Restrepo

Vedle dánského Armadilla přichází americké Restrepo z dílny National Geographic, které je jiné - nezabývá se tolik děním před odjezdem na misi a neobsahuje ani příliš záběrů "všedního" dění na základně, ale v podstatě ihned nás vrhne do bojového nasazení v údolí Korangal a zaměřuje se zejména na bezprostřední záběry z přestřelek a jednotlivých akcí. Celý film jsem vnímal jako výpověď vojáků o svém ročním působení v jedné z nejnebezpečnějších oblasti Afghánistánu - záběry z mise jsou doplněny jejich komentáři po návratu domů a celé je to spíše o přenesení rozporuplných emocí a nálady než o nějakém faktografickém zasazení do kontextu dění v Afghánistánu. Nesmyslnost celého jejich působení v této lokalitě je umocněna závěrečnými titulky informujícími o opuštění údolí Korangal americkou armádou v roce 2010 - nabízí se tedy neodbytná otázka: tak k čemu to všechno?!? (26.02.2011)

Celkom podarený dokument o vysunutej "základni" Restrepo v afganistanskom Korengale, ktorému sa darí vtiahnuť diváka do nehostinného a nepriateľského prostredia a zároveň neotravuje rečami o tom, prečo je tam nutné bojovať, alebo naopak, o aké spiknutie proti Afganistanu tu ide. Len škoda, že je taký krátky. (31.08.2012)

Co ti Američani jako čekali, že s nimi budou Afghánci popíjet čaj a provozovat s nimi vysokohorsku turistiku? To, že spousta z nich přišla o své iluze bylo naprosto normální. Denně jim smrt dýchala na záda. Ale stále to byla okupační vojska v cizí zemi. Navazování kontaktu s místními bylo poměrně zbytečné. Vždyť se báli Talibanců. Při některých rozhovorech jsem si vzpomněla na indiány. Už jenom chybělo, aby Američani začali rozdávat ohnivou vodu, nakažené deky a bezcenné zbraně. Co jsem si tedy odnesla z dokumentu? Ve své podstatě toho moc není. Hrdiny takových dokumetů nejsou ti, co v nich vystupují, ale ti, co je připravují, režiséři, kameramani, reportéři, novináři a fotografové. Ti musí mít nesmírnou kuráž a odhodlání, které je spojené s velkou dávkou odvahy a možná i určitým bláznovstvím (29.08.2012)

Válka je peklo. O tom se přesvědčila dvojice horlivých žurnalistů, kteří se rozhodli strávit jeden celý rok po boku amerických vojáků v nejnebezpečnějším údolí současného světa. Jednotka je každým dnem vystavena několika útokům místních obyvatel, k tomu se snaží vybudovat další a další stanoviště hlouběji v nepřátelském území, musí vyjednávat se starousedlíky - vojáci přinesou pracovní příležitosti a peníze, obyvatelé pracovníky a mír. Odmítavý postoj obyvatelstva údolí je však každodenním chlebem jednotky. Když už se starousedlíci odhodlají k návštěvě základního táboru, můžou za to problémy s dobytkem. Na Restrepu je symaptické, že se dvojice tvůrců nesnaží divákovi vnutit žádný svůj názor na danou problematiku, ale stejně jako obecenstvo jen přihlíží veškerému dění. Každý si tak nezaujatě udělá obrázek a názor svůj. Za to veliké plus. (14.03.2011)

Nejvíce mě asi fascinuje důraz kladený na neustálé pokusy o navazování spolupráce s místním obyvatelstvem. Po první schůzce musí být všem jasné, že je to zbytečné a k žádnému většímu pokroku nedojde. Povedená věc a všem, kterým se líbilo doporučuji ať si pohlídají ještě lepší Armadillo - intenzivnější ať už co se týká bezprostředního záznamu bojů nebo pocitového dojezdu v závěru - tam jsem měl knedlík v krku. Tady ne. (29.08.2010)