Děti z Diyarbakıru

Vítěz Febiofestu 2010 je typický festival killer, ušlechtilá nuda poplatná obecným představám angažované tvorby. Jakoby společenská potřeba převážila nad ostatními filmovými a estetickými hledisky. Přijde mi to nefér, ale děje se to i na jiných festivalech (i v tomhle se tedy Febiofest přiblížil světu). Viděl jsem všech 13 soutěžních filmů a jsem si jistý, že tam byly zajímavější kousky. (02.04.2010)

Ihned v úvodu se musím zpovídat z toho, že mi děti z Diyarbakiru připomínají až moc Milionáře z chatrče. Jistě příběh se drží u dětství zatímco u druhého jmenovaného sledujeme vývoj a dospívání. Pohádkový příběh o zkrocení zla na dvou úrovních nakonec hlavně hraje na city, proto chápu, že se festivalové porotě na Febiofestu líbil nejvíc. Já s jejich výběrem úplně nesouhlasím, hlavním mým typem byl Popel a krev. (07.09.2010)

Bezesporu bylo hlavním účelem, aby jsme zapojili své emoce, potažmo empatii k takovým človíčkům jako jsou Děti z Diyarbakıru. Jestli jsem to uhodla alespoň z části, tak se to Merazovi Bezarovi u mě podařilo. Je jisté, že na to měla vliv i ta nádherná Gülistan, která měla oči, že by se v nich člověk utopil. Hrála navíc tak přirozeně, že jsem jí všechno věřila. Dokonalá volba pro tuhle roli, věřte, že z ní oči nespustíte po celou dobu. Ten smutek, beznaděj, poznání zla, láska k bratrovi, bezelstnost a důvěra jí jsou vlastní zřejmě i v osobním životě. Je to smutné o to víc, že v podobných obměnách to tam asi takhle chodí. Z některých se pak stanou malí zlodějíčkové, podvodníčci, ale co jim jiného zbývá, aby v tom marasmu přežily. Závěrečné finále jak jedou v autě a dívají se do ulic Diyarbakıru se mně zdál už moc na hraně, ale co já o takových místech a životě vůbec vím? (31.08.2017)

,,MÁ ZAHRADA RŮŽÍ UVADLA. ZŮSTALY MI ŠRÁMY NA SRDCI. PROSÍM O POMOCNOU RUKU, PLÁČU O POMOC. KDE JE KURDISTÁN, MÁ RODNÁ ZEMĚ? ............PROSÍM O POMOCNOU RUKU, PLÁČU O POMOC. KDE JE KURDISTÁN, MÁ RODNÁ ZEMĚ?“..... /// Je to rebel! – řekli si Turci a taťka dostal kulku do palice. Aby se to nepletlo, dali jednu i mamině. A siroty po nich zůstaly. Nikam po ránu nechodily (hej more a už vůbec ne na socialku!) a jen (chvilku) čekaly, jestli jim ty prachy – který došly, bude někdo doplňovat. Je vás moc (řekl si asi Bůh, a nechal nemluvně umřít.....) a ve dvou se líp táhne (tož kurva, to víme...). A co jako na to mám říct já? To jako takhle doopravdy se s tím ti Turci v Turecku neserou? (Co by na to řekl král Šahriár?) Škola života. Žádnej čas na noční můry.... (leda že by se čirou náhodou)....vobjevil ten vrah – kterej je mimochodem taky taťka. Další z těch filmů, ve kterých jde o víc než o filmařinu. Vzpomeňme na Požáry nebo Rozchod Nadera a Simin. Teď by jeden pro změnu začal podporovat PKK, i když nemá smysl se zabejvat jejich politickejma myšlenkama. Jde jen o děti (oběti a nástroje politickýho boje) a pátrat po pravdě bych nechal jinejm. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, proč bych si měl pamatovat ksichty dětí, kterým sejmu rodiče. 2.) Hledám nějakou definici pro ,,sociální stát“. 3.) Thx za titule ,,fureg“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (13.03.2012)

Velmi prekvapivy vitez Febiofestu 2010, ovsem tento vyber poroty slozene vyhradne z divaku me nijak neurazi, spise naopak mu fandim. Jednalo se o prijemnou filmovou fabulaci, kdy naprosto stavim stranou pocit, ze v realu si do vsech dusledku nedokazu takovy pribeh predstavit, a to ani v krajich, ve kterych se odehrava. Co me vsak tesi, od existence souteze na Febiofestu divaci vzdy vybrali film ze zeme, ktera neni na zapad od nasich hranic - Estonsko, Srbsko a nyni Turecko. Jde o nezpochybnitelne voditko, co by si divaci v nasich kinech prali a podporuje to tezi, ze by se nase zkostnatela distribuce mela zacit orientovat na zeme, jejichz kinematografie jsou jiz nekolik let objektivne kvalitnejsi nez ve Francii, Italii ci angloamerickych zemich. (06.04.2010)