Obsahy(1)
Svět se změnil. Lidé se změnili. A s nimi i emoce. Kdo není on-line, ten neexistuje. Internet nabízí vše. Každý může být kdykoliv kdekoliv. Je nás tu spousta a stačí jen málo, abychom se znali všichni navzájem. Proč mít tajemství? Nač nám jsou vzpomínky? A k čemu vlastně slouží emoce? Známe ještě to slovo? Budoucnost nebo přítomnost?
V krátkometrážním filmu Status On-line je naštěstí tento popis zasazen do budoucnosti, kdy se odehrává i příběh mladého páru Andrewa a Jessicy. Oba jsou také omámeni digitálním světem, ale souhra náhod zapříčiní, že si Jessica vzpomene na své dětství, procitne a zatouží navštívit své oblíbené místo, knihovnu.Neváhá, a přivede Andrewa na toto tajemné místo plné starodávných knih. Když však vstoupí netuší, že i zde může číhat nebezpečí jménem on-line. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
Určitě nebylo třeba zasazovat film do tak daleké budoucnosti. Stačí se kolem sebe trošku rozhlédnout v nějakém dopravním prostředku nebo v restauraci. Každý čumí do svého smartfounu, internetové kavárny jsou plné "chudých" fejsbůkářů, novinky ze života vašich blízkých se skrz sociální sítě dozvíte prakticky okamžitě... Svět se změnil. Kuba Hrabák stoprocentně natočí lepší (promyšlenější) snímky, toto je jen taková ta první vlašťovka. ()
Námět s líbivým, vděčně aktuálním námětem a zdařile profesionálním (děkuji za HD:) zpracováním. Které je však v tom největším a viditelném "rozletu" brzděno kratičkými sedmi minutami dané stopáže. Což je škoda. Kdyby byla jen o trochu delší, výsledek by byl ještě mnohem lepší. Snímek je v podstatě beze slov. Obsahuje veškerou digitální a futuristickou dokonalost zabalenou do stálého chladu světa budoucnosti. Do světa bez emocí, kde už lidé existují pouze jako technická součást a vyrobení "otroci" jednoho obrovského, rostoucího a nezastavitelného soukolí, které si kdysi sami, před dávnými léty vytvořili... ()
Na aktuální téma, technicky zvládnutě, vypravěčsky ale ještě ne úplně vyzrále. Snaha zaujmout diváka "čímsi víc" je evidentní, ale trochu kulhá propojení postulátu o naší realitě s tím, co se nám autor svým filmem snaží říct, respektive s tím, na čem nám to ve svém filmu ukazuje. Jinak gratuluji k získání Anny Stropnické, její "na okraji záběru" měnící se výrazy jsou nejsilnějším prvkem tohoto hlavní myšlenkou možná trochu konvenčního snímku. 70% s v podstatě výhradně pocitovými subjektivními výhradami. ()
Tady někdo zapomněl pro samou snahu ukázat na to, jak je hrozné, zle, nehezké a tak dále na to, že příběh je fakt hrůzná zhovadilost. Snaha vytvořit kritiku je zbytečně okatá a dosti neoriginální (zaprášená knihovna jako symbol kultrurních sraček, ve kterých je společnost. Hůůů, jak originální). Dal bych možná tři hvězdičky za technickou stránku, ale pokud se tvůrci rozhodli zasadit děj filmu do budoucnosti, měli pro to alespoň něco udělat, třeba pořídit hrdinovi dostatečně neutrální tričko, které by nekřičelo dobou, kdy se film natáčel, není tu žádná snaha vytvořit byť jen zdání společenské, či technické rozdílnosti mezi současností a rokem, kdy se film odehrává, dokonce i ty Aplevěci se podle tvůrců v budoucnu používat stále stejné! Teď se mi ty dvě hvězdičky skoro zdají jako moc.. ()
Z Karla Antonína možná v budoucnu něco bude. Snímek samotný ale bohužel až moc sází na jednoduchost a vizuální poutavost, což se mi u daného tématu jeví jako velmi nešťastné rozhodnutí. No a abychom to zakončili pozitivně, z Anny Stropnické možná v budoucnu taky něco bude. Minimálně charisma na to má. ()
Reklama