Cesty větru

Možná jsem nebyla ve správném rozpoložení, možná mě Ignacio nedojal svým postojem, tak,jak se očekávalo, i když cesta ke splnění jeho osudové životní poutě vedla sice překrásnou zemí, plnou bídy, ale jeho morousovatění vůči jeho mladému doprovázejícímu Fermínovi, to mi zkrátka šlo mírně na nervy. Jak říkám, třeba jsem si to já nezvolila ve správný okamžik. A tak jen za tři hvězdy. (07.09.2013)

Osobní cesta víry, bez jakéhokoli využití kolosu a despotismu jménem řízené náboženství, prostupuje důvěryhodným a etnologicky cenným prostředím Kolumbie. Opravdu skvělá exotická ochutnávka světového filmu, kde jeho vypovídající hodnota je více než zjevná a především objektivní, což kolikrát nenajdeme u specializovaného dokumnetu, který nám má zpřístupnit všechny aspekty problematiky života jedné (v tomto případě, jihoamerické) země . Příjemné filmové chvění a snění. Bez citového a emočního nátlaku. Marquézovská harmonika mne provázela tam, kam bych se chtěl, alespoň jednou za život podívat... (10.11.2010)

Takovy Nohavica by musel byt z tohoto filmu uneseny.-). Pout severni Kolumbii na oslovi za ucelem vraceni stare harmoniky... Scenar na prvni pohled nijak zajimavy je doplneny mistnimi zvyky, lokalni hudbou na harmoniku ci bubny a nadhernou prirodou, kterou libiva kamera jeste podtrhla. Pomalejsi tempo jen dodava daleke ceste vzdalenost a atmosfere jistou mysticnost. (04.04.2018)

Mám rád road movie v akejkoľvek podobe. Oceňujem samozrejme tie, ktoré mi ukazujú svety, aké som dovtedy nevidel. The Wind Journeys sú príbehom chlapca a muža cestujúcich po úrodných, aj pustých prírodných scenériách Kolumbie. Kolorit obyvateľstva, tradičnosti a chudobnosť sa tu miesi s príbehom otca so synom, ktorý sú si odcudzení a hľadajú si k sebe cestu. Spoločným pojítkom je tradičná hudba. Či už na bubny, alebo harmoniku. V zásade sa Guerra snaží rozprávať obrazom a nedramaticky. Aj tých niekoľko drám je odľahčených. Čo vzbudzuje obdiv je epizodickosť charakterov, zasadených do odľahlých krajín a miest a tiež vizuálna stránka, ktorá je podmanivá. Vietor hučí všemožnými škárami a dodáva slovu pustatina ďalší, poetickejší význam. (12.08.2017)

clovek vie ze sa pozera na artovy film hned na zaciatku ked nam reziser ponuka monoho zaberov bez pohybu kamery, minimom dialogov a zadumanych pohladov hlavnych postav do dialky, pricom sa ich hlavou honia myslienky nad zmyslom zivota. ja som si pribeh celkom uzil i ked historia Vallenata (hudby spataj so severom Kolumbie) ma prilis nezaujima (moja manzelka mi povedala, ze kazde meno ktore zaznie vo filme patri k legendam tohto stylu hudby v kolumbii). este nastastie ze Kolumbia je krasna krajina tak je sa stale na nieco pozerat i vdaka vynikajucej kamere, ktora dodava urcitu mysticku atmosferu (nie nepodobnu ake maju diela od Gabriela Garcia Marqueza) pritomnu v harmonikovom duely ci v krste krvou z jasterice pripominajucu magicky realizmus. skoda ze scenar je prilis prazdny a film sa opiera hlavne o atmosferu viac ako o nejaky dej a ja som sa ku koncu neubranil nude. i tak stale ide o najkrajsie vyzerajuci kolumbijsky film aky som zatial videl... (26.03.2013)