Mgr. Radovan Kaluža

Radovana nestačí vidět, Radovana musíte zažít, a proto jsem byl rád, že byla po premiéře přichystaná afterparty, kde jsem si s ním mohl osobně promluvit. A je to docela sympaťák. Ale teď k hodnocení filmu. Byl jsem na něm se dvěma kamarády a všichni jsme museli uznat, že jsme se u žádného filmu, takhle nepobavili. Ano, některé scény byly trochu natahované (již zmíněná anální sonda), ale i tak si to pět hvězdiček zaslouží. Tož točte takové filmy dál trošákovci. (05.03.2011)

Mohlo by se zdát, že v případě dokumentů postačí "jen" vhodná volba dostatečně zajímavého zkoumaného objektu či tématu, jak dokazuje filmografie Heleny Třeštíkové či tvorba jejích mnohem angažovanějších mladších kolegů v čele s Hníkovou, Klusákem, Janečkem a Remundou. Jde ale o mýlku, protože ústřední je zvolený klíč k určení daného "problému"._____ Bylo by tak nešťastné snažit se napasovat celovečerní dokumentární debut Adama Sedláka na některý z přístupů výše zmíněných tvůrců, protože projekt o Mgr. Radovanu Kalužovi je na poměry české polistopadové kinematografie zcela unikátní. Nejde o časosběr, protože ten má smysl u lidí, kteří se nějakým způsobem vyvíjejí a jejich život se nezacyklil (není případ magistra). Není ani odkrýváno, jak média manipulují se skutečností a své manipulační techniky zas(t)írají více či méně sofistikovanými způsoby, protože je spíše ukazován rozpor mezi vytvářením si určité mediální image a vnímání skutečné prezentace druhými. Ačkoliv by se mohlo zdát, že má výsledek nejblíže raným pracím Eriky Hníkové, není tomu tak. K osobě, jejíž zhuštěná biografie je nám předkládána, se nepřistupuje a priori s despektem a výsměchem - nestaví se záměrně do pro ni nepříznivých situací, ale naopak ona sama se inscenuje do póz, které jsou nechány na posouzení divákovi. (Pomineme-li už to, že výběr materiálu je sám o sobě manipulativní a že střih staví některé věci záměrně do kontrastu - Radovanovo bomba-kunďáctví a jeho úspěchy u žen na Stodolní - či - v případě "panické" písně s textem o "děvkách" - souvislosti.)_____ Je co vytýkat (především nedůslednost v dodržení konceptu, kdy úvodní variace na reality-show o zdokonalování "vzhledu" bytu a sebe nejsou dotaženy do konce), ale s přihlédnutím k unikátnosti daného díla (nemožnosti nacpat ho do předpřipravených škatulek) a vzhledem k působivé výpovědi o člověku a světě na hodnocení nakonec přitláčím. Z portrétu o někom, kdo na první pohled má dle současných měřítek všechno, ale ve skutečnosti nemá nic a žije osamělý prázdný život, se totiž stala výpověď o polistopadové době - současné mediokracii, která podobným individuím přeje. Ať už jsou před kamerou, nebo za ní. (05.08.2011)

To není k smíchu. A nebo jsem možná nevěděl jestli se smát nebo brečet. Šedesát minut o člověku, který dokázal vybudovat prosperující firmu a přitom je po psychologické stránce nevyvinuté a silně nevyrovnané individuum s gigantickým egem. Škoda jen, že se štáb nechal strhnout do jeho domácích pařeb a nechal nás jen nevěřícně zírat a poslouchat tu neuvěřitelnou snůšku opileckých keců jak ze čtvťáku na školním výletě. Kurvahošigutntág live. P.S. chudák pes. (18.09.2015)

Jakožto Okouňák a totální socka, která je osobností pana magistra zvráceně fascinována a která Radovanovi závidí jeho barák a modelki s kozi, jsem si tenhle dokument nemohl nechat ujít. Musím říct, že mě potěšila zejména obrazová kvalita výsledného materiálu. Obsah není kdovíjak oslnivý, jenže co víc chcete z něčeho takového vymačkat. Pokud měl dokument rozebrat Radovanovu osobnost do posledního šroubku, pak selhal, protože Louže se uvolnila na max a pouze se předváděla před kamerou. Sedlák a spol. tak spíš jen posílili Kalužův mediální obraz. Ale jinak teda zajímavá podívaná. … Po druhém zhlédnutí a určitém časovém odstupu bych dodal snad jen to, že jakkoliv je Radovan Kaluža kretén a omezenec, aspoň z toho života něco má, byť to z pohledu třetí osoby může působit prázdně. Zvlášť si to člověk uvědomí při závěrečné projížďce, která byla natočena v místech, kam jsem chodil za jednou ze svých nemnoha přítelkyň. (721., 30. IV. 2012, 1. II. 2015) (15.05.2012)

Radovan Kaluža - muž dvou tváří... Na jedné straně zodpovědný šéf Banánu, a extrovert a požitkář, který se baví a je mu jedno, co na to ostatní na straně druhé... Tak nějak ho vystihuje studentský dokument Adama Sedláka. Je sice ohromná škoda, že technická stránka občas pozlobí a v druhé polovině se vytratila jakákoliv koncepce a Radovan se možná až moc uvolnil (etuda s análním vajíčkem je nesnesitelně dlouhá), na druhou stranu je ale celá tahle taškařice tak strašně vtipná, že je to vlastně jedno... Netušil jsem, co od filmu čekat (na Kalužu jsem do té doby nenarazil) a bavil jsem se více než slušně. Být to celou dobu, jako v první polovině, je to na plný počet. (04.03.2011)