmu jsem cítila jakousi osamělost. Hlavní hrdina je sám ve svém bytě a sní sám o sobě, jak sám sebe uspokojuje. V ulicích se mezitím prochází osamělí lidé sami o sobě a lascivně si hrají se svými genitáliemi. Všude blikají neonové nápisy, ulice zapáchají odpadky a všude je jenom sex, prázdný a pustý sex, který nelze přehlédnout a doslova na nás řve. Neskutečně podmanivý a zajímavý film, ale pro mě to za pět hvězdiček není. P. S. Úplně přesně jsem, nepochopila, co vyjadřoval motýl. Podle mého názoru to byl jediný další živý tvor, který dokázal Narcisse zbožňovat, kromě Narcisse samotného.(7.6.2017)

  • - Hlavní role ztvárnili skuteční prostituti z New Yorku. (Zdroj: Mezipatra)

  • - Snímek je natočený na 8mm film a vznikal v rozmezí téměř sedmi let za velmi skromných podmínek přímo v režisérově newyorském bytě. (Zdroj: Mezipatra)

  • - Sám režisér se odmítal pod svůj film podepsat, v závěrečných titulcích je uveden jako Anonymous. Dlouhá léta se tak spekulovalo, zda se nejedná o nepřiznaný počin Andyho Warhola nebo Kennetha Angera. (Zdroj: Mezipatra)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace