Rock života
Year of The Stump, A
Režie:
Jan Gogola ml.Scénář:
Jan Gogola ml.Hudba:
Oldřich ŘíhaHrají:
Oldřich ŘíhaObsahy(1)
Olda Říha, zakládající člen a šéf skupiny Katapult, v roce, kdy mu zemřeli jeho dva hudební kolegové – Jiří „Dědek“ Šindelář a Karel „Káša“ Jahn. Příběh rockera, kterému se rozpadl vlastní svět a musí tak v pokročilém věku začínat od nuly. Rány osudu přitom vnímá jako přihrávky. Katapult se navzdory svojí jednoduchosti, anebo možná právě díky ní, stal legendou: dvojnásobný Zlatý slavík, téměř 40 let na pódiích, cca 7000 koncertů a milión prodaných nosičů. Písně skupiny se hrají v médiích i u táboráku, řada jejich textů zlidověla jako součást obecné češtiny: někdy příště, hlupák váhá, a co děti… Rock života není jen hudebním dokumentem či bilancujícím portrétem, ale hlavně setkáním s životní sílou obyčejného Oldy, který dokázal neobyčejné věci a stojí si stále za svým jako pařez. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (29)
Som presvedčený, že som tu mal úplne neškodný komentár aj hodnotenie, ktoré zmizli. Nuž čo - pominuteľnosť elektronicky zaznamenaných dát je naozaj podenková*. Takže zostručnená rekonštrukcia zmiznutého komentáru: Rockoví Katapulti nikdy príliš neoslovovali môj hudobný obzor hudobne ani výpovedne. Uznávam ale, že frontman kapely charizmu má. Nekompromisne hovorí svoje bez ohľadu na názory okolia. A aj keď môže pôsobiť ako zostarnutý mastodont, Gogolov dokument ukázal, že charakterovo svojbytné osobnosti stoja za zaznamenanie. *podenka - niekoľko dní žijúci vodný hmyz. ()
Zajimavy, rozhodne, Olda Riha je mozna parez, ale z korenama obalenejma charismatem. I pro cloveka, co ho neposloucha. Jen bych radikalne omezil vstupy rezisera Gogoly. Smrdej zbytecnou exhibici a vytvarej prilis velkej, alespon pro me nezadouci a chvilema neprilis dobre vyznivajici kontrast mezi dvema svetama... pricemz ten Rihuv v souboji o prizen jednoznacne vitezi. Kazdopadne uplnej zacatek u Dedkova pohrbu, to je fakt rychta a super minuty nasledujou - predavani Andelu, archaicka zkusebna, lahvac vzdycky po ruce, muzeum, diskuse nad hodinkama, klukovsky stebetani o barveni vlasu, proste parada. Krasnej portret krasne samorostlyho cloveka. ()
Po deseti minutách jsem to vypnul, protože mi bylo líto Oldy Říhy, že v emotivně vypjatých situacích, jsou mu pokládány zcela ču*ácké otázky. Proboha, jak někdo může být tak blbý, že v den pohřbu velkého kamaráda ROCKERA nechápe, když mu Olda řekne, že na tom funuse není proto, aby mu nevzali ten pocit jiní (nechápe, že Olda nestojí o pozéry), nebo když v den koncertu, kdy umřel bubeník, se zeptá Oldy, jestli se bojí smrti. Takto se může ptát skutečně jen naprostý idiot. Oldo, drž se, furt je kopa lidí s rockerskou duší, kteří tě chápu a kteří chápou, žes toho idiota poslal do prdele. ()
Stupidita a trapnost Gogolových otázek často iritovala i "vedoucího" není divu převážně sprasenej dokument, kdy máte pocit naprosté nepřipravenosti a břídilství a studu za tázajícího...Jediné co mě potěšilo je jisté zrání Oldy od doby"kdy všude byl a všechno znal "jasně že je to pořád "jenom" rocker... ()
Překvapivě celkem povedená sonda do života Oldy Říhy po úmrtí Jiřího "Dědka". Musím říct, že jsem jako člověk, kterého skupina Katapult nechává chladným, neočekával, že mě tento dokument tolik zaujme, hlavně ve své první půlce. Olda Říha zde vystupuje jako stoprocentní sympaťák a rocker, který přišel vlastně o celou kapelu a snaží se s tim nějak poprat a zároveň pokračovat v hudbě. A člověk mu prostě chtě nechtě musí držet palce. Jen škoda, že režisér pokládá Říhovi někdy opravdu nemístné otázky a že to celé není tak o půlhodiny kratší. Hodinová stopáž by tomuto dokumentu slušela daleko víc. Jako pocta Oldu Říhovi a skupině Katapult to ale funguje na jedničku. 70% ()
Reklama