Láska v hrobě

1. Život dnešních lovců-sběračů v městských "savanách a džunglích" na sever od subtropů je podobně vyčerpávající a krátký jako život pravěkých předků. 2. Kromě pudu sebezáchovy člověka drží při životě zvyk a připoutanost k jiným lidem, byť třeba ve vzpomínkách. Po rezignaci život jde střemhlav dolů. Přesto je lidské tělo často až příliš odolné, což oddaluje konec. Moderní medicína nedělá vlastně nic jiného než oddaluje konec. 3. Socialismus prohrál konkurenční boj s kapitalismem, protože nestrašil lidi nezaměstnaností, nepotřebností a ztrátou jistot, nikoliv proto, že se lidé nemohli realizovat, jelikož kdo moc chtěl, ten si našel nějaké cesty, stejně jako dnes. To jest za socialismu si lidé necenili ani to maximum, kdežto dnes se lidé drží i svého minima, a to včetně těch bohatých a úspěšných, kteří své "minimum" ještě navíc neustále zvyšují. 4. Kdyby dnešní náboráři lidských zdrojů ukazovali tento dokument uchazečům o zaměstnání, mohli by klidně nabízet o 15–20 % nižší mzdu. Točit a šířit podobné dokumenty je tudíž v zájmu společnosti založené na konkurenci a zisku. (02.05.2013)

Láska v hrobě není ani tak dokument o bezdomovectví, jak se na první pohled může zdát. Autor dokumentu se touto společensky ožehavou otázkou nezabývá, spíše ze životní situace a životního postoje dvou hlavních hrdinů těží, co se dá. Sledujeme balancování dvou jedinců doslova na hraně otevřeného hrobu. Chvílemi se snaží o návrat, ale nakonec stejně opět končí na hřbitově. Ve chvíli, kdy jsou nuceni opustit tento prostor, jejich svoboda je narušena a oni pomalu začínají padat do svého předem připraveného hrobu. Nejedná se o klasický dokumentární přístup, o to více si cením, že se s ním setkáváme v českém kontextu. Jde spíše o dokumentaci vnitřních stavů, proto poetické pojetí celého dokumentu nepovažuju za nevhodné. (10.03.2013)

Krásný večer, přátelé.. Nejsem přívržencem dokumentu, snad mě nudí, snad jej nepochopím, snad mi jeho obsah mnohdy přijde zbytečný.. Jsem však velmi rád, když mě o opaku přesvědčí nějaká pecka, tak, jak se to povedlo téhle pod kůži deroucí se novince Davida Vondráčka. Na pět hvězd to vytáhl sám režisér svým zajímavým vyprávěním "z natáčení" a odhalením dalších osudů ústředního hrdiny.. Pro mě silné, poutavé, a jak už vím, absolutně autentické! Brounoc a mějte se filmově! Woo. (15.09.2012)

♫ Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap, tak mají báječnej život plnej báječnejch dní bez útrap, celý den jen tak sedí a popíjejí Chatoneaux d'Pappe, když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap. ♫ On(a). Jan(a). Ruku v ruce na (ne)vědomé cestě vstříc prostému lidskému (ne)štěstí... Mrazivé, fascinující, třeštíkovské a v pravém slova smyslu dokumentární. (28.02.2013)

Jan a Jana jako naši průvodci na cestě na úplné dno. Je to tedy opravdu síla, jen to ohánění se svobodou si mohli trochu odpustit, ale chápu, že se to lépe podává jako vlastní volba, než série špatných rozhodnutí. David Vondráček si evidentně získal jejich naprostou důvěru, takže z natočeného materiálu dal dohromady výborný časosběrný dokument (90%). (12.01.2014)