Obsahy(1)
Pohádka pro celou rodinu o cestě za láskou do Země věčné temnoty. (oficiální text distributora)
Recenze (13)
kurvadopičesasraněnovakurvafix kdo, kdo dovoluje Veselelému tak prznit mysl nebohého diváka?! Ok, má to pár plusů oproti jiným Veselého opusům, třeba ho někdo konečně seznámil s existencí hypermoderní vymožeností jménem stativ (a každý kdo se seznámil s nejprimitivnějšími základy lidské anatomie ví, kam bych Veselému ten stativ vrazil až by kvičel jako podsvinče). Neviděl jsem to celé, jen deset minut, ale víte co? Já se v tom odpadu co sem dal budu rochnit jako březí prasnice při svátku svatého Augustýna, neb se jedná o nadmíru heroický výkon, který je poznamenán pouze mou (filmem způsobenou) úpěnlivou touhou freneticky se nechat bít v hruď vysokorychlostním pístem. ______Přísahám při velkém Krápníku, já tu ko*ototonážní prep*čo*in* plnou nejdebilnějších masek (Veselý vyloupil Ptákoviny?!) a efektů, jež vzešly z nejmodernějšího vývojového centra WETA - malování pro win. 95 jednou dokoukám!! ()
Film porušuje jedno zásadní pravidlo pohádek: normálně musí hlavní hrdina nejdřív prokázat, že má zlaté srdce, např. že se rozdělí s hladovým stařečkem o poslední buchtu, a teprve pak dostane nějaký čarodějný předmět. Tady ale čarodějnice(?) Margret ten přívěšek Jurkovi přímo vnutí jen tak bez ničeho. Nevím, jak poznala, že je tento hoch dobrý, jen z toho, že šel zachránit svojí milou? Ale v tom mohl hrát hlavní roli pouhopouhý přízemní sexus, že. Mám takový pocit, že i ta osoba v lese, co tak hezky stopovala místní pocestné pomocí klacku, věnovala Jurkovi kouzelný kamen jen tak, ale jistý si moc nejsem, nějak jsem jí rozuměl pouze každé třetí slovo. Jinak nevím, kde jste vzali, že někteří protagonisté ve filmu používali masky. Tu Margret přeci hezky ztvárnil tenhle herec, akorát se natřel na zeleno a tolik se nešklebil. Tím také padají jakékoli posměšky o trikové nedokonalosti tohoto díla, protože přidat člověku metr výšky vyžaduje značné technické dovednosti. ()
Film Země věčné temnoty, mne vede k závěru, že je třeba se opřít o teoretickou hypotézu a nastolit rovnováhu mezi dobrými uměleckými díly a narativem, který zde funguje jako jakýsi druh nepochopených výplodů aegrotní mysli. Musí se zkrátka vytvořit časoprostorové kontinuum, v němž může divákova akinetopsie koexistovat se stanovisky umělce p. Veselého a dialogy vetkanými mezi filmovými artefakty. Tento hybridní konglomerát nejvíce připomíná produkci filmů pro děti a tak tyto kinematografické metafory skýtají nejtransparentnější úvod k události typu Altermoderny. Podle Wima Wenderse, analyzujícího vztah mezi obrazem a narativem ve filmu: „připomíná narativ vampýra pokoušejícího se z obrazu vysát jeho krev“. První Wendersův postřeh by se klidně mohl objevit v každém komentáři etiky amatérské tvorby, zejména však ale u pánů Cejpka a Veselého. Připadá mi, že fundamentální otázka, kterou by si měli tito tvůrci znovu a znovu klást, se týká interpretace forem: Jaké je poselství, které nám dnes sdělují? Jaký narativ je motivuje? - Jsme vázáni etickou povinností nedovolit, aby znaky a obrazy zmizely v propadlišti lhostejnosti nebo komerčního zapomnění, objevit slova, která jim vdechnou jiný druh života, než je život produktů předurčených k finanční spekulaci či jen k pouhému pobavení. Eticky zodpovědný je i samotný akt výběru některých témat, které jsou vyčleněny z ostatní produkce tím, že jsou vystaveny na odiv. Držet míč ve hře a hru při životě. Wenders pokračuje ve své úvaze tím, že klade text a formu do protikladu: „obrazy jsou krajně senzitivní, podobají se šnekovi, který se stáhne do své ulity, jakmile se dotknete jeho parůžků. Zdráhají se dřít jako kůň a nosit a dodávat náklad – poselství, významy, argumenty či mravní ponaučení. Přesně tohle však vyžaduje příběh.“ Adekvátní odpovědí německému režisérovi by byla námitka, že tento rozpor ve filmu Země věčné temnoty má své meze, protože obrazy jsou natolik naivní, natolik bezvýznamné, že věřit v jejich elementární „čistotu“ je neméně nebezpečná chiméra. Když je kamera snímá, jsou nepochybně „čisté“ v jím zamýšleném smyslu, jakmile jsou však promítnuty a sdíleny, nabývají mnoha významů a bitva začíná nanovo. Je třeba si ale přiznat, že se v tomto případě jedná pouze o nebetyčnou píčovinu, kterou jsem snad ani neměl nikdy vidět. ()
Pojmu tenhle komentář maličko motivačně. Pánové, vys*erte se na ty animace! Vypadá to blbě a nikomu se to nelíbí. Je to absolutně zbytečná vata. Přestaňte míchat zvuk na fonografu nebo co to bože je za pekelný přístroj, který dělá to všemožné praskání, vrzání a ko-koktání. Nedávejte do prostřihů ty vteřinový hluchý místa, zní to strašně. Zkuste každou scénu natočit vícekrát a vybrat tu nejlepší (pokud tohle byly nejlepší kusy, tak máte kolem sebe opravdu herecká polena nejvyšší tvrdosti). Jinak k té jedné hvězdě. Líbil se mi nápad natočit pohádku, líbila se mi Madlenka a v některých záběrech jsem viděl jiskřičky opravdu pěkných a použitelných nápadů. Jen jich bylo málo a konec byl vyloženě utrpení. A jinak: pokud někomu dáte pod nohy klacek a on o něj zakopne poletí dopředu na hubu a ne zpátky na záda. Bože. ()
Když jsem prvně přísným okem kritikovým hodnotil tento hudební klenot, zůstalo mi utajeno, že scény, jež byly prošpikovány videoklipem, jsou součástí celku této pohádky/sračky/píčoviny (nehodící se škrtněte). Prostřihy se mi zdály být natolik imbecilní a nelogické, že jsem to u pana Veselého považoval za přirozené. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem si pustil tento skvost a uzřel scény mně tolik známé. Zase se mi vybavily všechny ty děsivé vzpomínky na holocaust, morové epidemie a teroristické útoky. Ten Veselojc zmrd je snad horší než Pol Pot. Teda, Pol Pot byl samozřejmě mrdka obligátní, jasně, ale na druhou stranu provedl mnoho lékařských výzkumů, aniž by ublížil jedinému zvířeti. Naštěstí je Jenda v žebříčku primitivních jednobuněčných organismů tak nízko, že by nesbalil ani odštěp atomu, čili mu nezbývá, než honit nad plakátem Lessie ve střevíčkách. Za zmínku stojí fakt, že kvalitnější zápletku této píčoviny (ano, to byla správná odpověď) by vymyslelo i nevidomé batole s mentální retardací a dvoumetrovým rozštěpem. Pokud tedy vaše schizofrenické emodítě trpí nepřerušovanými depresemi a do zápěstí si vyřezává smutné smajlíky, neváhejte a zastřelte ho. Ale zpět k pohádce - na piču! ()
Reklama