Šťastní to lidé: rok v tajze

Velmi zajímavý dokument o odlišném, ale svým způsobem krásném životě v Tajze. Je z něj přímo vidět, jak je tímto tématem Herzog fascinovaný a musím uznat, že se mu ten dokument (ve spolupráci s Vasjukovem) opravdu povedl, fungoval, jak měl a dobře se na něj dívalo. Osobně jsem jím tolik fascinován nebyl, proto nedávám plný počet, jenže to neznamená, že by Rok v tajze byl špatný, to vůbec ne. Já jsem si ho i tak užil a hodně na mě zapůsobila samotné prostředí tajgy - ale v to jsem tak nějak doufal. Silné 4* (23.06.2020)

Velmi zajímavý a dobře natočený snímek jakoby z jiného světa. Jakoby ze světa toho nejprostšího prapůvodu života člověka. ČT2 mě stále více ke svým dokumentárním pořadům přitahuje. Takto si představuji seriózní dokument, oproštěný od "super" komentářů cestovatelů nebo spíše dobrodruhů, řekl bych až "suverénních vejtahů" z dokumentů TV Spectrum, Discovery, National Geographic a mnoha jiných na reklamu komerčně zaměřených televizních sdělovacích prostředků. Za tohle jsem ochoten ČT2 koncesionářské poplatky rád hradit. (28.01.2014)

Šťastní ľudia to svojim spôsobom sú, aj keď nám sa tento spôsob šťastia môže zdať zvláštny kvôli nepredstaviteľne tvrdým podmienkam života. Ale majú úplnú a skutočnú slobodu, pretože nemajú žiadne predpisy, žiadnu byrokraciu, žiadnu vládu, iba svoju prírodu, psy a lovecké schopnosti. Vedia vyrobiť lyže priamo zo zoťatého stromu, postaviť zrub, vychovať loveckého psa a stavať pasce. Nie je to ale úplná divočina, majú aj snežné skútre, motorové člny alebo reťazové píly a v lete raz za štyri roky k nim zavíta nejaký politik s vrecami kukurice získavať ich hlasy, pričom sa stretne s maximálnou ignoráciou. Titulky v dokumente boli fajn, ale zážitok mi dosť kazil akoby nezúčastnený anglický komentár, privítal by som ruský a hlavne originálne ruské hlasy protagonistov, tie mohli byť radšej bez anglického prekladu. (30.01.2014)

Chtěla jsem jen "nakouknout", co je to za film. A zůstala jsem jako přikovaná k obrazovce... mohu psát jen v superlativech: Úsporný, stručný a plnohodnotný komentář, úchvatná příroda, neuvěřitelně odolní, otužilí, odvážní a krásní lidé (i psi!)! Fascinující způsob života; místa, kam se nikdy nepodívám a kde jsem díky Herzogově dokumentu strávila s lovci celý rok! - - - Mám pocit, že si musím vytřepat sníh, který mi zapadal za límec a ohřát si promrzlé ruce nad ohněm... a když vzhlédnu, nechce se mi ani věřit, že venku není mráz a led, ale začínající středoevropské jaro! https://www.youtube.com/watch?v=1GXR5sSVftc (13.04.2015)

„Dnes jsem se probudil do nebývale teplého lednového dne. Rtuť teploměru vyšplhala až na -32°C“. (Žě by ta správná chvíle, vyzkoušet nové plavky?) Krásná na pohled, drsná na (pře)žití. Nespoutaná sibiřská tajga a místní lidé (lovci) žijící ve vzájemné harmonii, čerpající z jejího přírodního bohatství a dovedností, předávaných z generace na generaci. Pokud tedy nedojde k totální degeneraci, způsobené jejich tekutým národním bohatstvím. Den za dnem, pořád to stejné. Ta samá řehole. Osamoceni, pouze s jejich věrnými němými parťáky- sněžnými loveckými psi, kladou pasti, následně je vybírají resp. opravují a cestují na skůtrech popř. podomácku vyrobených lyžích, mezi jejich předpřipravenými a předzásobenými sruby. Během krátkého léta se potom připravují na dlouhou tuhou zimu. Prací, jak jinak. Nádherné obrazové scenérie drsné nehostinné tajgy, doprovázené nerušícím K. Badeltem a jako bonus monology, které ani náznakem nešustí papírem. Jak by také mohly....psal je život sám. Žádné přemoudřelé řeči, žádné stěžování si. Tihle lidé jsou dávno, sami se sebou, smířeni. Na stěžování si, jednoduše nezbývá síla ani čas. A ta část, s propálenými játry a vypitým mozkem, si je moc dobře vědoma, že je to pouze a jenom jejich problém resp. vina. Ostatně, to platí pro Bakhtiu, Prahu, i kterékoliv jiné místo na světě. (10.04.2014)