Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (2 275)

plakát

Aquaman a ztracené království (2023) 

Když bylo během úvodních dvou minut Aquamanovi dvakrát načůráno do ksichtu (přičemž jednou se u toho smála Amber Heard, což vyvolalo vzhledem k její osobě zajímavé souvislosti), bylo mi jasné, že minimálně po stránce humoru nebude dvojka asi úplně můj šálek kávy. A následující minuty to bohužel jen potvrzovaly. Když se totiž tvůrci snažili o rodinný „marvelácký“ humor, moc zábava to většinou nebyla. Scénář zde tlačí hlavního hrdinu až příliš do polohy buranského idiota, bromance chemie mezi Momoou a Wilsonem kvůli tomu moc nefunguje a jisté dialogové výměny poměrně bolí. Stejně tak je na výsledku cítit, že se v postprodukci hodně stříhalo a předělávalo za pochodu, takže několik důležitých scén je najednou necitlivě useknuto, vedlejší postavy se náhodně zjevují a celkově působí roztříštěný výsledek dojmem, že tady se zasahovalo do původního materiálu opravdu hodně. Naštěstí od většiny letošních tupých komiksovek, s nimiž má Aquaman spoustu společných neduhů, zde se může DC aspoň částečně spolehnout na Jamese Wana. Ano, i ten si sice tentokrát vybral svou slabší chvilku, i přesto jeho poctivé řemeslo či hrátky s atmosférou v několika scénách jasně probleskují, stejně jako snaha o epické podvodní Star Wars, na něž se docela hezky kouká. Tempo je solidní, akce obstojná a podvodní univerzum přeci jen nabídne zajímavější svět než třeba hnusný Ant-Man. Ano, na povedenou komiksárnu je to pořád trochu málo, po příběhové stránce se tu jede hloupější liga než posledně a jistá tvůrčí rozhodnutí či plochost postav jsou poměrně k smíchu. Vzhledem ke všem zvěstem o přetáčkách a děsivých reakcí z prvních projekcí je však druhý Aquaman ještě docela neškodný.

plakát

Rebel Moon: První část – Zrozená z ohně (2023) 

Jeden z nejsměšnějších, nejotravnějších a nejhnusnějších blockbusterů (minimálně) poslední dekády, který jen potvrzuje, že se ze Snydera stala parodie na sebe sama. Ten nemá ani trochu sebereflexe a nedokáže už vyprávět ani naprosto klišovitou a šablonovitou story, kterou by měli jiní tvůrci sfouknutou za 100 minut, ale musí ji naopak naprosto trapně a zbytečně rozdělit na dva filmy. Jako pilot nového seriálu od tvůrců Hvězdné brány by to bylo ucházející, v tomhle měřítku je ovšem Rebel Moon jen velký filmový trapas.

plakát

Napoleon (2023) 

Asi bych si dal hned tu režisérskou verzi. Ridley Scott pořád nezapře své nepopiratelné řemeslo a servíruje opravdu velkolepou historickou podívanou, co si žádá velké plátno a člověku je při sledování líto, že podobné žánrové opulentní fláky se do kin nehrnou častěji. Režijní veterán dodává výtečnou dobovou atmosféru se špičkovou výpravou, nádhernými záběry a dle očekávání strhujícími bitvami, jež jsou navíc hezky různorodé a každá z nich zaujme něčím jiným. Joaquin Phoenix tu podle očekávání předvádí další naprostý herecký koncert a dokáže výtečně prodat Napoleonovu nekompromisnost a touhu po moci, ale také zranitelnost a jistou tragikomičnost. A Vanessa Kirby mu zdatně sekunduje. Shrnout Napoleonův život od vzestupu až do jeho samotného konce byl ovšem na dvouapůlhodinový snímek až příliš ambiciózní a dalo by se říci, že až takřka nesplnitelný plán. Režisér jako by se první polovinu nemohl rozhodnout, zda chce natáčet více o vojevůdcově vztahu s Joséphine či jeho politických ambicích, je rozkročen někde uprostřed a ani v jedné z rovin kvůli tomu nedokáže být patřičně silný. A navíc je zde citelně znát, že se opravdu hodně střihalo, řada událostí je tu jen zkratkovitě naznačena, vedlejší postavy přijdou a zase tiše zmizí a celkově má divák pocit, že mu zde toho hodně chybí.  Ze značné části tak Napoleon působí jako rychlý přehled dějinnými událostmi Francie, širší kontext pro pochopení jednání ústřední postavy však často chybí. Až v závěrečné hodince jako by si roztříštěný styl konečně sedl a příběh začal po scenáristické i emoční stránce přeci jen daleko lépe fungovat a vyprávění okolo Napoleona i jeho velké lásky se podařilo solidně zakončit. Napoleona se ale v kinech rozhodně vyplatí vidět, dokáže vás v několika pasážích strhnout a o žádnou Ridleyho prohru se určitě nekoná. Na druhou stranu, režijní matador už natočil mnohem komplexnější a kompaktnější podívané a je cítit, že zde onen director´s cut opravdu nebude od věci.

plakát

Zabiják (2023) 

Vlastně se těm zklamaným a rozčarovaným reakcím nedivím. Když se totiž u jednoho filmu opět sejde David Fincher se scenáristou Sedm Andrewem Kevinem Walkerem, divák už prakticky automaticky čeká minimálně jeden z filmů roku. Jenže režijní velikán potvrzuje, že si na Netflixu točí celovečeráky zejména pro radost a nechce divákovi dávat nic zadarmo. A mně to vlastně tolik nevadí. Ano, příběh je naprosto banální a dá se celý odvyprávět ve dvou větách. Fincher ovšem opět potvrzuje pověst totálního perfekcionisty a dokáže svou prací s jednotlivými záběry, zvukem či střihem naprosto pohltit.  Je to minimalistické, chladné, pomalé, ale i přesto v jistých pasážích zcela vtahující a příkladně metodicky natočené. Za zdánlivě jednoduchou slupkou se navíc skrývá solidní sonda do kůže jednoho chladného vraždícího psychopata, jehož si Fassbender vystřihl s takovou chutí, až mě zase jednou zamrzelo, že ho vídáme před kamerou v posledních letech tak málo. Fincher zkrátka jako by si řekl, že natočí nejjednodušší děj tím řemeslně nejpreciznějším způsobem a v tom obstál na jedničku. Že od něj automaticky očekáváme scenáristicky i myšlenkově hutnější podívané, je pak samozřejmě věc druhá.

plakát

Electra (2023) 

Neskutečně komplexní a vrstevnatá sonda do života titulní Electry, která vzpomíná na své desáté narozeniny a probouzí v sobě nejedno rodinné trauma. Elektrizující a intenzivní snímek, u něhož vám pod kadenci tísnivých a hrozivých vjemů nebude úplně dobře. I přesto víte, že tuhle audiovizuální nálož rozhodně nevidíte naposled. Jedinečné dílo dokazující, že o Darii Kashcheevě ještě hodně uslyšíme.

plakát

Marvels (2023) 

Dostal jsem svým způsobem to, co jsem čekal. A taky se toho bál. Marvels je v podstatě nenáročným komiksovým výplachem pro 13leté holčičky, kde pořád musí být nějaká akce, infantilní vtipy, Ms. Marvel do toho musí hystericky pištět a aby toho nebylo málo, dostaneme i tunu koťat. Ano, mít doma na zdi plakát Taylor Swift a mezi oblíbenými filmy mít Cool Girl!, asi jsem spokojen. Jenže takhle špatně na tom naštěstí ještě nejsem, takže jsem před sebou viděl jen naprosto matnou marvelovku, která mi svým „zážitkem“ připomněla spotřební netflixovku, v níž se vlastně nikdo moc nesnaží. Jen se prostě musí něco rychle a draze natočit, aby se to šouplo do kin/na stream. A výsledek tomu napovídá. Akce, během níž se střídají jednotlivé hrdinky, je vlastně docela fajn a plní svůj účel, mezi ústřední trojicí to funguje a závěrečná scéna mi udělala poměrně radost. Jenže vedle toho dostaneme i několik pekelných scén, u nichž nebudete vědět, zda už vás nechce Feige zabít. V mnoha pasážích nás pak čeká střihový a scenáristický patvar, v němž na sebe některé scény logicky nenavazují a vy nebudete tušit, jak se postavy ocitly na určeném místě. Je to zkrátka film, kde se jede na neutrál a o nic žánrově svěžího či převratného se nepokouší. A Marvelu to v této fázi z nějakého záhadného důvodu stačí. Na druhou stranu, je to přeci jen snesitelnější než třetí Ant-Man, u kterého jsem chtěl zvracet po celou stopáž. Tady jsem měl jen párkrát chuť si decentně ublinknout.

plakát

Peníze těch tupců (2023) 

Social Network pro tiktokerskou generaci. Craig Gillespie řemeslně precizně vypráví neuvěřitelný byznysový příběh o tom, jak malí investoři dokázali díky internetové masáži přečůrat mocné byznysmeny z Wall Street. Dělá to naštěstí chytlavým a chytrým způsobem na bázi jednoduchého příběhu „chudí vs. bohatí“, díky němuž celou kauzu pochopí i finanční negramoti a dokáže diváka správně zaujmout. Gillespie pak umí opět skvěle poukázat na absurdnost a bizarnost celého příběhu a jednotlivých postav a hezky si hraje také s prvkem sociálních sítích a moderními trendy, i když na můj vkus bylo těch memeček a tiktokových videích možná až moc. V neposlední řadě se pak režisér mohl spolehnout na našlapaný casting, v němž nenajdete slabý článek. Na druhou stranu mě ovšem Gillespieho nedokázala vlastně ani na chvíli patřičně strhnout a jeho snaha natočit ukecané drama jako od Sorkina zůstala kdesi na půli cesty. Peníze těch tupců totiž doplácí na přehršel postav, z nichž některé by se daly v klidu vyškrtnout, a také fakt, že dialogy zkrátka nemají tzv. „flow“, nejsou patřičně úderné a nedokáží se dostat charakterům dostatečně pod kůži. Snímek má pak zejména v první polovině kvůli krkolomnému představování všemožných aktérů problémy s tempem a ani v závěru bohužel nedostaneme patřičně silnou katarzi, v jakou jsem doufal. Gillespie tak sice natočil docela příjemnou dialogovku a dokázal vděčné téma po divácké stránce solidně využít, po jeho minulých zářezech jsem ale čekal podstatně více.

plakát

Saw X (2023) 

Dalo by se říci, že autoři splnili to, co slíbili. Stylem i kvalitou se zkrátka vrátili k nejúspěšnějším komerčním časům série. Fandové značky navíc dostanou nějaké to cameo, pár pomrknutí a nenáročný divák toužící po co největším humusu bude jakž takž spokojený. Pro ostatní se však stále jedná o prázdnou přehlídku humusáren, kterou trochu zachraňuje alespoň charisma Tobina Bella. Kvalitní horor tu samozřejmě nemá smysl hledat, na druhou stranu, po pištivém teroru Chrise Rocka budu spokojenost cílového publika chápat.

plakát

Nikdo tě nezachrání (2023) 

Sice nemám podobné věty rád, ale zde ji prostě použít musím – jako kraťas by to bylo dobrý, v celovečerním podání ale kulhá Nikdo tě nezachrání na obě nohy a v podstatě vůbec nefunguje. Uznávám, že režisér Brian Duffield dokáže v některých pasážích hezky šponovat napětí a pracovat s hororovou atmosférou, kamera doručila řemeslně poctivý vizuál a Kaitlyn Dever svou one woman show uhrála se ctí. Ambiciózní sci-fi horor však paradoxně doplácí na snahu být originální a zároveň toho říct až příliš. Pokus udělat ze snímku němý film takřka beze slov funguje opravdu jen prvních 20 minut, pak se ovšem mění v prázdné stylistické cvičení a režijní honipéřinu, co se točí v kruhu a nikam se výrazně neposouvá.  Je až srandovní, jak moc násilně a krkolomně se tvůrci snaží, aby hrdinka nešpitla ani hlásku. A to i v situacích, v nichž to není vůbec uvěřitelné. Emzáci pak nejsou vůbec strašidelní a nedokážu říct, zda se chovali víc nelogicky oni, nebo hlavní postava. Snahy o psychologii a rozebírání traumatu ústřední hrdinky pak kvůli scenáristické impotenci prakticky nefungují a ke konci už jsou, stejně jako věčné nahánění mimozemšťany, spíše úmorné. Nikdo tě nezachrání je zkrátka filmem, co zněl i s „němým“ nápadem asi dobře na papíře, to by se ho ale musel chopit někdo schopnější než Duffield.

plakát

Stvořitel (2023) 

Myslel jsem si to u Godzilly i Rogue One a bohužel to musím zopakovat i zde – Gareth Edwards na ty velkolepé a ambiciózní bijáky prostě nemá. Ano, co se týče rozpočtu a práce s vizuálem i triky, je v dnešní době tak trochu kouzelník. Na Stvořitele se hezky kouká, všichni roboti či vychytávky z budoucnosti jsou skvěle nadesignované a fandové military sci-fi si v jistých momentech přijdou na své. Dokonce i James Cameron možná Edwardse za pár detailů a scén pochválí. Jenže k čemu všechno tohle pozlátko je, když je to celé tak strašně pitomé. Už z trailerů se mi zápletka příliš nepozdávala, ve své první hodině ji měl ovšem Edwards (i přes několik scenáristických vykřičníků) celkem obstojně rozjetou. Jenže pak se snímek definitivně rozpadne do laviny hloupostí, kýče a jednoho klišé za druhým. Asi desetkrát jsem si během sledování filmu řekl: „Snad tvůrci teďka nepřijdou s touhle banalitou, přece nejsou tak pitomí“. Jenže vždycky přišli. Slušně rozehraný snímek se tak posouvá do béčkových vod a poslední třetina už je vyloženě jeden scenáristický facepalm za druhým. O zkratkovitém vztahu ústřední dvojice a řadě nevyužitých pěkně obsazených postav v čele se skvělou drsňačkou Allison Janney ani nemluvě. Ne, tady sci-fi roku fakt nehledejte.

Ovládací panel
189. nej uživatel Česko
116 bodů