poster

Blázen jsem ve své vsi (TV film)

Dokumentární / Životopisný

Česko, 2006, 58 min

Režie:

Aleš Kisil

Kamera:

Diviš Marek

Střih:

Ondřej Pechar
(další profese)
  • fragre
    *****

    Barnumská reklama na Reynkovu výstavu, která v tisku byla k nepřehlédnutí, mi aspoň připomněla tento pozapomenutý dokument, který je téměř dokonalý a který říká podstatné o Reynkově životě a díle. Jeho synové jsou dobří průvodci, kteří zabraňují přílišné idealizaci Reynkovy osoby, polidšťují ji, činí ji bližší. Ten obraz B. Reynka převzatý ze starého černobílého dokumentu či fotografií Dagmar Hochové - jak sedí na štokrdleti u kamen a rýpe do destičky, zatímco se vedle zřejmě vaří ty brambory pro prasata, je tak symbolický. Kdo má co říci, řekne to i bez velkého atelieru, národního umělectví, sponzoringu či marketingové podpory. Věřím, že když Reynkovo dílo přežilo mrazivou nepřízeň minulého režimu, přežije i nynější pokus u tržní vytěžení, které se jistě týká jen jeho díla obrazového neb básně se zatím zpeněžit nedají.(20.4.2014)

  • WANDRWALL
    ****

    Dokument, který mi nechybí v mé sbírce, protože mě vždy zajímají lidi podobní Reynekovi, co poznávali život přes vlastní tvorbu, a dovedli o tom poznávání zanechat zprávu, která mě obohacuje. Jen poznámečka - nelíbí se mi , že mu někdo řídil život a jeho dětem. Vybrali si, komunisti neměli větší moc než nacisti či Habsburkové.(15.5.2011)

  • Cimr
    ***

    Hezký dokument s příjemně nepatetickým Jirousem čtoucím Reynkovu poezii. Ale na můj vkus dokument příliš akademický, stavějící B.R. na piedestal, což je něco, o co by on sám téměř jistě nestál. Kde je zmínka o tom, že svoji ženu neoslovoval, prakticky ignoroval ji i její potřeby a dokonce jí ani nešel na pohřeb? Kde se mluví o tom, s jakou chutí se smál blbým fórům jako "dědeček nám puknul do zélí"? Kde je zmínka o zhruba deseti letech, ve kterých nevycházel z domu, protože všude viděl přízraky? Ne, že bych si Reynka nevážil a neměl ho rád, nicméně mlčení o jeho slabších stránkách a naopak neustálé omílání frází s ním spojených (františkánsky skromný člověk, co miloval své stádo ovcí, prosťáček, don Quijote co si po večerech ryl své destičky) z něj dělá pomník, fosilii, ale nikoli živého člověka, do kterého by se člověk dokázal vcítit. Mnohem lépe na mě zapůsobila kniha rozhovorů s Reynkovými syny Kdo chodí tmami. Zde Daniel a Jiří vzpomínají na tatínka zcela nesentimentálně, ale podle mě o to dojemněji. Dozvíte se tam třeba, že úvodní věty tohoto dokumentu (,,Jaký to ubohý a hloupý život, myslí si asi většina dnešních lidí. Nemá tušení, že pan Reynek by s nimi neměnil a že je velmi šťasten..") napsal Jan Zrzavý, a samotný Reynek, když je slyšel, reagoval pobouřeně: ,,Co on může vědít, kdo je šťastnej?!" Myslím si ostatně, že i Blázen jsem ve své vsi je film, který by se Reynkovi nelíbil.(22.7.2016)

  • prkalil
    *****

    zvýšená citlivost ("kde je potřeba poezie a menší možnost platební, tam klidně slevuj") . . . . . "Středeční zahájení výstavy grafického díla Bohuslava Reynka by vyděsilo člověka, který má k jeho tvorbě nějaký vztah. Pompézní procesí z Hradu, přivazování tělnatého herce na kříž, bušení do bubnů a kanonáda, chyběl snad ještě ohňostroj. Dál od Reynka už jít nešlo. Druhý den však již po monstrózní overtuře nebylo ve Valdštejsnké jízdárně ani stopy. Zbyla jen výstava, která je jednoduše krásná a v rámci možností tichá a pokorná." . . . (začátek článku "Vesmír, který se vejde do dlaně" z pera Jiřího Peňáse z novin Lidových, pátek, 18.4.2014)(26.8.2012)

  • Šandík
    *****

    Velmi citlivě natočený dokument o křehkém a intimním světě Bohuslava Reynka. Pokud má divák o Reynkovi žádné nebo jen velmi malé povědomí, dokument jej citlivě vede a sděluje všechno podstatné, pokud však Reynka a jeho dílo zmíněný divák dobře zná, i tak se dozví mnoho zajímavého, nehledě k tomu, že už jenom záběry Petrkova, rodinného statku, krajiny, ale také vzdáleného pobřeží Francie či Grenoblu, skvěle a citlivě vybraných básní a grafik, to všechno samo o sobě stojí za vidění a slyšení. Bezchybná je i volba I. M. Jirouse jako toho, kdo propůjčil svůj hlas Reynkovým básním. Právě jeho neškolený a poněkud zastřený hlas s nimi skvěle souzní. Dokument není přeplněný fakty, ačkoli se jim nevyhýbá, ale naopak věnuje v podstatě největší místo možnosti jednoduše se kochat verši, grafikami, krajinou... Ocenit je nutné i to, že nejde o nějakou Reynkovu glorifikaci. Takhle má vypadat povedený dokument... 90%(21.6.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace