Mýtus o pyžamové party

Pozeral som to uz druhykrat, medzitym som si na to viackrat spomenul. Velmi sa mi paci atmosfera, ako samotneho tepleho leta, tak aj prazdnin. Film poukazuje prave na ten cas prechodu medzi detstvom a dospelostou, kedy este stale vidime naznaky stastia. Dokonca priamo aj postavu, mozno zalozenu na autorovi, ktora nas pouci o tom, ake bolo detstvo vlastne dobre, ale nedokaze sa k nemu vratit. Milujem tu atmosferu, musim zvysit hodnotenie. (30.05.2017)

Prci prci prcičky v artovom prevedení. Mitchell tu prináša unikátny pohľad do duše teenagerov a ich klasických trápení či radostí. Celkom príjemne sa na to pozeralo a ani postavy neboli nesympatické. Trošku by som očakával väčší emočný presah, nakoľko som mal pocit, že tí herci to hrali až moc strojene a v konečnom dôsledku sa to minulo účinku. Preto uberám jednu hviezdu. Každopádne ale zaujímavý teenage movie. 60 % (20.07.2020)

Ty charaktery nejsou samy o sobě vůbec špatné, ale ono to jako celek prostě nefunguje. Jsou zde okamžiky, které by měly být vyhrocené, ale ve skutečnosti vyznívají celkem nudně, což je tím moderním trendem pomalého tempa, které prostě není vždy k užitku. Samotné postavy, které jsou výborně zahrané, to nezachrání. (15.06.2015)

Film, v ktorom neexistujú rodičia! Keby som bol šestnásťročný Američan, asi by teda patril medzi moje obľúbené. Lenže ja akosi nie som. No bavil som sa aj tak. David Robert Mitchell, režisér a scenárista v jednom, tu dokázal byť natoľko empatický k postavám, že si drvivá väčšina z nich získala moje sympatie. Otázka je, nakoľko sa niečo také stotožňuje s realitou. Tým však nemyslím náklonnosť jedného chalana k obidvom dvojičkám naraz, toto konkrétne sa nepochybne môže stať každému. (07.02.2015)

Vždy mě dostane, když šestnáctileté   studentky hrají herečky v průměru o deset let   starší. Většinou se tak děje v amerických   filmech jako právě v "Mýtu o pyžamové   párty". Příběh probíhá v pozvolném   retro stylu a přitom nenudí. Na pozadí   dětinskosti se parta kluků vydá na házení   vajíček a rolí toaleťáku na domy sousedů a   procházející spolužáky, zatímco dívky se   dají do vyvolávání ducha pomocí desky Ouija.   Jejich hry se odehrávají v napětí sexuality a   potenciálního nebezpečí, a to ne zrovna kvůli   přítomnosti alkoholu, drog, ale kvůli   zranitelnosti nezkušeného mládí. Bez   přítomnosti dospělých, až na jednu spící   babičku, která zřejmě měla dohlédnout na   pyžamovou party. Sympatická jsou dvojčata Ady a   Anna, méně už Maggie, i když tanec u bazénu   je perfektní. (01.11.2022)